Při čtení těchto dobrých zpráv nás pravděpodobně napadne otázka, v čem spočívá základ tohoto růstu? Jeden z činitelů můžeme vyloučit prakticky okamžitě. Tím činitelem je vláda, která k růstu ničím nepřispěla a jejíž legislativa začíná platit až nyní, tedy dávno po prvním oživení. 

 

Na růst ekonomiky tak musely mít vliv jiné faktory. A ať už se nám to líbí nebo ne, tak Česká republika začala růst přesně s náběhem účinků intervencí České národní banky. Z ekonomického hlediska toto vysvětlení dává hlubší smysl, protože intervence měly prokazatelně pozitivní vliv na export jakožto klíčovou složku domácího produktu. Podpora exportu tak přispěla k rychlejšímu oživení ekonomiky a následnému snížení nezaměstnanosti. 

 

Je dobře, že Česká republika má nástroje, kterými může ovlivňovat měnu. Tyto nástroje nám umožňují zvyšovat naši konkurenceschopnost a tím i přestát nejhorší období. Určitě bychom se těchto nástrojů neměli vzdát, tím že přijmeme společnou evropskou měnu. Naopak bychom si měli ponechat suverenitu v rozhodování a moudře s vlastní měnou nakládat. Bouřlivé dění kolem Řecka pak dává našemu dlouhodobému postoji jasně za pravdu.