Svět nečeká. I stát by měl přestat čekat a veřejnou správu konečně přenést do 21. století
30. prosince 2021

Zdeněk Zajíček: Svět nečeká. I stát by měl přestat čekat a veřejnou správu konečně přenést do 21. století

(Pravá 5) Zdeněk Zajíček, dlouholetý předseda oblastní rady na Pětce a předseda klubu zastupitelů na magistrátu, je jednou z nejznámějších tváří pražské ODS. Širší veřejnost ho zná především jako průkopníka digitalizace státní správy.

Během své třicetileté kariéry má také k tématu co říci. Se svým týmem vytvořil již v prvních letech nového tisíciletí systém Czech POINT, datové schránky nebo základní registry a poté měl oblast ICT na starosti mj. jako náměstek na ministerstvu vnitra, spravedlnosti a financí. Prošel ale i soukromým sektorem jako advokát. Od roku 2016 stojí v čele ICT unie (zabývající se zaváděním moderních informačních technologií do podniků i státní správy) a od roku 2020 je viceprezidentem Hospodářské komory. Díky svým dosavadním zkušenostem vidí mnoho věcí z patřičného nadhledu. Nikdy přitom nezapochyboval o hodnotách, které ODS reprezentuje, a byl přesvědčen o tom, že se občanští demokraté znovu vrátí do vrcholné politiky. Dosavadní vývoj mu dává za pravdu jak na komunální, tak na celostátní úrovni.

Zdeňku, jaký máte pocit, když opět vidíte úspěch ODS, té „tradiční strany“, již mnozí odepisovali?

Jistou míru zadostiučinění. Věděl jsem, že to, co ODS programově reprezentuje, nenabízí žádná jiná strana. Navíc ODS je dnes reálně jedinou stranou, která nese odkaz sametové revoluce a ekonomické transformace. Ano, jsme stranou z „devadesátek“, jak se občas pejorativně říká, ale díky tomu zase máme v sobě zakódovánu trvalou snahu věci měnit, posouvat dopředu, transformovat, reformovat, stavět. Jsme strana, která se neschovává a je schopna nést odpovědnost za špatná rozhodnutí. A za to jsme v minulosti několikrát krutě politicky zaplatili. Posledních osm let v opozici je toho důkazem. Ale znovu jsme v čele s Petrem Fialou našli vnitřní sílu, odpracovali si to uvnitř strany i navenek. Jsme zpátky a světe, div se, je před námi období, kdy opět bude nutné provést klíčové transformační změny, a ODS na to má odvahu i kvalitní lidi.

V čem mají podle vás tradiční strany výhodu oproti novým subjektům typu hnutí ANO?

Pevnou strukturu, zavedené vnitřní procesy a vnitrostranickou demokracii, dlouhodobý politický program pro jasně definované voličské skupiny. Na druhou stranu mohou tyto strany působit nudně, až staromódně na rozdíl od nových hnutí, jejichž silnou stránkou je propagace a marketing ve většině případů orientovaný na jednoho „vůdce-spasitele“, který v hnutí vládne jako neomezený pán bez zpětné vazby. Politika je profese jako každá jiná, jsou zde třeba mnohaleté zkušenosti z veřejné správy, fungování státu, vyjednávání, uzavírání politických dohod a jejich dodržování. Takové lidi ODS mezi sebou má, a i proto jsou dnes kandidáty na ministry – Janu Černochovou (dlouholetou starostku a poslankyni, předsedkyni Výboru obrany), Martina Kupku (napotřetí zvoleného starostu Líbeznic, náměstka hejtmanky Středočeského kraje), Martina Baxu (viditelného primátora Plzně a také náměstka plzeňského hejtmana), Zbyňka Stanjuru (úspěšného primátora Opavy a dlouholetého předsedu poslaneckého klubu ve Sněmovně), v neposlední řadě i Petra Fialu (viditelného rektora Masarykovy univerzity a hlavně předsedu ODS, který ji převzal v nejtěžších chvílích).

Tyto politické zkušenosti se nedají jednoduše nahradit jednoduchými hesly a jednoduchými řešeními ani aktivismem. Je to vidět v Praze, kde mj. sledujeme v přímém přenosu v posledních měsících kolaps dopravy nebo nepořádek kolem nádob na odpady.

Metropole se skutečně potýká s chronickými dopravními problémy. V čem spatřujete příčiny?

Vedení města nezvládá mnoho běžných situací, nefunguje koordinace dopravních staveb a dochází tak ke zbytečným uzávěrám. Řidiči musí při jízdě Prahou čelit třeba i sedmdesáti dopravním omezením. Pražská ODS již v září nabídla vedení města pomocnou ruku v podobě zřízení pozice koordinátora dopravních staveb, který by byl na magistrátu dlouhodobě, napříč volebními obdobími, a měl tak patřičnou kompetenci i autoritu dané problémy řešit. Byli jsme však odmítnuti. Jsem také zoufalý z toho, že zatím nedošlo ke skutečně efektivní dohodě mezi městem a státem o postupu při dobudování okruhu, který neřeší jen problém Pražanů a Středočechů, ale celé republiky.

Vidíte nějaké další limity rozvoje hlavního města?

S problémy dopravy je úzce svázán akutní nedostatek parkovacích míst. Do Prahy denně přijede až 350 tisíc vozů, ale míst na odstavných parkovištích, která umožňují lidem, aby pokračovali dál do práce nebo do školy městskou hromadnou dopravou, je zhruba přes 3 tisíce. Podle odborníků by přitom měl být ideální počet míst k parkování okolo 170 tisíc. Potřebujeme vybudovat na krajích Prahy, zejména na dálničních tazích, velkokapacitní parkovací terminály, kde by bylo možné zaparkovat 3 až 6 tisíc vozidel. Dalším bolavým místem je výstavba bytů, kde nás brzdí složité povolovací stavební řízení i změny územního plánu. Praha by měla být první, kdo se pokusí navrhnout úpravu pravidel pro změny územního plánu v zastavitelném území z jiných funkčních ploch určených k zástavbě, jako je třeba nerušící výroba, na plochy pro bydlení a veřejnou vybavenost.

To znamená i možnost více zastavovat plochy zeleně? A co si vůbec myslíte o zeleném údělu v Praze?

Vůbec není potřebné a nutné zasahovat do „zelených“ ploch, ale jak už jsem řekl, je třeba využít plochy, které jsou dávno určeny k zastavění. V rozvojových územích stojí za úvahu, jestli nezměnit jejich vnitřní strukturu, protože se za dvacet let prostě život ve městě změnil a je přirozené na to reagovat. Nakonec to může vést dokonce k většímu podílu zeleně, což třeba může být kompenzováno větší výškou budov. K ochranně životního prostředí máme možnost přistupovat buď realisticky, s rozumem a s plným vědomím, co si město i jeho obyvatelé mohou v daném čase finančně dovolit, anebo aktivisticky a marketingově, což dřív nebo později vede k absurditám, výmluvám a nakonec ke ztrátě důvěryhodnosti. I proto z ODS zaznívaly kritické hlasy ke klimatickému plánu, který vládnoucí koalice prosazovala v zastupitelstvu na sílu. Plán na snížení emisí o 45 % do roku 2030 za 231 miliard je podle nás nerealistický a nepodaří se ho naplnit. Jako odpovědní politici máme mít určitě ambice snížit i v Praze množství emisí CO2, ale máme hledat takové postupné cíle, které půjde splnit bez zásadního omezení dalších funkcí města. To, že na tyto plány budou scházet peníze, si zjevně uvědomují i ve vládní koalici, a tak začali počítat i se zavedením mýtného poplatku pro rezidenty ve výši 1 250 až 1 500 korun měsíčně, ale jen za předpokladu, že jejich vozidla vjíždějící do nové mýtné zóny v hlavním městě splní nejpřísnější emisní normy EURO 5 a EURO 6. Řidiči se staršími vozy si budou muset sáhnout do kapsy ještě hlouběji, a to podle propočtu odborníků až 2 500 korun měsíčně. Tento propočet dělala podle našich informací pro vedení města renomovaná poradenská společnost, ale doteď tento dokument nikdo z vedení města nezveřejnil.

Když už mluvíme o ekologii, velmi diskutovaným tématem se nedávno staly cyklopruhy a související zúžení silnic, v Praze 5 např. v Plzeňské ulici.

To je další ukázka toho, že se koalice vůbec nezamýšlí nad dopady svého rozhodování. Magistrát chtěl podpořit bezemisní dopravu, a tak zúžil frekventovanou Plzeňskou do jednoho jízdního pruhu, aby na uvolněném místě mohly být pruhy pro cyklisty a několik parkovacích stání. Zúžení ale zkomplikovalo průjezd sanitek do nedaleké nemocnice v Motole, protože Plzeňská je jedna z mála přístupových cest do areálu. V případě dopravní špičky tak hrozilo zablokování celé trasy, což by pro akutní převozy mohlo mít fatální následky. Navíc magistrát o tomto opatření nedal vědět ani radnici Prahy 5, a dokonce ani pražské záchrance, takže tento nesmysl nikdo nemohl připomínkovat. Až po rozsáhlé kritice jsme si vymohli nápravu. Teď tam vidíte přes bílý cyklopruh nové žluté značení a v tom už se opravdu nikdo nemůže vyznat. Zajímalo by mě, kdo tyto vyhozené peníze do městské pokladny vrátí. Měl by je vrátit ten, kdo nařídil toto nesmyslné a dostatečně neprojednané opatření.

Co by ODS, např. v oblasti životního prostředí, udělala jinak?

Chceme podporovat projekty, které zachovají Prahu zelenou a energeticky vyváženou, chceme Prahu moderní a technologicky vyspělou, chceme Prahu třídící odpad a dobře hospodařící s vodou, Prahu pro tramvaje, auta i kola. Prahu rozumně hospodařící s penězi Pražanů a pražských podnikatelů. Nesmíme dělat ekologickou politiku na úkor fungování města v jiných oblastech nebo tím, že nově „zdaníme“ Pražany a pražské podnikatele. Máme podporovat elektromobilitu ve městě, ale nemáme se tvářit, že energie ze zásuvky a z dobíjecí stanice nic nestojí nebo že nemá dopad na životní prostředí třeba někde jinde.

Kromě ryze pražských problémů se věnujete digitalizaci na celostátní úrovni. Zajímalo by mě, jak se na to jako odborník díváte. Co by se mělo zlepšit?

Máme vybudovaný dobrý základ pro digitalizaci státu z let 2006–2009, kdy jsem působil jako náměstek pro tuto oblast na ministerstvu vnitra. Od té doby se tyto systémy moc nerozvíjely a nedoplňovaly dalšími nutnými kroky s výjimkou Portálu občana, který je krokem správným směrem. Teprve v posledních třech letech se opět legislativně podařilo najít shodu napříč politickým spektrem a přijmout tři zákony, které mohou digitalizaci a digitální transformaci nakopnout. Zákon o právu na digitální služby, zákon o bankovní identitě a digitalizaci stavebního řízení a územního plánování. U všech těchto zákonných předloh jsem byl na samém počátku jako spoluautor myšlenky a jako právník i spoluautor prvních textů. Na bankovní identitě je vidět, že když se stát rozhodne vsadit na spolupráci státu a soukromého sektoru, mohou věci probíhat rychle a uživatelsky vstřícně. Spolupráce s bankami má totiž obrovskou výhodu, protože u nás je masivně rozšířeno internetové bankovnictví a většina našich občanů bez ohledu na svůj věk a povolání komunikuje už dlouho takto jednoduše na dálku.

Banky jsou podobně velké instituce jako úřady a některé procesní kroky analytici v bankách prostě změnili nebo úplně škrtli. Stát málokdy vezme jistý proces, podrobně ho zanalyzuje a řekne „tak tohle budeme dělat jinak“ nebo „tohle už nebudeme dělat vůbec“. Občas musíte jít do střetu jako ministr nebo náměstek a zasadit se o tu změnu, riskovat, přesvědčovat ostatní nebo je nadchnout, že změna, kterou přinášíte, má smysl. Často však na ministerstva přichází lidé, kteří neznají tolik agendu, za kterou odpovídají, nebo nemají dostatek odvahy, aby bouchli do stolu a tu změnu prosadili.

V této souvislosti mě zaujalo zavedení Czech POINTU v době vašeho působení na ministerstvu vnitra. Celý projekt, tehdy razantní změna, byl spuštěn během pouhých sedmi měsíců, přičemž ve státní správě trvají projekty i celá volební období.

Je to o chuti, vůli něco změnit a energii vložené do projektu. A především to také bylo o dobré přípravě. Tuto převratnou myšlenku a ojedinělou službu, včetně dodávky systému, změny legislativy a vyškolení úředníků, jsme zvládli skutečně zrealizovat od 4. 9. 2006, kdy jsem nastoupil do funkce, do 28. 3. 2007, kdy byl na Den učitelů v Praze 13 vydán první výpis. V následujících letech se tato služba rozšířila nejen na téměř všechny úřady, ale i pobočky České pošty, Hospodářskou komoru, banky, notářské úřady či advokátní kanceláře, ale také si uděláte výpis na našich ambasádách a konzulátech v zahraničí. Podařilo se nám prolomit něco, co bylo do té doby nemyslitelné. Vzpomeňte si na dlouhé fronty, speciální formuláře a kolky na původním Rejstříku trestů se sídlem na pražské Pankráci. V průběhu let bylo postupně možné získat takto i výpisy z katastru nemovitostí či velmi vyhledávaný výpis z bodového registru řidičů. Některé tyto věci můžete dnes získat už online přes Portál občana, ale Czech POINT zůstává a ještě nějakou dobu bude klíčovým kontaktním místem státu s asistentem.

Jak jsme na tom tehdy byli s digitalizací v porovnání s ostatními zeměmi? A jak jsme na tom teď?

V té době jsme v mnohých věcech skočili hodně dopředu. Czech POINT, datové schránky a základní registry byly v letech 2006–2012 v takové komplexitě skutečně jedinečné na celém světě. A pak už nás začali ostatní jenom předbíhat. A někteří dokonce v tom dobrém opisovali. Jsem přesvědčen, že Dánsko od nás převzalo koncept datových schránek, které mají dnes skoro všichni Dánové. Škoda že jsme v tomto trendu nepokračovali, což bylo způsobeno hlavně politickými změnami a častým pozastavováním nebo přehodnocováním projektů. Teď znovu stojíme před zásadním krokem v digitalizaci a digitální transformaci. Jak už jsem říkal, klíčovou legislativu se podařilo schválit a nyní se ty věci musí dotáhnout do konce. K 1. 2. 2025 budou muset být k dispozici všechny služby veřejné správy i digitálně, aby si je ten, kdo chce, mohl vyřídit z pohodlí domova. Nová vláda na to tedy má reálně 3 roky. A to rozhodně není čas, ve kterém se to dá stihnout. Proto se musí hned od samého počátku začít nekompromisně s realizací. Jsem připraven ze své pozice prezidenta ICT unie a viceprezidenta Hospodářské komory vládě za soukromý sektor maximálně pomoci. Mám proto připravený na komoře projekt Portál podnikatele, který by mohl být podobně jako Portál občana jednou univerzální digitální branou pro vyřízení podnikatelských záležitostí se státem, ale také prostředníkem pro transakce v komerční sféře. Pokud nám podnikatelům dá stát šanci, věřím, že začneme psát novou kapitolu digitalizace v České republice.

Mgr. Zdeněk Zajíček
předseda oblastního sdružení Praha 5
předseda klubu ODS zastupitelstva hl. m. Prahy

Více o autorovi