Novinky Mediální výstupy

Příběh mého života

Navštivte a sdílejte: https://cs-cz.facebook.com/pijacek

Kdyby komunisté v padesátých letech nezavřeli na 8 let mého tatínka jako politického vězně, tak bych se nenarodil. Naštěstí moje maminka, dětská zdravotní sestra, čekala celou dobu na svého milého a po jeho návratu z vězení si mohli u oltáře slíbit, že spolu budou po celý život v dobrém i zlém. 
Narodil jsem se jako prvorozený syn v Ostrožské Nové Vsi 11. 7. 1958. Vzpomínám si na dětství, prázdniny a hlas zvonu novoveské kapličky před našim domem. Taky na chlapecký kroj, který mám uschovaný jako památku na své dětství prožité v Ostrožské Nové Vsi. Na cvičení v Orlovně, na hody a na nezapomenutelné koláče babičky Kateřiny a tety Marie.
Po čtyřech letech jsme se přestěhovali do Bojkovic na dvůr u zámku Nový Světlov, poté do malé vesničky Bzová a na konec opět do Bojkovic na sídliště 1. máje. Tatínek putoval za prací a my s ním.
Maminka pracovala ve školce a dva roky před důchodem ji při prověrkách vyhodili. Prověrkové komisi se nelíbilo, že zpívala v kostelním sboru. Do důchodového věku pracovala u soustruhu. Nikdy nereptala, nenadávala a s tatínkem odpustili všem, kteří jim v životě ubližovali. 
Tatínek mne naučil říkat pravdu a maminka pokoře v životu.
Taky mi říkávali: „Než něco slíbíš, přemýšlej. A když slíbíš, tak to splň.“
Můj nejvážnější a pro mě nejdůležitější slib, který jsem v životě dal, byl, když jsem mamince slíbil, že když budou odcházet z tohoto světa, nebudou sami. Když ta chvíle nastala, s mojí sestrou jsme nejprve tatínka a po tom i maminku drželi za ruce. 
Přivedli mě na tento svět a já jsem byl u toho, když z něj odcházeli. 
Ale úplně první slib jsem dal své ženě, a to před 34 lety ve velehradské v bazilice. Vychovali jsme spolu 3 děti. Ondru, Petra a Kateřinu. Usadili jsme se ve Vlčnově, vlastníma rukama jsme postavili dům a synové mi pomohli na zahradě zasadit trnky. 
V roce 1976 jsem ukončil střední odborné učiliště ve Valašském Meziříčí jako stolař. Láska k přírodě mě přivedla k práci se dřevem. Pracoval jsem v Bojkovicích a po svatbě jsem začal pracovat v Lidové tvorbě ve Vlčnově. 
V době mého mládí jsem s kamarády jezdil na vandr, na potlachy, na vodu, na hory. Udržovali jsme si tak osobní svobodu, a taky jsme svým způsobem vyjadřovali nesouhlas s tím, co se kolem nás děje. Na cestách jsme si zpívali zakázané písně od Karla Kryla, přepisovali samizdat a předávali ho dalším lidem. 
Můj život zásadně změnil listopad 1989. Tento podzim byl plný euforie a nadějí. S kamarády jsme roznášeli letáky, vylepovali plakáty. Zorganizovali jsme výjezd Vlčnovjanů do Prahy na největší protestní akci na Strahově. Při této příležitosti jsme navštívili budovu federálního shromáždění a při další návštěvě Prahy jsme se na pražském Hradě setkali s kardinálem Františkem Tomáškem. 
Ve svém bydlišti jsem se zapojil do veřejného života a v roce 1990 jsem kandidoval do zastupitelstva obce Vlčnov . 8 let jsem působil jako místostarosta a od roku 1998 dosud zastupuji obec Vlčnov jako starosta.
Do zastupitelstva Zlínského kraje jsem byl zvolen v roce 2008, 4 roky jsem byl členem Výboru pro nevládní organizace a neziskový sektor. Členem krajského zastupitelstva jsem dosud.