V Radotíně táhneme za jeden provaz. V krizi to pomáhá, říká tajemník
6. července 2020

Pavel Jirásek: V Radotíně táhneme za jeden provaz. V krizi to pomáhá, říká tajemník

(Noviny Prahy 16) Pavel Jirásek je vedoucím neboli tajemníkem Úřadu městské části Praha 16. Jak se potýkal jeho tým, čítající více než 70 lidí, s koronavirovými opatřeními? „Zatímco soukromý sektor může na nějakou dobu vypnout a svou činnost utlumit, my jsme naopak měli během krize práce nad hlavu,“ říká Pavel Jirásek.

Vrátil už se radotínský úřad naplno k běžnému provozu?

Máme standardní provoz, úřední hodiny se vrátily k normálu. Některá koronavirová opatření však pokračují. Nadále například vysíláme posádky aut, aby rozvezly dezinfekci podnikatelům. Platí povinnost nosit roušky v budovách úřadu (v době uzávěrky těchto novin, 24. června – pozn. red.). U vstupů do našich budov zůstávají rozmístěné bezkontaktně ovládané nádoby s dezinfekcí. Pracoviště, u kterých jednání mezi klientem a úředníkem trvá delší dobu, stále používají mobilní přepážky umístěné ve dveřích. Na svých místech zůstávají jednací stany. Ty jsme zavedli pro časově náročnější jednání a ve větších skupinách. Lidé v nich mají větší rozestupy, než kdyby seděli v kancelářích nebo v jednací místnosti. Jak na zavedená opatření reagovali během krize lidé přicházející na úřad? Nesetkal jsem se s tím, že by s nimi měl někdo problém. Komplikace se vyskytovaly během týdnů, kdy bylo možné úřad navštívit jen po předchozím telefonickém nebo e-mailovém objednání. Především cizinci přicházející na živnostenský úřad často nevěděli, jak mají postupovat. Kolegové jim vše museli trpělivě vysvětlovat.

Úřad jste však udrželi po celou dobu v chodu. Týkalo se to všech městských částí ve správním obvodu Prahy 16?

Všechny úřady v okolních městských částech fungovaly. Ale například ve Středočeském kraji byly obce a města, které načas úplně úřady uzavřely. My jsme chtěli být lidem k dispozici i v této komplikované době, abychom vyhověli jejich požadavkům.

Na několik týdnů jste přesto utlumili provoz a přijali řadu opatření. Která agenda tím nejvíc trpěla?

Jednoznačně se to týkalo vydávání osobních dokladů. Čelili jsme konfliktu, kdy na jednu stranu musí mít návštěvník úřadu roušku, ale jeho fotka má zobrazit nezahalenou tvář. A celou kabinku, ve které focení probíhá, jsme museli po každém klientovi důkladně vydezinfikovat. Pochvalu si zaslouží naše uklízečky, kterým nevadilo trávit v práci více času a v jinou dobu, než je obvyklé. Úklid totiž neprobíhal večer, ale už od rána, kdy bylo nutné otírat kliky, čistit stoly i spoustu dalších míst.

Některým úředníkům asi během opatření práce ubyla, protože lidé spoustu záležitostí odkládali. Kde ale naopak práce přibylo?

Na živnostenském úřadu. Podnikatelé přerušovali nebo rušili své živnosti. Navíc je nepříjemné, že zrovna v této části úřadu čelíme už několik měsíců nedostatku pracovníků. Na druhou stranu odpadly svatební obřady, protože je stát zakázal. Opadnul zájem o ověřování listin. Lidé také odkládali žádosti o nové doklady, protože jim vláda automaticky prodloužila platnost. Nyní se to ale obrátilo a například o vydávání nových cestovních pasů už je zájem enormní. Doporučuji využívat náš rezervační systém dostupný na internetových stránkách úřadu (www.praha16.eu).

Jak jste jako tajemník, pod kterého všechny úřady spadají, pracoval s novými nařízeními, která vláda a další orgány vydávaly?

Z ústředního krizového štábu a z jednotlivých ministerstev mi každý den dorazilo velké množství pokynů, které bylo nutné aplikovat na náš úřad. Většinou přicházely elektronickou poštou ve večerních hodinách a o půlnoci nebo od šesti hodin ráno vstoupily v platnost. Znamená to, že jsem přes noc připravil vše podstatné, aby od dalšího rána úřady fungovaly v souladu s různými novými pokyny a nařízeními. K něčemu jsme ale návody nedostali. Například zmiňované focení na pasy a občanky tak bylo v rozporu s nařízeními. Později už začaly přicházet i podrobnější scénáře. Když se například obnovily svatební obřady, dostali jsme jasné časové vymezení, během kterého mohou novomanželé roušky sundat – kvůli polibku a pro účely focení.

Máte pod sebou asi 70 úředníků. Jak vaši kolegové krizové období zvládali?

Na výbornou. Komu ubylo práce ve své agendě, ten se zapojil do různých krizových opatření, která situace přinášela. Například se věnoval přípravě dezinfekce pro občany a podnikatele. Týmy jsme rozdělili do několika skupin, aby se navzájem nepotkávaly a aby nedošlo k ochromení úřadu. Pokud by se někdo nakazil, všichni jeho přímí kolegové by museli zůstat doma v karanténě. Týkalo se to také vedení úřadu. Mám dva zástupce a my tři jsme se po celou dobu vůbec nepotkávali. Někdy jsem dokonce čekal v autě před úřadem, než kolega odejde z kanceláře, protože jsme patřili do různých skupin, které se neměly potkat. Vše jsme nastavili tak, abychom úřad udrželi v chodu, i kdyby polovina jeho zaměstnanců zůstala v karanténě. Dalším cílem bylo mít připravenou zálohu za pracovnice v domě s pečovatelskou službou. Abychom je zastoupili, kdyby se mezi nimi rozšířila nákaza. Museli někteří úředníci zůstat doma a starat se o děti nebo jiné blízké? Kdyby zůstali doma všichni, kteří na ošetřovné měli nárok, tak máme s chodem úřadu velké problémy. Sounáležitost a snaha pomoci je tady v Radotíně tradičně obrovská. Projevilo se to při povodních a také při nynější krizové situaci. Na ošetřovné nám odešly jen tři pracovnice. Malé děti má přitom doma mnohem více kolegyň a kolegů.

Co pro vás bylo největším oříškem, který jste museli řešit?

Celkově byla situace například ve srovnání s povodněmi komplikovaná v tom, že jsme nevěděli, kdy a jestli nastane problematická situace srovnatelná s Itálií, Španělskem nebo Ruskem. Všechna opatření byla vlastně přípravou na černé scénáře, v rámci kterých by dramaticky vzrostly počty nakažených. To se nakonec díky bohu nestalo. U povodní sledujeme srážky, výšku hladiny a odhadneme, co se bude dít. V případě koronaviru to možné nebylo.

Bylo komplikací i to, že jste rozmístění do několika budov?

Většinou si stěžujeme, že nám to přináší problémy. Ale tentokrát to byla výhoda. Jednodušeji jsme mohli týmy rozdělit na skupiny, které vůbec nepřišly do vzájemného kontaktu.

Přímo u vás ve dvoře vydávali zaměstnanci radnice, hasiči a další dobrovolníci dezinfekci a roušky. Jaký byl o ně zájem?

Speciální kontejner jsme otevřeli pro veřejnost celkem čtrnáctkrát. Během prvních termínů byl zájem velký, tvořily se dlouhé fronty sahající až téměř ke Koruně. S postupem času zájem opadal. Celkem jsme vydali občanům přes čtyři tisíce litrů dezinfekce, podnikatelům a dalším organizacím jsme dodali dalších téměř tisíc litrů. Navíc jsme zájemcům poskytli asi 6600 jednorázových a 1800 látkových roušek. Posledně jmenované pocházejí z domácí výroby našich zaměstnanců, od spolupracovníků – hlavně z lakrosového oddílu LCC, od firem i dalších spoluobčanů.

Jakou dobrou zkušenost jste si z posledních měsíců odnesl?

Mám radost, že vše fungovalo podobně dobře jako při povodních v letech 2002 a 2013. Nemuseli jsme nikoho prosit o pomoc, lidé pomáhali sami od sebe. V Radotíně funguje pospolitost malého města, ve kterém se lidé navzájem dobře znají. Je automatické, že soused pomáhá sousedovi. Lidé tu táhnou za jeden provaz a to v krizových situacích hodně pomůže. V Radotíně navíc panuje důvěra v radnici. Je tu zvykem, že se na ni lidé mohou v případě nutnosti obrátit a my jim pomůžeme.

A jakou negativní zkušenost si z koronavirové krize odnášíte?

Nikdo nebyl na takovou situaci připravený. Ale na druhou stranu vnímám jako smutné zjištění skutečnost, že jsme si mnoho věcí museli opatřit sami. Pomoc státu hlavně v prvních týdnech nebyla dostatečná. Distribuce ochranných prostředků měla velké zpoždění a nebyla vždy úplně promyšlená. V médiích jsme sledovali, jak přistávala letadla s respirátory či obleky, ale poté dlouho trvalo, než pomůcky doputovaly na potřebná místa – k našim zdravotníkům nebo pracovnicím v domě s pečovatelskou službou.

Petr Buček