Novinky Mediální výstupy

Hledáme odpověď na Okamuru a Babiše

Historický propad ODS v předčasných volbách se nevyhnul ani nejsilnějšímu voličskému obvodu strany – Praze. Šéf pražské ODS Bohuslav Svoboda považuje výsledek za logický. "ODS systematicky bořila důvěru svých voličů. Teď máme hlasy u Babiše," říká v rozhovoru HN. Kritizuje i rozhodnutí ODS uspořádat kongres, na němž se chce ucházet o post místopředsedy strany, až v lednu.

To, co se teď v sobotu odehrálo, je neúspěch, katastrofa, nebo konec ODS? 

Žádná z těchto odpovědí není úplně správná. Je to logický vývoj předcházejících let. ODS systematicky bořila důvěru svých voličů. Začali jsme otáčet celý systém, zbavovat se těch, kteří mají partaj jako výtah k moci nebo jako ekonomické zázemí. Bohužel změna stylu přišla natolik pozdě, že nebyla pochopitelně voliči přijata jako stoprocentní. 

Čekal jste tak špatný výsledek? 

Ne. Já jsem v Praze čekal dvouciferné číslo, někde mezi 12 a 15 procenty, a myslel jsem si, že by těsně nad dvouciferné číslo ODS mohla dosáhnout i na republikové úrovni. 

Prohráli jste v metropoli s TOP 09, ANO, a poprvé v historii dokonce i s ČSSD. Co v takové situaci udělá předseda pražské ODS? 

Nás neporazila TOP 09, jsme s ní nastejno, jen máme hlasy u Babiše. Objevil se tu nový subjekt, který slibuje hory i s horákama, a v povaze českého člověka je za takto lákavým slibem jít. A je pravda, že jsme prohráli s ČSSD, ale byli jsme jediná ODS, která porazila komunisty. 

To už si dáváte dost malé cíle. 

Je potřeba se na to podívat z různých úhlů. Tento cíl je pro mě jednoznačný. Levice, evropská sociální demokracie, má v politickém světě své zásadní místo, je to korigativ toho, co dělá pravice, a musí tam být. Taková levice je pro nás protivník, s nímž lze diskutovat. Komunismus je něco jiného, skutečný nepřítel. A jsem přesvědčen o tom, že jsou stále hrozbou. 

Sám říkáte, že vaši voliči odešli k Andreji Babišovi, který má komunistickou minulost. Zřejmě jim to nevadilo. 

Nemyslím si, že Babišova estébácká minulost je téma. To už dnes nikdo neví, co to znamenalo. Já jsem to ani nepoužíval v kampani, chtěl jsem jediné, aby se se mnou utkal a řekl mi, jaké má politické názory a program. V tuto chvíli je daleko horší, když je tu někdo, kdo nemá žádný program a deklaruje, že bude stát řídit jako podnik. 

Na druhou stranu, spousta členů ODS brala své úřady, města, radnice, ministerstva jako svůj podnik… 

A to nedopadlo dobře, taky proto vím, že to nejde. V okamžiku, kdy řídíte město či stát jako firmu, znamená to, že hledíte nejvíc na svůj osobní prospěch. 

Jste v nejhorší situaci v historii ODS. Co teď s tím? Ve sněmovně vás bude pár, bude těžké se prosadit. 

To záleží na tom, jací lidé to budou dělat. Můžete mít 50 poslanců, ale když z nich nepromluví víc než osm, tak ti zbývající jsou jen stroj. Pokud šestnáct opozičních poslanců bude schopno tvořit konstruktivní opozici a diskutovat k tématům, která bude chtít vládní část sněmovny, náš hlas slyšet bude. A je to do určité míry jediná možná cesta, jak ukázat, že změny, o nichž hovoříme, nejsou jen teorie. 

Mrzí vás, že se váš úřadující předseda Martin Kuba nedostal do sněmovny? 

Slovo mrzí se nedá použít. Podle toho, jak jsem měl situaci v jižních Čechách možnost poznat, jsem se domníval, že tento vývoj je pravděpodobný. 

Vy jste to čekal? Proč si tedy ODS přesně před rokem vybrala jako svou dvojku člověka, z nějž nakonec není ani volební lídr a o němž významní členové předpokládají, že se nedostane do sněmovny? 

Je to problém, který asi není úplně výjimečný, když si vezmu třeba současnou situaci v ČSSD. Tak to na světě chodí. Na druhou stranu, vezměte si, kolik trvalo volebních období Davidu Cameronovi (šéf britské Konzervativní strany – pozn. red.), než se jeho strana vrátila k vládnutí. 

Tím chcete říct, že před sebou máte tři volební období v opozici? 

Chci říct jediné – problémy, které se nás týkají, vznikají všude. Jde jen o to, co je za tím, proč vzniknou. 

Ale když v Británii v roce 1997 konzervativci utrpěli nejhorší porážku v historii, nikdo nepochyboval, že je to velká strana, která se z toho časem zvedne. Jste si jistý, že i ODS je stále velkou stranou? 

Je to také otázka volebního systému, který je v Británii většinový. Když se na to dívám, jsem přesvědčený, že celý problém začal opoziční smlouvou. Porušila křehkou rovnováhu mezi levým a pravým, i když tyto pojmy u nás nejsou zcela vyprofilované. Výměna postu předsedy vlády za předsedu sněmovny postupně přešla do ekonomického klientelismu. ODS ani ČSSD se toho nikdy nezbavily. Je to jen fázově posunuté o pár let. Jaký je rozdíl v klientelismu ODS a ČSSD? Nula. Jen možná v tom, že ČSSD nebyla vládní strana, tak to nebylo tak vidět, ale je to to samé. 

Kdo má být novým předsedou ODS? 

Mirka Němcová. 

Vy jste o tom nepřemýšlel? 

Můj názor je v tuto chvíli jasný. Mirka Němcová byla tvář těchto voleb, prokázala, že má kvality, o kterých se ani nevědělo. Dokáže se věcem postavit, má názor. Voliči ji akceptují, což projevili třeba preferenčními hlasy, ale i v obecných reakcích. 

ODS byla vždy tak trochu pánský klub. Je připravená mít za předsedkyni ženu? 

Já jsem na to připravený určitě, šedesát let jsem prožil jen mezi ženami. To není otázka o ODS, ale jestli je u nás diskriminace žen, nebo jestli se ženy diskriminují samy, že do politiky nejdou. Můj názor je, že do ní nejdou. A to má za sebou řadu důvodů. 

Už loni jste chtěl kandidovat na místopředsedu strany. Uděláte to teď? 

To záleží na tom, jaké bude mít kongres názory. Ale právě proto, že v tuto chvíli je to už zlomové, tak ano, chtěl bych kandidovat, ale samozřejmě je to o tom, že by moje pozice musela být pevná a musel bych mít podporu. 

Jak má vypadat budoucí ODS? Jan Zahradil říká, že se má odpoutat od 90. let a víc se otevřít, Evžen Tošenovský trvá na konzervativní cestě… 

My jsme konzervativní strana, na tom máme postavenou členskou základnu, která už leccos zažila. Je potřeba si uvědomit, že slovo konzervativní neznamená mít všechno v konzervě a nic s tím nedělat. Konzervativní politika má své zásady a principy, základní je svoboda jednotlivce. Jejich rozvinutí musí odpovídat dnešní době. Mění se třeba technologické zázemí. Ale musíme odpovídat i na to, že tu máme Okamuru a Babiše, ti budou patřit k této době, stejně jako ekonomická krize. 

Kdo rozhodl, že kongres ODS bude tak pozdě? Po volbách 2010 byl do měsíce, teď až v lednu. 

Moje představa byla, aby kongres byl už na začátku prosince. To jsem viděl jako jedinou možnost z hlediska sebereflexe i toho, že po tom volají členové ODS i voliči. Fakt, že kongres bude až příští rok, je z toho psychologického hlediska špatně. Ale většinový názor byl jiný. 

Může se ODS usmířit s Václavem Klausem? 

To není o usmiřování. Václav Klaus deklaroval některé své názory a na těch si trvá. Já sám mám s Václavem Klausem zvláštní vztah. Poznal jsem ho v 90. letech ještě jako prezident České lékařské komory. Velice tvrdě jsme spolu válčili, když třeba probíhala noční jednání o privatizaci zdravotnických zařízení. On se mnou odmítal mluvit, říkal, že na tyto věci má svého ministra zdravotnictví. V průběhu tohoto boje jsme se ale dostali do zvláštní fáze. Když jsem řekl něco, co bylo pro něj nové, a byly dvě nebo tři hodiny pauzy mezi jednáními, tak on si za ty tři hodiny nastudoval veškerou literaturu. Tak vznikla zvláštní fáze, že jsme si jeden druhého začali vážit. Já vyloženě proto, že je to vzdělaný člověk, ochotný věnovat tématům čas a také schopný hledat řešení. Nikdy jsme nebyli přátelé, ale když jsme se potkali na horách, tak to byla jen otázka toho, kdo dřív toho druhého uvidí a pozdraví. Proto já se k němu nevyjadřuji. 

Pan Klaus už ale říkal, že po volbách má nastat debata o české pravici, a začal vám radit jak na to. 

Říkám si, že kdybych se s ním sešel a měl možnost s ním zase šestnáct hodin jednat, tak bychom možná našli nějaké společné myšlenky. Ale je to řeka, do které se již nedá vstoupit. Takový čas minul. 

Pozvete Václava Klause na kongres? 

To je otázka, která obsahuje dva principy: Václav Klaus je zakladatel ODS, ale je to také člověk, který se snaží ODS velmi silně poškodit. Nejde o to, jestli má, nebo nemá pravdu. Podpořil hnutí, kam odešli všichni, které jsem vyhodil a kteří pochopili, že jejich ekonomické zájmy už u nás nejsou realizovatelné. Z tohoto pohledu si myslím, že bychom se k němu měli chovat zdvořile a nepozvat ho. 

(Autor: Jindřich Šídlo, Tereza Šídlová)