V NPŠ je dnes 13 procent prvních, nejpřísněji chráněných zón. O jejich rozšíření se vedou již více než deset let urputné legislativní i mediální boje. Opravdu ministr Brabec otevře alespoň část těchto 13 procent území veřejnosti?

 

Všichni víme, že ihned po svém nástupu vyhověl aktivistům z Hnutí Duha a odvolal ředitele NPŠ Jiřího Mánka, který na otevírání Šumavy s obcemi spolupracoval, a instaloval Pavla Hubeného, klonícího se spíše k rozšiřování "divočiny". Právě divočina na Šumavě byla vždy předmětem sporu. Vytvořit divočinu a založit nový prales, což jsou deklarované cíle aktivistů, znamená nechat sežrat vzrostlé smrkové lesy kůrovcem a poté desítky až stovky let čekat, jak experiment s přírodou dopadne. V divočině přece není možné sázet stromy.

 

Stejné personální změny udělal ministr i ve svém úřadu, a tak představa, že lidé, kteří do dneška vzývali "divočinu", budou otevírat Šumavu veřejnosti, je mimo realitu. Ostatně, vládou schválená novela zákona si klade právě za cíl mít většinu ploch v národních parcích v bezzásahovém režimu. 

 

Novela v žádném případě neříká, kolik procent území národního parku má být otevřeno veřejnosti, naopak, počet ochranných zón se zvyšuje a zařazení do zón již nebude podléhat pevně daným přírodním kritériím. Zásadní změnou zákona je, že novela striktně změnila slovíčko "dohodnout" na slovo "projednat". Až doteď musely být dokumenty dohodnuty např. s Radou NPŠ, v níž jsou ze zákona zastoupeny obce i kraje, na jejichž území národní park leží. Slovíčko projednat znamená, že se případný nesouhlas prohlásí za neodůvodněný a úřad to udělá, jak chce. 

 

Dovedu si představit, že i vládní poslanci za ČSSD a KDU-ČSL, kteří reprezentují jižní a západní Čechy, nebudou pro vládní verzi hlasovat. Bohužel, tak jako při zamítnutí senátního návrhu zákona o NP Šumava, je zde TOP 09, reprezentující pražskou kavárnu, která ministru Brabcovi a hnutí ANO dodá pro další šumavskou katastrofu potřebné hlasy.