28. říjen
Dámy a pánové, vážení přátelé
Opět se setkáváme zde u pomníku padlých, abychom si připomněli Den vzniku samostatného Československého státu.
Tento den patří k naším nejvýznamnějším státním svátkům. Připomínáme si současně památku prvního Československého prezidenta, Tomáše Garrigue Masaryka, ale vzpomínáme i na další osobnosti, jako byli Edvard Beneš, Antonín Švehla, Alois Rašín, Rostislav Štefánik a další, které jsou spojeny s událostmi vedoucími k získání naší národní suverenity.
Když se dnes poohlédneme zpět do doby po druhé světové válce, víme, že postupně svoboda a demokracie byly omezovány a lidé v Československu žili jako v ulitě. Nástup socialismu zablokoval naši suverenitu a demokratické principy na dlouhá léta. Nemohli jsme vycestovat za hranice a také přístup k informacím byl omezen.
Po roce 1989 byla zpět vybojována svoboda a nezávislost československého státu a dnešní mladá generace našich dětí a vnuků už si nedokáže život uzavřený hranicemi vůbec představit. Pro nás starší, je ale historie republiky stále silným a emocionálním tématem.
Mnoho lidí podlehlo myšlence, že pád komunismu a s ním obnovení svobody a demokracie jsou a budou tady již vždycky. K těmto úvahám vede i to, že jsme součástí NATO a Evropské unie.
Já ale myslím, že o svobodu a demokracii je potřeba se stále obávat a je potřeba ji stále chránit a bránit.
Politika současné Evropské unie je jiná, než jakou jsme chtěli na jejím začátku. Zbavuje nás stále více národní suverenity a nutí nám názory a směřování rozhodnuté především Německem, Francií a dalšími mocnostmi. Já vím, jsme stále malý stát uprostřed Evropy, ale chceme si zachovat nezávislost a svobodu a rozhodovat o životě v česku podle svého.
Národní politika posledních let nás utvrzuje v tom, že se přístup Evropské unie, ale i našich posledních vlád změnil. Neustále se setkáváme s celou řadou zákazů a příkazů, které jsou zakotveny v zákonech a nařízeních. Tyto právní normy omezují stále více naší svobodu a jsou prezentovány od vládních představitelů jako nutnost nás ochránit a zbavovat nebezpečí. Dnes už stát může přijít k nám domů a sledovat čím topíte, zda máte na vše revize a povolení.
Moje dcera žije na Novém Zélandu a jednou při mojí návštěvě u ní jsme debatovali s jejími francouzskými přáteli. Zeptali se mě, zda jsou Češi hrdý národ. Já jsem bez váhání odpověděla, že ano. Měla jsem na mysli naše národní povědomí, řadu Čechů, kteří se prosadili ve světě a také to jak to cítím já. Já jsem hrdá, že jsem Češka. Tato otázka se mi ale opakovaně vrací a stále se nad ní zamýšlím.
Právě Masaryk s Benešem prokázali velkou národní hrdost, spolehnout se na naše vlastní síly a nebýt stále v područí velkých mocností okolo nás. Na to je potřeba neustále myslet a připomínat to i mladé generaci. Nikoli evropská unie nám přinese prosperitu a bohatství, ale je na nás abychom si zajistili konkurenceschopnost a odpovědně přistupovali každý den k naší práci a životu.
Také v našem městě žije řada schopných lidí, kteří dokázali vybudovat prosperující firmy. Jsou tu i mladí lidé, kteří se pustili do podnikání a jejich invence a nápady jim umožňují své podnikání dále rozvíjet.
Je příjemné sledovat právě úsilí mladých lidí, kteří se chtějí prosadit, kteří mají nápady a posunují naši společnost stále kupředu.
Naše současná vládní koalice jim však vůbec neulehčuje jejich snahu se prosadit. Stále se zvyšuje byrokracie a zásahy do svobodného podnikání. Stát chce pořád více financí přijímat, aby mohl podle svého tyto finanční prostředky přerozdělovat. Když vidíme, jakou moc zase získává komunistická strana, bez jejíž podpory by vláda ani neschválila rozpočet, je to alarmující a nebezpečné.
Dnešní vládní politika se stále více obrací doleva a hledá spojenectví na východ od naší republiky. To všechno už jsme zažili a je potřeba se tomu bránit.
Je na nás všech abychom chránili a zachovali suverenitu našeho státu, abychom se spoléhali především sami na sebe. Dobré příklady k tomu je potřeba hledat kolem nás a nepodléhat krátkodobým nápadům vládních a státních představitelů.
V letošním roce se otevírá další století od okamžiku vzniku samostatného státu Čechů a Slováků. Je potřeba události před více než sto lety stále připomínat a bránit svobodu, demokracii a suverenitu České republiky.
Děkuji za pozornost
