Novinky Mediální výstupy

 

Ono tomu sice ve skutečnosti tak je. Např. Andrej Babiš (krycí jméno Bureš), u kterého bylo sice nepravomocným rozsudkem slovenského soudu konstatováno, že byl neoprávněně evidován coby agent StB, je místopředsedou vlády a ministrem financí a našli bychom i řadu dalších jmen v demokratických vládách po roce 1989.

 

Jenomže tato schválená změna daný stav LEGALIZUJE.

 

Pokud volby do Senátu nějak podstatně nezmění rozložení sil, nemůžeme očekávat s prohlasovaným zákonem o státní službě žádnou změnu.

 

Opoziční TOP 09 a ODS se nepodařilo prosadit, aby členové vlády pověření řízením ministerstev museli mít čisté lustrační osvědčení. Lustrační zákon se tak bude vztahovat jen na místa vedoucích úředníků. Podle Marka Bendy z ODS je zrušení lustrací pro ministry jediným cílem tohoto zákona. Změna prošla, bohužel, i hlasem poslance Daniela Hermana (KDU-ČSL).

 

Z celkem 14 poslanců KDU-ČSL bylo hlasování přítomno 11 poslanců a rovných deset hlasovalo pro. Změna přitom prošla o jeden jediný hlas. Potřebné kvórum bylo 76 hlasů a návrh byl přijat 77 hlasy ze 151 přítomných poslanců.

 

Podle předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury i dalších poslanců pravice předvedli lidovci „typický rozpor mezi slovy a činy“ a „největší morální lapsus za posledních deset let“.

 

Ještě v září tohoto roku ministr kultury a bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman ve svém komentáři v Parlamentních listech varoval, že v poslední době opět nabrali dech lidé, kteří nenávidí svobodu a demokracii a chtěli by znovu nastolit předlistopadové pořádky. O necelé tři týdny později mu již nevadí, že by podobní lidé měli jako ministři zasedat ve vládě České republiky.

Postup vládní koalice nahrává hnutí ANO, ve kterém se to někdejšími spolupracovníky StB jenom hemží, ale i komunistům, kteří v poslední době lžou lidem do očí, že tady před rokem 1989 žádný komunismus nebyl, jak tvrdí předseda KSČM Vojtěch Filip.

 

Poslankyně Miroslava Němcová (ODS) ale upozorňuje, že my si dobře pamatujeme, že tady „byli komunisté a těm vděčíme za ten hluboký marasmus, který celou naši zemi rozežíral jako rakovina a jehož se stále nejsme schopni zbavit.“

 

Podle Němcové poslanci ČSSD, hnutí ANO a většina lidovců přispěli k tomu, aby „ta rakovina na organismu české společnosti bujela dál, protože všichni ti, kteří dosud, a právem, byli v opovržení a byli zalezlí, protože věděli, co způsobili českým svobodomyslným lidem, tak vylezli a dobývají se na nejvyšší posty ve správě naší země.“

 

O to tragičtější je postoj Daniela Hermana.

 

V řadách lidovců byli vedle významných humanistických osobností vždy i velmi kontroverzní osoby, připomeňme jen odpudivého ministra zdravotnictví za komunistické vlády v letech 1948 – 1968 pátera Josefa Plojhara.

 

Nebylo by to poprvé, co lidovci slouží jako fíkový list. Ve zmíněných letech 1948–1989 existovali ve formě tzv. „obrozené“ strany lidové (ČSL), začleněné do komunisty ovládané Národní fronty. „Obrozená strana“ trpěla zvláštní dichotomií: měla vnucené prokomunistické vedení a poslance, kteří plně podporovali komunistickou politiku, a antikomunistickou členskou základnu.

 

I nyní KDU-ČSL hraje roli fíkového listu koaličního slepence ČSSD a hnutí ANO. V ministerských křeslech se Bělobrádkovi, Jurečkovi, Hermanovi evidentně zalíbilo. Jenomže zapomínají, že vládní slepenec ČSSD a hnutí ANO má od počátku jen dva cíle, a tím je zrušení lustračního zákona (ANO) a zredukování církevních restitucí (ČSSD). Zatímco restituce církevního majetku díky neústupnosti církví jaksi horko těžko probíhají, ke zrušení lustračního zákona koaliční poslanci za pomoci poslanců KDU-ČSL rázně vykročili.

 

Pro mnohé je to velké zklamání.

 

Za všechny to vyjádřila poslankyně Miroslava Němcová, když uvedla: „K panu ministru Hermanovi mám nejhlubší opovržení. Musím to tady říci s lítostí, protože na něj jsem se chtěla obrátit a obrátila se svou písemnou interpelací, která se týká situace v Ústavu pro studium totalitních režimů. Očekávala jsem, že právě tento člen vlády mi bude nápomocen v tom, abychom i budoucím generacím zachovali badatelskou svobodu, která by jim přinesla informace o tom, co se v naší zemi dělo. Jeho práce a práce jeho strany mě utvrzuje v tom, že si z názvu této strany škrtám KDU, zůstává mi ona ČSL.“