Blatný se jako první ministr postavil Babišovi a to se neodpouští
7. dubna 2021

Bohuslav Svoboda: Blatný se jako první ministr postavil Babišovi a to se neodpouští

(FORUM 24) Byl prvním poslancem, který loni na konci ledna upozornil vládu, aby se důkladně připravila na možný příchod epidemie koronaviru do České republiky. Bohuslav Svoboda je lékař, poslanec ODS a člen sněmovního zdravotního výboru. V rozhovoru pro FORUM 24 hovořil o aktuální situaci v nemocnicích, o Babišově kritice ministra zdravotnictví Blatného, o tom, jaký postoj má k jeho možnému nástupci, a promluvil i o přístupu vlády k uvolňování opatření. „Vláda už by v tuto chvíli měla říkat: uvolníme postupně cokoliv, jenom roušky ne. Je to jediná věcná obrana, kterou máme. V okamžiku, kdy ji zrušíme, nebo se k tomuto opatření budeme chovat laxně, tak vám garantuji, že za to zaplatíme,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24. Dobrý ministr by podle Svobody nikdy neměl ustupovat od věcí, o kterých je přesvědčen, že jsou správné.

Už více než rok v Česku zuří epidemie koronaviru. Vy jste byl první, kdo ve Sněmovně na konci ledna 2020 upozorňoval vládu na důkladnou přípravu, od té doby však několikrát selhala. Mělo by se po volbách, popřípadě až nad epidemií skutečně vyhrajeme, spustit nějaké vyšetřování viníka – ať už formou např. trestního oznámení nebo zřízení sněmovní vyšetřovací komise?

Jsem přesvědčen o tom, že až epidemii nějakým způsobem zvládneme, budeme muset zcela zaručeně analyzovat, jaké byly příčiny a kde nastaly chyby. Protože když nic jiného, tak se z toho musíme poučit. Taková situace se může v moderním světě opakovat, možnosti vzácných infekcí jsou na stole a mohou nás kdykoli čekat. Analýza je jednoznačně nutná a samozřejmě, pokud bychom prokázali zavinění a vědomou chybu, pak bychom ji museli dále řešit.

Říkáte „až epidemii zvládneme“. Dokážeme dnes alespoň hrubě odhadnout, jak bude vypadat něco, čemu bychom mohli říkat konec epidemie, a kdy se ho případně dočkáme?

Odpověď na tuto otázku nezná nikdo, protože epidemie je multifaktoriální, je tam celá řada věcí, které do děje vstupují – ať je to složení obyvatelstva, klimatické podmínky… faktorů je tolik, že skutečně nevíme kdy. Můžeme se domnívat, že s určitou pravděpodobností ta doba, kdy virus bude ustupovat, nastane okolo druhé poloviny léta.

Ale je to jenom domněnka a určitý odhad, který kromě jiného vychází z toho, že se zásadním způsobem situace nezmění. Dokonce bych si ani netroufl tvrdit, že se s tím vyrovnáme jednou provždy.

Objevují se spekulace o tom, že předseda vlády Andrej Babiš zřejmě nahradí ministra zdravotnictví Jana Blatného. Vy působíte ve sněmovní zdravotnické komisi – jak se vám s ním spolupracovalo?

Z výroku pana premiéra, kdy řekl „do konce března ho neodvolám“, jasně vyplynulo, že hned od 1. dubna to začne být aktuální. Tak to totiž u nás chodí. Já mám k ministrovi Blatnému specifický vztah. S řadou věcí, které udělal, nesouhlasím, ale v zásadě pracuje dobře.

Chovám velkou úctu k tomu, že se dokázal premiérovi bránit. Byl první, který dokázal říct něco jiného než Babiš. Začal jinak mluvit o intervalech mezi dávkami očkování, o pandemii jako takové, o nutnosti dělat opatření. Vždycky to byla medicínská věc, za kterou stál. Je logické, že v našem systému „monarchie“ takový odpor způsobí, že bude muset na svém místě skončit.

Jak čtete tu kritiku pana Blatného Andrejem Babišem a vlastně celou tu možnou výměnu, o které se stále více hovoří i v souvislosti s vytýkacími dopisy, které mu premiér píše?

Pan ministr Blatný není ten, kdo by hrál Babišovu notu. Dovolil si takovou drzost, že říkal svůj názor, a to je zřejmě věc, která se v tomto světě neodpouští.

A zvládá svou roli i z politického pohledu?

Jde o to, čemu říkáme politika. Politika je umění možného, umění kompromisu. Není o tom, abyste ustupoval od věcí, o kterých jste přesvědčen, že jsou dobré. Z tohoto pohledu si myslím, že ministr Blatný postupoval správně medicínsky ve velké většině svých rozhodnutí a dokonce si myslím, že při dodržení zásady – nesmím dělat něco, co je v rozporu s pravdou – je dobrý politik. Ale dobrý politik nemusí být úspěšný politik z hlediska setrvání ve funkci.

Na Blatného post by měl přijít ředitel vinohradské fakultní nemocnice Petr Arenberger. Myslíte, že to bude směrem k veřejnosti věrohodnější náhrada?

Já se s Petrem Arenbergerem znám velmi dobře. My jsme po řadu let měli kliniku v jedné budově, čili moje hodnocení je zkresleno osobním vztahem a nechtěl bych mu v tuto chvíli dát políbení smrti, že bych ho třeba pochválil. To když udělám já, tak to nikomu neprospěje.

Pokud bychom se měli bavit o důvěře ve vládu – ztratila ji podle vás u českých občanů?

Jsem přesvědčen, že ano. Jako poslanci jsme ve velmi úzkém kontaktu se svými voliči. Za den mi přijde i 1 500 mailů a názorů vidím celou řadu. V Praze jsem byl primátorem a působím jako lékař více než třicet let, znám spousty lidí a když vyjdu na ulici, tak mám hned několik zastavení a různých diskusí. Z tohoto přehledu je jednoznačné, že důvěra ve vládu klesla. Dnes nepotkáte nikoho, kdo by k ní neměl výhrady – a to jsme měli fázi, kdy vláda ANO byla přijímána jako něco, co je řešení. Volání po změně je velmi silné.

Opoziční poslanci o důvěře ve vládu často hovoří. Jenže skutečnému vyvolání hlasování o důvěře vládě se brání. Myslíte si také, že je to riziko, které by před volbami nemělo být podstoupeno?

Hlasování o důvěře vládě bychom měli dělat, jen když má něco přinést a za předpokladu, že bude úspěšné. Také musí představovat cíl, abychom věděli jak dál, když se vládu nepodaří vyměnit. Jsme v situaci tak krátce před volbami, že smysluplnost takového počínání z mého pohledu není. Je to doba, ve které musíme dělat všechno proto, abychom zvládli aktuální kritickou situaci. Rozptylovat se svrhnutím vlády a jejím následným znovuvytvořením, to všechno přinese jen negativní věci.

Co tedy může opozice dělat?

Udělali jsme rozbor situace a připravili návrhy a podklady na to, jak v aktuální situaci pokračovat dál, jak měnit systém utaženého řemene a jak se vracet do normálního života. Jde o program rozepsaný až do srpna, který říká, o co musíme jaký měsíc bojovat – samozřejmě spolu s brzdami, které říkají, že když se něco změní k horšímu, tak musíme v nějaké podobě zahájit také obranu proti viru. Hrozba toho, že se něco může stát, tady pořád je, musíme na ni být připraveni.
Vláda už by v tuto chvíli měla říkat: uvolníme postupně cokoliv, jenom roušky ne. Je to jediná věcná obrana, kterou máme. V okamžiku, kdy ji zrušíme, nebo se k tomuto opatření budeme chovat laxně, tak vám garantuji, že za to zaplatíme.

Roušky budou to poslední, co budeme moci sundat a dokonce se domnívám, že v budoucnu budeme mít období, kdy je budeme periodicky nosit, tak jako je nosí v Japonsku nebo Číně.

Má podle vás vláda takovýto podobný plán, jak postupovat do budoucna? Ptám se, protože jde o další častou výhradu opozice.

Já o žádném plánu nevím. Znám jenom několik rozdílných variant řešení, každá se dá připsat k nějakému ministerskému jménu a někomu z členů jejich týmu, ale o tom, že by někdo říkal „tohle se stane, když bude takový vývoj“, to ne. Dokonce ani média, která vědí všechno o den dřív, než se to stane, neví nic o tom, jaký by měl být další výhledový plán.

Někdy tam zaznívá hrozba „když to nebude fungovat, tak…“, ale je to zase jenom hrozba, že se něco zakáže. Já bych byl rád, kdyby se v tom konečně začala ozývat výzva – co my sami budeme muset udělat, protože to děláme pro sebe.

Ta pouta už by se nasazovat neměla. Chtěl bych, abychom se dostali do fáze, kdy se epidemii vědomě bráníme a bráníme se jí nejenom sami kvůli sobě, ale také kvůli ostatním. Ohrožen je totiž celý národ a nový typ viru je agresivní i vůči mladším osobám.

V jakém stavu jsou aktuálně české nemocnice a jejich kapacita? Dochází k nějakému zásadnějšímu poklesu diagnostikovaných?

Tlak je o něco menší, ale je to jenom tlak číselný. Je jedno, jestli vám chybí dvě postele, nebo pět – prostě vám chybí. Na druhou stranu, když máme dvě postele, je to vynikající a jsme za to rádi, ale víme, že přijdou dva pacienti navíc a zase nebude žádná. Je to tak těsně na hraně a ten trend se lepší.

Nejsme ale v situaci, kdy bychom mohli říct, že máme vyhráno. Jsou zatím velmi malé číselné rozdíly – stačilo by, aby přibylo o sto nakažených v Praze více a bude problém s nedostatkem lůžek. Pokud bych měl mluvit za menší města a malé nemocnice, tam jsou číslovky úměrně menší, které je ohrozí. Musíme být pořád připraveni.

Premiér Babiš sdělil, že o prodloužení stavu již nebude žádat a vyprší tedy 11. dubna. Dokáže současná opatření plně zastoupit pandemický zákon?

Pandemický zákon umí skoro všechno, neumí jen zavřít celou republiku a to nepotřebujeme a nepotřebovali jsme to ani doposud. Stačí, aby si lidé sami zvážili, co nutně musí udělat, a použili svůj vlastní rozum.

Například frekvence provozu na dálnici se snížila jen mezi 4 až 10 procenty. Vezměte si, že máme velkou uzávěru v obci, která má sto obyvatel, a člověk si tam nedokáže dojít dvacet metrů nakoupit, protože tam, kde mají obchod, začíná už jiná obec. A pak tu máme Prahu, kde je přes milion obyvatel a všichni se mezi sebou mísíme. Přitom Praha je na tom epidemicky nejlépe.

V souvislosti se zlepšováním čísel nakažených se pomalu hovoří o rozvolňování. Jsme v situaci, kdy je to na místě, nemůže to situaci ublížit?

Já tuto situaci nevnímám jako rozvolňování. Pouze začínáme srovnávat, co jsou naše rizika, co potřebujeme udělat, co můžeme a co bychom neměli. Když toto máme srovnáno v hlavě, je čas na to, abychom začali jednat. Jsem přesvědčen, že když lidé dostanou volné ruce v celé řadě různých věcí a uvidí, že to směřuje k něčemu pozitivnímu, tak to začnou i pozitivně vnímat. Také budou vědět, že se může stát, že se to někde zadrhne, že budeme muset znova začít bojovat… chtěl bych, aby se začalo bojovat od nás od všech.

Jaké problémy se aktuálně objevují v souvislosti s očkováním? Očkujeme dostatečně rychle, máme dostatek vakcín, je zájem veřejnosti o očkování?

Zájem veřejnosti o očkování obrovským způsobem vzrostl. V současné době s očkováním souhlasí téměř 70 % lidí. Chuť do očkování tu je a skvělá zpráva je i to, jak se do něj zapojují obvodní lékaři. Ti vykrývají přesně tu mezeru, kam normálně nemůžete: ke starým lidem, kteří nikam nechodí. Nejde o žádná obrovská čísla, ale je to fantastické, že i tato oblast je očkováním pokrytá.

Co je ovšem strašné, je to, že nemáme očkovací látky. My dnes otevíráme velkokapacitní centra, která jsou ale nastavena na menší počet očkování, než by mohla být vzhledem k prostoru a počtu lékařů a sester, kteří jsou ochotni očkovat.

Ve všech očkovacích centrech – i v těch nemocničních – se potýkáme s tím, že vakcíny jsou takříkajíc jenom na jeden den. Počet je pořád menší, než kolik bychom byli schopni dát. Kdybychom měli dostatek vakcíny a nebyli zdržováni, protože se o sobotách o nedělích dávky nerozvezly, když přišly, tak bychom měli očkováno minimálně o třetinu lidí víc, než máme aktuálně.

Měl by se tento rozdíl v nedostatku vakcín dorovnávat Sputnikem V?

To je jedna z věcí, za kterou si vážím ministra Blatného a stejně jako on odpovím – ne. Léky podáváme jenom tehdy, když známe velmi podrobně jejich negativní účinky a po získání povolení od evropské EMA nebo americké FDA. To je zásada, od které se nemá a nesmí uhýbat. Nemůžeme léčit něčím, o čem nevíme, jaké to má účinky – to je nebezpečné a po takovém očkování vám v případě problému žádná pojišťovna nic neuhradí.

SÚKL nesmí ruskou vakcínu schválit, posuzování léků znamená zpracovat stovky protokolů, seznámit se s problémy, jet do továrny, kde se vyrábí… je to velmi složitý proces. Může nastat malá chyba ve výrobním procesu a z ní vzniknou nedozírné škody. S politikou to nemá vůbec nic společného – ani americký lék bych sem nepustil, kdyby neměl toto prověření.

(Autor: Tony Havlík)

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.

Bohuslav Svoboda
poslanec PČR
místopředseda výboru pro zdravotnictví PS PČR

Více o autorovi