Novinky Mediální výstupy

ČR potřebuje v následujících letech stabilitu

„Máme-li plavbu v bouřlivých vodách zvládnout, musíme být silní a soudružní, ale také střízliví a pokorní.“

 

Vážený pane předsedo, vážení delegáti, dámy a pánové,

už to tu zaznělo, scházíme se v těžké době. Jedna hospodářská krize, kterou jsme přečkali se ctí a bez velkých šrámů, je za námi. Krize druhá, možná větší, klepe na dveře. Biblických sedm let hojnosti ze začátku milénia levicová vláda promarnila. Teď se nacházíme v poločase šetření a strádání. V Evropě vládne nejistota, bezradnost a strach z budoucnosti.

Krize v eurozóně obnažila zásadní problémy jejího fungování. Její řešení je v nedohlednu. Tato krize není jen důsledkem souhry nepříznivých okolností dneška. Tato krize je také a možná především výsledkem trvalé nesourodosti národních tradic, kultur a ekonomik v Evropě a na ně mnohdy naroubované často falešné solidarity. A je také důsledkem života nad poměry a dlouhodobého porušování pravidel hry. Staré zlomové linie, které si pamatujeme z doby komunismu a které dělily kontinent na Západ a Východ, nenahradila jednota a svornost, ale nové dělení, nyní na ose Sever a Jih. Na jedné straně Švédsko, na druhé straně Řecko.

Česká republika není izolovaným ostrůvkem, kterého se tento problém netýká. Nejsme ani na Východě, ani na Západě, ani na Jihu, ani na Severu, nýbrž přesně uprostřed. Jsme otevřená ekonomika, kterou netáhne domácí spotřeba, ale především zahraniční obchod. Nesmíme se proto škodolibě radovat ze starostí u sousedů, protože do tří měsíců je máme tady doma. Neplatí čím hůř, tím lépe.

Příznaky bouřlivých časů jsou patrné i u nás doma. Třeba na severu Čech. Živelná i organizovaná migrace, projevy vandalismu, lokální chudoba, zneužívání drog a nárůst majetkové i násilné kriminality přispívají k rostoucímu napětí nejen na Šluknovsku. Pokud na tyto problémy nenajdeme odpověď, hrozí, že se jich chopí rázně jiní.

Máme-li plavbu v těchto bouřlivých vodách zvládnout, musíme být silní a soudržní, ale také střízliví i pokorní. Příští dva tři roky potřebujeme především stabilitu. Koncepty multikulturalismu jsou dnes k ničemu. Naopak slovo vlast se nesmí stát sprostým slovem, ale znovu hodnotou, za kterou stojí za to stát a třeba i trpět.

Jen je třeba si nalít čistého vína a věci jasně pojmenovat. A také sebevědomě konstatovat: Je to přece doba, pro niž má řešení pravice. Levice nenabízí vůbec nic. Zářné zítřky jsou nereálné a jejich recepty mohou způsobit nejen kolaps sociálního státu, ale i kolaps státu jako takového. Jediná reálná politická síla, která má skutečně vědomí zodpovědnosti za osud této země a schopnosti tuto zemi vést, je Občanská demokratická strana. Jedině my umíme v bouřlivých dobách kormidlovat loď správným směrem.

Naše cesta k úspěchu musí spočívat na třech pilířích:

Za prvé musíme dokončit nezbytné strukturální reformy. Jejich základ je liberální. Tedy naše přesvědčení, že člověk musí být zodpovědný za svůj vlastní osud. Že člověk nemůže vždy a za všech okolností spoléhat na stát. Čím dříve a čím více lidí bude aktivně fungovat v reformovaném systému, tím menší důsledky krize pocítíme my všichni. Reformy musíme prosadit i navzdory nulové toleranci, kterou dnes předvádí oranžový Senát. Obstrukční politika Dienstbierů, Sobotků, Štěchů či Zaorálků ukazuje, že oni žádné řešení nemají.

Příští rok je rok volební. Čeká náš tudíž ještě jedna výzva – všechny reformní kroky důkladně vysvětlovat. Bude to těžké, ale zvládneme to, když se nebudeme k voličům obracet zády. Vždyť to, co denně děláme, není špinavá politika, jak to někdy prezentují média. Je to služba. Služba voličům, služba pro budoucnost nás všech!

Za druhé – jsme konzervativní strana. A k ní patří důraz na „law and order“, tedy zákon a pořádek. Musíme se vrátit k osvědčeným prostředkům: přistupovat přísně i k drobné kriminalitě a tu postihovat v jejích počátcích. Stát musí říci jasné NE jak porušování zákona, tak když bere zákon někdo do vlastních rukou. Zákon platí pro každého, ať v pozitivním, či negativním smyslu. Kdo jej porušuje, musí nést následky. Stejně tak se musíme rázně postavit proti všem rasistickým výkřikům a paušalizacím. Nechceme stát, který leze lidem do ložnic a otravuje je zbytečnou byrokracií. Ale tam, kde je stát nepostradatelný, musí být také silný a důsledně vymáhat pravidla.  

Problémy na severu země i jinde jsou spjaté s potřebnou reformou sociálního systému. Klíčem je motivace lidí – motivace k práci, motivace ke vzdělání. Neboli vázat sociální dávky na aktivitu nezaměstnaných a na řádnou školní docházku jejich dětí. Nebudeme a nechceme podporovat lenochy, trávící dny na gauči před televizí nebo po hospodách. Jsou místa v Ústeckém kraji, kde se úspěšně daří kontrola zneužívání dávek a aplikace jejich nehotovostní výplaty. Musím poděkovat našim starostům a vyzvat obce, aby i nadále důsledně prováděly terénní šetření v domácnostech pobírajících dávky a ověřovaly pravdivost údajů žadatelů. Obcím pomůže nové rozpočtové určení daní, které ale proti sobě nesmí stavět menší obce a větší města.

A za třetí pár slov k EU. Především si musíme udržet energetickou nezávislost. Budeme vystaveni tlaku, ale jádra se nesmíme a nemůžeme vzdát. A dále – na vstup do eurozóny nejsme připraveni a není důvod spěchat. Dnes by náklady takového kroku jasně převážily nad jeho výnosy. Ba co víc a už to tu zaznělo – je evidentní, že eurozóna přestala být tím, čím byla v době našeho vstupu do Unie. Není žádný důvod zapojovat teď peníze našich daňových poplatníků do řešení morálního hazardu, na němž se oni nepodíleli a z něhož nic neměli. Je proto férové předložit rozhodnutí o případném přijetí eura občanům v referendu.

Kloním se proto k tomu, aby o případném přijetí eura mohli rozhodnout lidé v referendu.

A na závěr pár slov k mému rezortu. Vést jakýkoliv rezort v době škrtů je těžké. Dělám maximum pro to, abych nečinil jen tupé zářezy, ale naopak zásadní a často bolestivá rozhodnutí na Ministerstvu obrany, v čem se bude pokračovat, co se odloží a co již nemá budoucnost. To je cílem Bílé knihy, která zřetelně nastavila koleje, po kterých se budeme ubírat. Zbrojařské prostředí je drsné a snaha o jeho kultivaci vás rychle dostane pod palbu. Tím jsem si prošel, nikomu z vás bych to nepřál, a pokud by mě premiér a ODSka nepodrželi, tak bych již na rezortu obrany dnes nikomu nepřekážel.

Přesto vás žádám: Nenaskakujte na populistické řeči o tom, že armádu nepotřebujeme a že se její rozpočet má dál snižovat. Obranyschopnost země a akceschopnost armády je základní předpoklad pro fungování demokratické země v srdci Evropy. Obzvláště s našimi historickými zkušenostmi, které jsme nabyli, a nejisté budoucnosti, která je před námi. Buďme hrdí na naše vojáky, kteří nasazují za naši vlast životy a chrání naši bezpečnost.

Stejně tak zvedněme hlavu a srdce, buďme hrdí na velký kus práce, který se nám poslední rok – pod vedením našeho předsedy Petra Nečase – povedl. Historie ani ratingové agentury nebudou řešit nějaké marginální půtky v koalici, ale skutečné a nutné reformy k důstojnému životu v této naší zemi.

Děkuji.