Marek Šimíček: Bajkalem na kajaku
3. února 2017

Josef Janotka: Marek Šimíček: Bajkalem na kajaku

„Dne 16. 6. 2014 jsem vyrazil opět vlakem na krásných 100 dní na Sibiř. Na rozcvičku jsme si s kajakem SEAWAVE dali 100 kilometrů po řece Irkut a pak už vlakem dále do stanice Selenga a po stejnojmenné řece do Bajkalu, konkrétně zálivu Proval. Z něj podél východního břehu pořád na sever. Okolo poloostrova Svatý Nos, přes Barguzinský a Čivirkujský záliv a po 680 kilometrech mě přivítali kamarádi v Nižněangarsku. Od nich jsme pak vyrazili v kabině lokomotivy po Bajkalsko-Amurské magistrále na východ do vesnice Jančukan a po proudu Horní Angary přibližně 300 kilometrů zpátky do Bajkalu. Zabralo to skoro týden a po něm jsem příď kajaku nasměroval do Severobajkalska a dále už na jih, kolem západního břehu. Cesta místy známými už ze zimních výprav znamenala jistoty v podobě setkávání se starými přáteli i nová dobrodružství, jako například výstupy na Horu Čerského (2588 m n. m. - nejvyšší bod Bajkalského Hřbetu), nebo Žimu (1274 m n. m. - nejvyšší hora ostrova Olchon), či svezení na místních korábech... Bouře na Malém moři a adrenalinová plavba, či nebezpečné přistání na ostrově Oltrek jen potvrdila, že v létě je Bajkal mnohem nebezpečnější, než v zimě! Pak už jen trochu problém se zánětem šlachy a noční přistání ve Velkém Goloústném, kde jsem plavbu ukončil. Šlo by sice ještě dopádlovat do Listvjanky, ale protože předpověď slibovala na několik dalších dní déšť a poryvy větru až 25 m/s, spokojil jsem se s 1500 upádlovanými kilometry ( z nich 460 po řekách)….“

V pátek, 3. února 2017 jsme v Národním domě uspořádali zimní besedu s cestovatelem Markem Šimíčkem. Bezmála čtyřicet posluchačů si vyslechlo poutavé vyprávění proložené šťavnatými poznámkami a nádhernými obrázky z jeho dobrodružné cesty po bajkalské hladině tentokrát na kajaku. Třikrát už totiž Bajkal navštívil raději v zimě. Řekl nám také, proč jsou zimní výpravy o něco snazší, než ta letní. Celá řada ojedinělých zajímavostí, bezprostředních kuriozit ze života obyvatel, turistů a podobných cestovatelů v tamních osadách či vesničkách, v „zapavědnikach“ při setkáních na katamaránech, improvizovaných plavidlech nejrůznějšího typu a kvality. Beseda s Markem se protáhla nad domluvený čas, což také vypovídá o zájmu posluchačů a o atmosféře tohoto užitečně stráveného setkání. Ještě jednou díky všem, kteří si přišli přednášku vyslechnout a díky Markovi Šimíčkovi, že mezi nás do Brušperku opět zavítal (poprvé na pozvání místního Oddílu skautů a skautek).