2. října 2016

Proč kandiduji

V posledních dnech a týdnech, jak se stále více blíží letošní krajské volby a mimo jiné i můj obličej se objevuje v různých propagačních materiálech, se stále častěji setkávám s otázkami „Ty vážně kandiduješ?“ „Proč?“ „Co tě k tomu vede?“ „Proč ODS?“ a s mnohými dalšími, velmi podobnými. Otázky jsou to jednoduché a krátké, ale odpovědět na ně, jak už to tak bývá, zdaleka tak jednoduché není.

Lidé, kteří mě znají, vědí, že mě politika a věci veřejné zajímaly vždy, v podstatě už od chvíle, kdy jsem začal číst noviny. Z domu jsem si, jako potomek rodiny „kulaků“ a rodiny nepřátel režimu, kteří odmítli souhlasit se vstupem vojsk, odnesl hluboký odpor ke komunismu a všemu „totalitnímu, bolševickému, komoušskému …“

Zásadní význam pro mě mělo studium na vysoké škole, kde jsem v rámci svého studia politologie a historie četl zajímavé a inspirativní knihy, účastnil se přednášek a konferencí, které postupně pomáhaly s formováním mého názoru. Díky Tocquevillovi, Burkovi a dalším jsem postupně zjistil, že naprosto nejbližší jsou mi myšlenky konzervativní pravice, pochopitelně zohledňující i myšlenky liberalismu.

Od momentu, kdy jsem měl volební právo, jsem nevynechal ani jediné volby, tvrdíce při tom, že člověk, který pro systém neudělá ani to nejmenší, co se od něj očekává, nemá morální právo k jakékoliv kritice. A stále více jsem přemýšlel o tom, že když vidím věci, které se mi nelíbí, měl bych zkusit být aktivnější a do některé politické strany vstoupit. Bylo to těžké rozhodnutí, zejména vezmeme-li v úvahu jakou „oblibu“ u nás vše politické má a jak je všeobecně rozšířená nenávist k politikům.

Zlomovým rokem byl rok 2013. Po předčasných volbách se na politické scéně objevilo Babišovo ANO, ze kterého mi už od samého počátku běhal mráz po zádech – a to jsme toho o Andreji Babišovi zdaleka nevěděli tolik, co víme dnes. A zároveň se do čela ODS, která dostala v předčasných volbách pořádně za vyučenou, postavil Petr Fiala, emeritní profesor mojí alma mater, jehož názory se mi vždy líbily, stejně jako program ODS. Tato kombinace vedla k tomu, že jsem se počátkem roku 2014 stal členem ODS.

Když jsem odjížděl na můj první kongres do Prahy, byl jsem opravdu zvědavý, co uvidím – ODS dlouho všichni spojovali s kmotry, býčími šíjemi, nazývali ji stranou elitářů pro ty nejbohatší – nic takového jsem však neviděl. Setkal jsem se se vstřícností, přátelskou atmosférou a s lidmi, kteří měli chuť a zájem očistit pošramocenou pověst své strany. Setkal jsem se s pokorou a vírou v to, že ODS se konečně zbavila lidí, kteří ji pouze využili jako výtahu k moci, vlivu a penězům. A tím vším zároveň prostupovalo přesvědčení, že program a myšlenky ODS nejsou mrtvé, že žijí a že České republika právě tyto myšlenky v době snahy o „agrosocializaci“ země a společnosti potřebuje. Snad i více než kdy jindy v její porevoluční historii.

Bohužel, obavy z vlády Babišova hnutí za asistence socialistů, se ukázaly jako oprávněné. Pod různými záminkami, a někdy snad i s dobrými úmysly (neboť právě těmi je lemována cesta do pekla, jak říká známé rčení), se množí a přibývají různá represivní a omezující nařízení současné vlády. Pod vlivem multikulturalismu, politické korektnosti a myšlenek nové levice se stále více vytrácí svoboda jednotlivce, svoboda slova, ohled na prospěch vlastního národního státu a jeho obyvatel. Množí se různé registry a evidence často směřované, přímo či nepřímo, proti lidem, kteří se o sebe chtějí starat sami, nepotřebují asistenci státu a kromě jeho základních funkcí po něm nic nechtějí. Prohřešky vrcholných představitelů moci výkonné, které by v minulosti vyvolaly zděšení médií a velké části veřejnosti, najednou zůstávají tolerovány a bez následků pro ty, kteří za nimi stojí. Jakoby velká většina národa zase znovu zavírala oči před zcela zjevným porušováním zvyklostí a pravidel platných v demokratickém státě – snad výměnou za ekonomický růst, kterým se, jako cizím peřím, právě současná vláda často a ráda chlubí.

Pocitu neustálého omezování osobních svobod, řeklo by se salámovou metodou, nepomáhají ani četná rozhodnutí socialisty vedené Evropské unie, která se významně vzdálila od kdysi dobré myšlenky na uskupení spolupracujících států. Stále více nám vzdálení nikým nevolení bruselští byrokraté a vysloužilí politici, o které už v jejich mateřských zemích nemají zájem, zkoušejí vnucovat různá omezení konaná pro naše či vyšší dobro. Stále častěji zkoušejí na zásadní problémy současného světa aplikovat řešení, která se v minulosti ukázala jako nefunkční („více Evropy“) či taková, jež plynou z ideologie, v niž věří a která popírají zdravý rozum či statistická data (omezování legálních zbraní, kvóty na vše možné včetně imigrantů). Odpor a nesouhlas obyvatel s jejich rozhodnutími je pro ně naprosto bezvýznamný, neboť tak činí z přesvědčení jakéhosi vyššího dobra.

Obdobná a nepříliš veselá situace panuje i v našem kraji, na Vysočině. V jejím čele stojí hejtman, známý množstvím svých funkcí, které by současně na patřičné úrovni zvládl vykonávat tak možná Superman či některý z hrdinů antických bájí, kdyby reálně existoval. Zdatně mu asistují lidé obvinění z pletich při nákupu sypačů a také komunisté, kterým vládnoucí sociální demokraté darovali placené prebendy za to, že s nimi vytvoří jakousi skrytou koalici při hlasování v krajském zastupitelstvu.

A problémů, nelogičností a obtíží, se kterými se každodenně setkáváme ve svém životě je mnohem a mnohem více. Ať už se člověk, vyznávající pravicové konzervativně-liberální hodnoty, podívá na jakoukoliv úroveň, do většiny oborů lidských činností, které politika ovlivňuje, nemůže být spokojený. Proto, když mě moje mateřská novoměstská organizace ODS začátkem letošního roku navrhla jako kandidáta do krajských voleb, přijal jsem. Nedělám si iluze o tom, že mé případné působení v krajském zastupitelstvu spasí svět, republiku či kraj, přesto věřím, že bych mohl alespoň napomoci tomu, že se věci postupně po malých krůčcích začnou měnit k lepšímu. Jak kdysi dávno řekl Konfucius, „je lepší rozsvítit jen malou svíčku, než proklínat temnotu.“ Samozřejmě to nemohu zvládnout sám. Abych to vůbec mohl zkusit, potřebuji já a celá ODS Váš hlas. Pokud mi ho dáte, budu Vám za projevenou důvěru opravdu vděčný.

Snad se mi podařilo odpovědět na některé z mnoha jednoduchých otázek bez snadných odpovědí, které v souvislosti s mojí kandidaturou v posledních dnech často slýchám.

Více o autorovi:
http://www.odsvysocina.cz/profil/14

Mgr. et Mgr. Miroslav Skalník

místopředseda místního sdružení Nové město na Moravě