Školy kolem Prahy a velkých měst praskají ve švech. Kam budou děti chodit?
28. února 2014

Martin Kupka: Školy kolem Prahy a velkých měst praskají ve švech. Kam budou děti chodit?

Obce, zejména ty okolo velkých měst právě prožívají dramatický nárůst dětské části populace. Není to jen projevem trendu stěhování lidí do zdravějšího prostředí za hranicí města. Svou roli hraje i fakt, že zhruba od roku 2004 zřetelně vzrostla porodnost.

 
Špička této populační vlny leckde nastala už v roce 2008, na některých místech ale porodnost stále roste. Proto se logicky v posledních třech letech děti hůře dostávají do školek a tato vlna se začíná postupně přelévat do škol základních. Obcím to způsobuje vážné potíže.
 
U mateřských škol aspoň obce nemají zákonem určenou povinnost, že musí místa zajistit, týká se to jen těsně předškolního roku. U škol základních je situace jiná. Povinnost sehnat místa ve školních lavicích pro žáky s trvalým pobytem v obci je jasně daná. Obce se o to musí postarat doslova ber kde ber.
 
Přitom málokterá obec má takovou kapacitu škol, jaká by byla pro splnění tohoto závazku potřebná v běžných časech, natož ve chvíli, kdy do školního věku vstupuje místy až dvojnásobek dětí než před nějakými deseti lety. Někde to museli řešit dramatickou výstavbou nových kapacit, jinde musejí vypovídat smlouvy o školském obvodu sousedním obcím (třeba Říčany), o kus dál říkají, že to musí nějak vyřešit stát, když to nařizuje. Ale protože každé řešení kulhá, jsou mnohde obce nuceny zoufale hledat nějakou krizovou variantu, aby své povinnosti dostály. S pár miliony rozpočtu malých obcí je to ovšem těžko řešitelné zadání.
 
Existuje reálné riziko, že některé obce budou z donucení a čistého zoufalství přemýšlet o zřízení jednotřídek buď někde v buňkách, nebo v nějakém stávajícím objektu. I kdyby ale zvítězily v náročném souboji se všemi předpisy a postavily řádnou školu, bude to jen dílčí řešení problému. Jde o to, aby tam, kde s vedením školy nemají obce zkušenosti, prostě jen neodškrtli splněný úkol „škola zjištěna“. 
 
Budova je totiž nutnou, nikoli však postačující podmínkou funkční školy. Školu – její vnitřní prostředí, kvalitu a smysluplnost výuky – dělá ředitel a učitelé. Kdo jsou, jak učí, jak školou žijí. Tohle know-how nejde vybudovat ze dne na den ani nikde nakoupit. Zvláště ne v desítkách či stovkách obcí současně.
 
Rozumný recept spočívá ve spolupráci obcí. Musí překonat malost, furiantství, historické spory, musí se vyhnout situaci, aby se v pěti sousedních obcích zřizovalo pět malotřídek s deseti dětmi. Musí sdružit síly a v nejlepším případě rozšířit nějakou stávajíc školu, třeba i za cenu nějakého místního řešení dopravy dětí. A musí přemýšlet i o tom, jak nalezené řešení využijí později, až nynější vlna odezní, až děti narozené kolem roku 2008 dorostou do středoškolských let a z vesnic, kde vyrostly, začnou dojíždět do města. 
Jedním z dobrých řešení, jak spolupráci obcí podpořit ze strany státu, je institut spolkových školek. Ty byly před lety uzákoněny, když se naopak hledalo řešení pro regiony, kde se školy začaly vylidňovat, takže nebylo možné stávající kapacity udržet.
 
Čekal bych, že se zde – i když spíš neformálně než klasickou metodickou donucovací aktivitu – pokusí pomoci stát, lépe řečeno ministr školství; rozhodně by neměl jen přihlížet, jak s tím obce těžce bojují. Nový ministr školství Marcel Chládek již vyhlásil, že zřídí speciální fond na výstavbu školek a škol. Ve skutečnosti mu ale půdu připravili starostové obcí a měst kolem Prahy. To oni prosadili ve státním rozpočtu na letošní rok 300 milionů korun právě na řešení nedostatečné kapacity základních škol v okolí hlavního města.
 
V bohaté změti různorodých nápadů pana ministra jsem zaznamenal také úvahy o tom, že by se měly nějakou novou vyhláškou zglajchšaltovat zápisy do první třídy, aby někde netrvaly dvacet minut a jinde hodinu. Podle mě je to téma tak o dva řády méně důležité, než do jaké školy se ten zápis koná! Pokud už letos nějaké prostředky vyčleněné jsou a pro příští roky bude nutné hledat další, měl by se stát především zhostit své základní role „organizátora“ a především garanta kvality výuky a investovat tam, kde to nejspíš dopadne na úrodnou půdu. Jde teď o to, aby kritéria pro rozdělování zmíněných prostředků sledovala například to, jak kvalitní školské zařízení se tím rozšíří a pro jak velký okruh obcí bude sloužit, nebo zda tamní obce dobře spolupracují na rozvoji území.
 
Důležitým kritériem by také mělo být, jak se v daném místě bude vyvíjet počet žáků, tedy jaká je perspektiva nového objektu. Alespoň v tom by nám neměl ujet vlak, když už ten s řešením škol mateřských pomalu odjel z nádraží.
 
Mgr. Martin Kupka

Mgr. Martin Kupka

místopředseda strany
starosta

Více o autorovi