8. října 2013
Na cestě k bankovní unii
Vážený pane M., naše korespondence na různá témata spojená se současnou Evropskou unií se zajímavě rozrůstá. Oceňuji, jak podrobně toto téma sledujete a – přestože spolu v mnohém navzájem nesouhlasíme – jak Vám leží na srdci budoucí tvar západní Evropy a s ním spojený osud České republiky.
Tuhle jsme spolu vedli spor o (ne)nutnosti vzniku čehosi, co se bude nazývat bankovní unie. Je to téma složité, vzniká po krocích, a prozatím nikdo přesně neví, kam až tento projekt dojde.
Vy, jak jsem porozuměl, tomuto nápadu fandíte, já jsem k němu nedůvěřivý. Oba se však shodujeme, že bychom si vzniku bankovní unie a role ČR v tomto procesu měli bedlivě všímat.
Můj názor je následující.
Pokud se eurozóna rozhodne k vytvoření bankovní unie, je v zájmu českých střadatelů a firem, kteří mají své účty v bankách na území ČR, aby pozorně vzali v úvahu možná rizika spojená se vznikem a existencí tohoto projektu.
Cílem záměru je sjednotit chování bank. K tomu má sloužit jednak (1) nově vzniklý jednotný systém evropského bankovního dohledu, jednak (2) jednotný evropský systém pojištění vkladů, a zejména jednotný systém pomoci bankám ve finančních nesnázích (3).
V současné době vykonává kvalitní dohled nad našimi bankovními domy Česká národní banka. Banky v ČR jsou podle jejího názoru v dobrém stavu. Bude-li předán dohled ČNB na nadnárodní úroveň, dojde k tomu, že onen evropský dozor (ve snaze dosáhnout nápravy neblahého stavu některých bank uvnitř prostoru svého působení) bude přelévat finanční prostředky z částí "zdravých" do oblastí "infikovaných". Českému střadateli a podnikatelskému prostředí tak hrozí, že jejich aktiva ve zdravých bankách v ČR budou nakaženy "virem špatných transakcí" svých zahraničních matek.
Každý současný český střadatel má své vklady pojištěny až do výše 100 000 eur, přestože naše banky již dávno prošly ozdravnými finančními procesy. Snaha vytvořit jednotný nadnárodní systém pojištění vkladů tedy pro české poplatníky a majitele účtů neznamená vyšší garance, ale skutečnost, že budeme svými prostředky ručit za dluhy jinde v EU.
To hlavní ale je, že projekt bankovní unie neodpovídá na hlavní příčinu všech problémů. Tedy to, že pochybné zdraví některých zahraničních bankovních domů se odvíjí od faktu, že ony finanční ústavy podporovaly zadlužování svých vlád a jejich mylné rozpočtové politiky.
Kultura dluhů, půl století produkovaná budováním drahého a neefektivního státu sociálního blahobytu, vytvořila nárokovou společnost. Voliči se nerozhodují politicky, ale své preference směřují k těm stranám, které jim zachování nároků slibují.
Pokud se nezmění toto chování, pokud nebude omezen expanzivní sociální stát, budou pokusy o vytvoření podobných "unií" odsouzeny k nezdaru. Přinesou více škody než užitku. V důsledku podporují morální hazard a prohlubují neuvážené chování vlád a "jejich" bank.
Cesta k vytvoření jednotné bankovní unie tak bude mít stejné problémy jako cesta k vybudování jednotné měny. Myšlenka bankovní unie (stejně jako jednotné měny) vyžaduje dokončení unie fiskální. To ale bez vytvoření unie politické nepůjde (jeden "evropský" ministr financí, jeden "evropský" rozpočet, "evropské" daně, centralizace jejich výběru a gigantického přerozdělování). Je to proces, se kterým občané souhlasí?
Historie ukazuje, že pokusy vzdálit výkon politické moci od voličů, tedy znesnadnit demokratickou kontrolu rozhodovacích procesů prostřednictvím voleb, skončily obvykle nezdarem či formou despotické vlády.
Bankovní unie je tak jedním z dalších problematických projektů, které jsou výrazem soudobého chybného evropského politického uvažování.
