Stručně o povstání na Praze 5
6. června 2018

Pavel Žáček: Stručně o povstání na Praze 5

Příprav květnového povstání 1945 v Praze, faktického vyvrcholení českého hnutí odporu proti nacistům, se nezávisle na sobě účastnily zástupci několika odnoží vojenské odbojové organizace Obrana národa, skupiny příslušníků vládního vojska, četnictva i policie, v rámci České národní rady civilních odbojových organizací, včetně komunistů a odborářů, i místních národních výborů.

Nejinak tomu bylo i na území dnešní městské části Prahy 5, kde se nacházela kasárna vládního vojska, německé ochranné policie (Schutzpolizei) a v Motole i wehrmachtu. Smíchovská (Štefanikova) kasárna převzali 5. května 1945 protiněmecky orientovaní důstojníci napojení na český odboj ještě před vypuknutím povstání, a proto odsud ihned po první známé výzvě vyjela do rozhlasu četa vládních vojáků.

Štefanikova kasárna se stala klíčovým opěrným bodem povstání, snad nejdůležitějším po vojenském velitelství Velké Prahy „Bartoš“ v Bartolomějské ulici a po budově povstaleckého rozhlasu, kde povstalecké velení i velení vládního vojska organizovaly mobilizaci, vystrojování a vyzbrojování vojáků i civilistů, komunikační, zpravodajskou i řídící činnost.

Díky momentu překvapení se podařilo eliminovat objekt ochranné policie naproti Smíchovskému nádraží, stejně jako řadu dalších německých jednotek či hlídek. Pouze kasárna v Motole nekapitulovala, ale podařilo se je izolovat od Motola, Jinonic a Bílé Hory.

V Jinonicích se vládním vojákům, policistů a osazenstvu továrny Walter a.s. podařilo obsadit německý vlak a donutit kapitulovat jeho posádku, který byl následně převezen na Smíchovské nádraží a nasazen proti jednotkám SS.

Dne 6. května 1945 v ranních hodinách se po soustředěném útoku jednotek SS na Prahu se situace zkomplikovala. Velitelství „Bartoš“ v čele s brig. gen. Karlem Kutlvašrem požádalo o pomoc 1. ruskou divizi Ozbrojených sil KONR (též Ruská osvobozenecká armáda, označovaná jako vlasovci), nacházející se na Berounsku. Ve večerních hodinách její štáb v čele s genmjr. S. K. Buňačenkem dorazil do Řeporyj, kde byl schválen plán útoku na východní břeh Vltavy.

Dne 7. května 1945 v ranních hodinách kapitulovala německá kasárna v Motole a vlasovské jednotky za doprovodu obrněné techniky a dělostřelectva postupovaly na Smíchov, kde se zapojily do bojů na Petříně a následně i na Vinohradech, v Malešicích, na Pankráci a Podolí. Štáb divize se společně s dělostřelectvem přestěhoval do objektu Waltrovky v Jinonicích. V poledních hodinách však kulminoval dramatický střet s levicově orientovanou Českou národní radou a odpoledne – i po informaci, že 3. americká armáda do Prahy nedorazí – se vlasovci začali stahovat zpět na Berounsko.

V nočních hodinách mezitím do centra projela americká tzv. velichovská mise, mířící za velitelem skupiny armád „Mitte“ genplk.-polním maršálem Ferdinandem Schörnerem.

Následujícího dne 8. května 1945 tak na Smíchově a Zlíchově proti postupujícím jednotkám bojové skupiny SS „Wallenstein“ povstalcům vypomáhal již pouze lehký dělostřelecký oddíl, speciálně ponechaný genmjr. S. K. Buňačenkem na pomoci Praze.

I po příchodu tankových jednotek do Prahy 9. května 1945, kdy téměř celá Praha slavila konec války, se povstalci společně s vlasovci v odpoledních hodinách krvavě střetli s SS na Zlíchově. Přestože se za ně následně povstalci zaručili, vlasovci svému osudu neunikli. Je zdokumentováno, že příslušníci jednoho družstva byli sovětskými orgány zavražděni na Vidouli, a jiní na dalších místech Prahy. Ostatní zajatci byli odtransportováni do gulagů.

Pražské povstání je bohužel do značné míry stále neznámou dramatickou událostí našich dějin. Konečně nastal čas říci o něm plnou pravdu o činnosti povstalcích, roli vlasovců, Američanů i samotných Němců.

 

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

poslanec PČR

Více o autorovi