Novinky Mediální výstupy

Stačí, aby lidé byli slušní

(Noviny Prahy 16) Knihovnice, kronikářka a zastupitelka Irena Farníková (68) končí v roli vedoucí radotínské knihovny. Bývalá programátorka se v rozhovoru ohlíží za svou prací pro Radotín.

Proč jste se rozhodla skončit jako vedoucí radotínské knihovny?

Jsem moc vděčná za víceméně náhodu, která mě do knihovny přivedla. Byl to pracovně úplně jiný svět, než jaký jsem znala. Jsem také moc vděčná tehdejší vedoucí Nadě Maškové a knihovnici Marii Jahodářové, které mě laskavě přijaly a uvedly do světa knihovnictví. Po 15 letech této práce, jakkoli byla radostná a inspirující, cítím, že je čas na změnu, čas věnovat se více rodině – hlavně vnoučatům i mým zálibám. Ostatně, v důchodovém věku jsem již řadu let.

Kdo bude vaším nástupcem?

V době, kdy děláme tento rozhovor, je vypsáno výběrové řízení na novou vedoucí knihovny. Výsledek bude známý a nová vedoucí začne pracovat od 1. prosince. Takže zatím nevím. Přeji nové vedoucí, aby ji práce bavila a knihovna pod jejím vedením jen vzkvétala!

Jak dlouho jste v knihovně působila a jak se radotínská knihovna vaším pohledem za tu dobu změnila?

V knihovně pracuji 15 let a změn byla celá řada. Z celkem skromné místní knihovny se stala přívětivým, příjemným místem, kde se lidé setkávají, besedují, hrají hry a děti zde píšou úkoly. V současnosti jsou právě knihovny vnímány jako místo, kde se lidé, jednotlivci nebo celé rodiny mohou scházet a trávit svůj volný čas, aniž by museli platit třeba vstupné. Stejně je to i u nás. Probíhají zde výstavy, autorská čtení, pravidelně sem chodí děti ze škol a školek na exkurze a besedy. Pokud tedy není koronavirová krize. Knihovna nepůjčuje jen knihy a časopisy, ale třeba také audioknihy, společenské hry, e-knihy nebo čtečky e-knih.

Na koho se knihovna svými akcemi zaměřila?

Protože v Radotíně úspěšně působí kulturní středisko, knihovna se soustřeďuje spíše na dětské čtenáře, organizuje akce při Havelském posvícení, pro rodiče s malými dětmi a batolaty vznikl projekt Narodil se čtenář aneb První dobrodružství s knížkou. Ve spolupráci se školou se knihovna účastní pasování na čtenáře, Noci s Andersenem a organizuje pro školu zajímavé besedy. Moc se mi líbí věta, kterou jsem kdesi přečetla. Říká, že knihovna je přece chrám ducha a měla by vzbuzovat respekt, mělo by to být čisté a útulné prostředí, kam budou lidé chodit s úctou a rádi. Byla bych moc ráda, kdyby návštěvníci naši knihovnu takto brali.

Změnili se za 15 let čtenáři a jejich volba knih?

Čtenářská móda se určitě mění, nedávno byli velmi oblíbené detektivky severských autorů, zdá se, že ti jsou již za zenitem. Dnes se hodně půjčují knihy českých spisovatelů. Samozřejmě nejvíce se půjčují novinky, hlavně ty, které mají silnou reklamní podporu. Hodně půjčované jsou detektivky a romány pro ženy.

Několikrát po svém otevření knihovna získala nominaci v anketě Knihovna roku. Díky čemu se to povedlo?

Nominaci získala knihovna v letech 2007 a 2008 v kategorii Významný počin v poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb a bylo to právě díky zdařilé rekonstrukci a modernizaci knihovny v roce 2006.

Vy jste však dříve působila v oboru IT. Co jste přesně dělala a jak jste svou původní profesi zužitkovala v knihovně?

Vystudovala jsem ekonomiku energetiky na elektrotechnické fakultě ČVUT a třicet let jsem pracovala nejprve ve společnosti ČEZ, poté ve firmě ČEPS, jako programátor a správce databází. Poskytovali jsme servis pro dispečery energetického dispečinku. Do knihovny jsem nastoupila koncem roku 2005 právě jako informatik. Tehdy jsem sama instalovala všechny počítače, dala dohromady počítačovou síť a servisovala knihovní systém. Jak se knihovna rozrostla a změnila, o toto vše se dnes starají specializované firmy. Předchozí pracovní zkušenosti jsem ale také zužitkovala při tvorbě webu knihovny, který v roce 2014 dokonce zvítězil v Bibliowebu, soutěži o nejlepší webovou prezentaci knihovny. O webové stránky knihovny se starám stále.

Kromě práce v knihovně jste také dlouholetou radotínskou zastupitelkou. Proč jste se pustila do komunální politiky?

Zastupitelkou jsem od roku 2007. Před volbami v roce 2006 mě oslovila tehdejší starostka Hana Žižková s nabídkou místa na kandidátce ODS. Protože se Radotín měnil k lepšímu, což byla nepochybně zásluha vedení obce, cítila jsem to jako možnost nastoupené změny a tým na radnici podpořit. Na tehdejší kandidátce jsem se stala náhradnicí a o rok později zastupitelkou. Od té doby pokračuji a v dalších volbách jsem vždy dostala důvěru radotínských občanů a té si moc vážím.

V čem se Radotín v posledních letech vašima očima nejvíce změnil?

V Radotíně bydlím od narození, dokonce v domě, který postavil můj pradědeček. Pamatuji dobu, kdy Radotín byl zašlý, šedý od cementového prachu, s oprýskanými smutnými domy a nenabízel kromě okolní přírody obyvatelům nic zajímavého. Dnes je vidět obrovská změna, je zde velké sportovní i kulturní vyžití, výborné restaurace i nákupní možnosti. Pro děti tu funguje spousta kroužků, nejen pro ně byl otevřen nový bazén, letní biotop, máme krásně zrekonstruovanou školu. Možná ještě nějakou výstavní síň a bude tady úplně všechno.

Co máte na Radotínu nejraději?

Vždy mně připadalo hodně důležité, aby městem protékala řeka. My v Radotíně máme Berounku s upraveným Místem u řeky a cestami podél vody. Tam to mám hodně ráda, hlavně mimo víkendy v čase, kdy tam není mnoho lidí a člověk si může užít ten klid, který přichází od řeky. Na druhé straně je to les, který máme nad domem. Stále mě fascinuje myšlenka, že ač v lese nebo u vody, za 20 minut mohu být vlakem v centru Prahy. Hrávala jsem závodně volejbal a dnešním hráčům a hráčkám tak trochu závidím prostředí, které využívají, včetně nafukovací haly a zázemí Beach Baru. Stejně tak to mám s tenisovými kurty, na které mě, bohužel, moje kolena už nepustí. Moc se mi na druhou stranu nelíbí okolí hlavní příjezdové silnice od Prahy. Sice se výrazně kultivuje, místní podniky zvelebují své okolí, pořád to ale je periférie a připomínka silné průmyslové minulosti Radotína.

Jaké máte další životní plány?

Moje plány jsou zatím jen lehce načrtnuté, figurují v nich vnoučata, výlety, návštěvy výstav, procházky Prahou, práce na zahradě, lyžování na chalupě v Jeseníkách, ale zatím stále řeším knihovnu. Koronavirová krize hodně poznamenala její provoz, od 22. října zůstala knihovna zavřená, musíme se ale připravit na otevření s veškerými bezpečnostními opatřeními. A také musím předat její vedení, to je teď na řadě.

Budete i nadále působit jako kronikářka Radotína?

Práci kronikářky dělám moc ráda, trochu to máme v rodině, moje maminka psala kroniku v letech 1991 až 1998. Já jsem kronikaření převzala od Andrey Gruberové v roce 2016. Je to práce zajímavá, někdy žasnu, co všechno se v Radotíně děje, ale to je až ta zajímavější část, samotné sepisování kroniky. Mnohem obtížnější je získat podklady od všech spolků, sportovních oddílů, škol, církví, prostě od všech, od kterých si myslím, že by v kronice měly mít záznam. Tedy většina těchto subjektů mi informace o své činnosti pošle na požádání obratem, děkuji, ale od některých je to opravdu těžká práce dostat. Zlobí mě, když musím prostě rezignovat a kapitolu, kterou bych chtěla v kronice mít, tam jednoduše nemám. Všechny kroniky jsou k nalezení v digitální podobě na webu knihovny i webu Letopisecké komise Radotín, které jsem od roku 2006 členkou. Kroniky jsou vedené od roku 1921, ty první, do roku 1990, jsme naskenovali v knihovně, ty od roku 1991 byly ručně přepsány. Možná i pročítání těchto kronik k plánům do budoucna patří, koneckonců budu mít na to čas, stejně jako na letopiseckou komisi.

Rozhovor vedl: Petr Buček

INFO

Manžel Ireny Farníkové, Jan Farník (zastupitel a radní), má na starosti IT místního úřadu. Dcera Zuzana se nedávno přestěhovala do Třebotova, pracuje jako vedoucí stevardů v soukromé letecké společnosti a také vlastní a provozuje vinotéku na Letné, která je jejím velkým koníčkem. Radostí Ireny Farníkové jsou vnoučata, pětiletý Matěj a tříletá Anička. „Protože mě zajímá nejen současnost, ale i historie Radotína, pracuji v místní letopisecké komisi, starám se o webové stránky komise, stejně jako o webové stránky knihovny,“ říká Irena Farníková. A přidává své oblíbené citáty. První je od Françoise Guizota: „Svět patří optimistům, pesimisté jsou sotva diváky.“ Dnes se kloní k myšlence: „Stačí, aby všichni byli slušní.“