Postupem času se však objevily komplikace. Bylo stále těžší vyhovět všem třem částem slibu. Nejjednodušší to bylo se svědomím. Vědci zatím nepřišli na to, kde sídlí v mozku svědomí, takže ho není možné "napíchnout" operativní technikou. Komplikovanější je to s vědomím. Při čtení některých návrhů zákonů a evropských směrnic je obtížné neupadnout do bezvědomí, natož hlasovat podle nejlepšího vědomí.

 

Zcela nemožné je splnit požadavek hlasovat v souladu se zájmy všeho lidu. Tento požadavek je modifikací původního textu, kdy bylo povinné hlasovat se zájmy všeho "pracujícího lidu", což bylo poměrně snadné, protože všechen lid byl pracující a výsledky voleb končily samými devítkami. Autoři nového textu vypustili ono slovo "pracujícího", protože tušili, že ne všechen lid bude pracující. Neuvědomili si, že volby už nikdy neskončí samými devítkami, a bude tedy nemožné zjistit zájmy všeho lidu. 

 

Objevil se nový fenomén hlasovat podle veřejného mínění. Ten má ovšem tu podstatnou vadu, že veřejné mínění není často ani veřejné, ani mínění, a co je nejhorší, mění se v čase tak rychle, že ve chvíli hlasování může být právě opačné. 

 

 

Nakonec jsem si pro sebe upravil slib senátora tak, že hlasuji podle svého vlastního rozumu, a to i tehdy, když si nejsem jistý, jestli je mé hlasování v souladu se zájmy všeho lidu. 

 

Stačí mi, když je moje hlasování v souladu s programem, s kterým jsem šel do voleb. Zjevně tím nedodržuji slib senátora, ale mandátu se přesto nevzdám. Při troše fantazie by to mohlo být vykládáno tak, že to dělám proto, abych si zachoval "trafiku" primátora. Počkám si, jak dopadnou kolegové poslanci-hejtmani, a podle toho se zařídím.