Nominační projev na místopředsedu ODS přehrát
18. ledna 2014

Nominační projev na místopředsedu ODS

Vážené kolegyně a kolegové, členové ODS.

Před několika lety jsem byl rozhodnut, že již nikdy nebudu kandidovat na místopředsedu ODS. Ale v posledních měsících ve mně rostla naštvanost nad děním na české politické scéně.

Rozhodl jsem se kandidovat na místopředsedu ODS ani ne z důvodů prestižních, nebo se snahou na sebe upozornit. Jsem česky vytočen, protože značka ODS, kterou jsem vždy hrdě nosil 21 let na docela exponovaných postech, je ponižována. Když slyším, od současných volebních hvězd z ANO, že posledních dvacet let bylo katastrofálních
a vůdce to teď jde spravit. To mne zvedá ze židle. On 25 let budoval své finanční impérium, kdy jiní lidé z ODS ministři, starostové, primátoři, často na úkor svých rodin, bojovali o přerod společnosti
ze socialistického marasmu. On teď bude vykládat, jak to bylo hrozné.

To mne vytáčí do běla.

Nechci zahodit a nechat si ušpinit svých 21 let života. Vůbec neobhajuji osobní selhání a mnohé nedůsledné rozhodnutí, když jsme byli ve vládě. Za to ODS zaplatila krutou daň. A musí to být pro nás velké poučení.

Nebudu se přidávat k moudrým analytikům, proč jsme dostali
v parlamentních volbách nařezáno. Nechci se proanalyzovat na post místopředsedy. Se snahou příkré analýzy ukázat na svou výlučnost
v bídném kolektivu. Dostali jsme krutě napráskáno, a to i právem, protože jsme se neuměli oprostit od veksláků a někteří členové ODS pojali politiku jako svůj business. Ale za dvacet let jsem poznal většinu slušných starostů a lidí z ODS, kteří s nesmírným úsilím měnili svět kolem sebe ve prospěch dalších generací.

Dostali jsme výprask a je zbytečné kňučet. Politika je drsný svět a často nespravedlivý.

Jiná věc je naše chování vůči značce ODS, po které si šlapeme.

Mé naštvání roste mnoho měsíců. Vzpomeňme si jen na poslední kongres v Brně. To přece byla soutěž o to, kdo dramatičtěji vylíčí chyby ODS. A za řečnickým pultem skutečně chyběly jen důtky, aby se každý řečník veřejně do krvava zmrskal. Jen toto bylo mediálně očekáváno
a akceptováno. Jakýkoliv jiný výstup byl označen za snahu „přehlížet“ pravý stav věci a zametání problémů pod koberec. Kam zmizela naše debata o svobodě člověka a jeho zodpovědností za svůj život?

Zhruba před rokem a půl jsem zažil prezidentské primárky. Za dva hektické měsíce jsem projel celou republiku a viděl stovky aktivních „ódéesáků“. Možná si ani neuvědomujeme, jak obrovským intelektuálním potenciálem disponujeme.

Na druhé straně jsem viděl i mnoho osobních soubojů. Pokud chceme být hybnou silou na politické scéně, tak musíme podřídit své osobní animozity, zájmům o společnou ideu ODS. Kdo hledá velké kamarádství v politice, asi musí jít spíše ke skautům. Bez společné snahy a loajality ke značce a idejím ODS, nemůžeme počítat s volebním úspěchem nikde.

Na místopředsedu kandiduji, protože jsem přesvědčen, že musíme být opět těmi, kteří se dívají dopředu. Témat je obrovské množství
a nenechal bych se vůbec znervózňovat tvrzením, proč jsme to neudělali, když jsme byli ve vládě.

Ano, často jsme uhnuli ze svých zásad. Dnes víme, že si to nemůžeme dovolit ani o milimetr.

Nechci být tím, který tady bude hovořit a vyplňovat vzduch slovy
o návratu ke kořenům a rozjímáním nad Poděbradskými artikuly. To jsou pro mne dobře formulované zásady, které patří do ideových základů ODS, jaké nemají jiné strany. Ale prostým deklarováním artikulů nám nepřibyde ani jeden volič.

Máme před sebou obrovský úkol

Musíme se opět vrátit do podvědomí lidí. Všichni nás možná úplně nemilují, ale vědí, že bojujeme o jejich životní zájem do budoucna, a žemáme své zásady a bariéry.

Pravicová politika v Česku to nebude mít nikdy jednoduché. Se Švejkem v zádech a s komunistickou výchovou 40 let všelidové závisti úspěchu, to bude vždy těžký souboj. Ale to víme po celou dobu naší existence na politické scéně.

Nesmíme podléhat vábení zpěvu socialistických sirén. To už jsme si vyzkoušeli - ala jednoprocentní zvýšení daní.

Proto jsem také nikdy nesouhlasil se změkčováním liberálního konceptu pod heslem „ODS se musí rozkročit“. Naopak – žádné rozkročení - nyní je potřeba srazit paty. A to napříč celou ODS.

Není pravdou, že politika se na malých radnicích nedělá. Slova "my se na dědině všichni dohodneme" jsou pro mne nepřijatelná. Každé rozhodnutí pod značkou ODS je politické.

Jsem přesvědčen, že se musíme vážně zamyslet, jak zpátky do české společnosti vrátit chápání demokracie. Jako souboje standardních politických stran, jejich konfrontaci nápadů, myšlenek a idejí. Přece nemůže směr politiky určovat týden co týden Václav Moravec.

Je na nás, jak zastavit populistické směřování politiky definované jako studium průzkumů veřejného mínění a podle toho pak vytvářet politiku.

Jsme ve výhodě. Již přesně víme, co nemůžeme dopustit.

Navíc nemusíme lidem lhát jako socani, kteří své sliby o zajištěném životě pro všechny nemohou nikdy splnit. Jen okecat.

Pořád věřím v liberálně konzervativní ideje ODS, které nemají na české politické scéně konkurenci.

Bez přísně realistického pohledu ODS by tady bylo hodně úzko. Pojďme udělat revoluci nejdřív v nás a potom na současné šílené politické scéně v Česku. K tomu, ale nestačí navolit nového předsedu a tlupu sympatických místopředsedů.

25. let jsem přesvědčen, že se dá politika dělat slušně a přesto sebevědomě. Chci dál hrdě nosit značku ODS. Nechci si nechat sebrat dvacet let života a chci se o to rvát.

Proto dnes kandiduji na místopředsedu ODS.

Všem, kdo mi dnes dají hlas, děkuji a budu si toho nesmírně vážit.