Novinky Mediální výstupy

BOHUMIL PEČINKA: POKUS O VLÁDNÍ PŘEVRAT

Byl to úspěšný pokus o vládní převrat, vedený SKUPINOU STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ – tyto parametry měla minulý týden akce čtyř set maskovaných policistů, dirigovaných skupinkou ambiciózních státních zástupců, za ustrašeného přitakávání většiny špičkových ústavních činitelů. Začala NOVÁ POLISTOPADOVÁ ETAPA, kterou bychom mohli označit jako českou policejní republiku.

VNIKNOUT V NOCI NA ÚŘAD vlády ČR, nasazovat želízka vysokým úředníkům, exposlancům a generálům tajné služby, tak k tomu už musí mít člověk opravdu zásobu nesestřelitelných důkazů. Nicméně směšnosmutné trestní stíhání a vazby udělené v prvních dnech znevěrohodňují tyto manévry, připomínající jihoamerické převraty.

V našem aktuálním politickém případě šlo naštěstí jen o demonstraci síly nastupujících mocenských skupin, jež chtějí i v budoucnu výrazněji ovlivňovat veřejný život v Česku.

ZLATO A MILIÓNY

Na celé akci je nejzvrácenější to, že se pod vedením státních zástupců a policistů odehrává ve třech nesouměřitelných rovinách, přičemž ta nejpodstatnější je dnes na okraji zájmu a slouží jen jako propagační nástroj pro uchlácholení veřejnosti. O co všechno se tu hraje?

Jednak jsou údajně vyšetřováni dva podnikatelští kmotři, kteří byli pod drobnohledem policie už celá léta. Proč je titíž policejní borci za konkrétní věci neobvinili předevčírem nebo včera, není jasné.

K této skupině byla volně přiřazena trojice bývalých poslanců ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa).

Nikoli kvůli svým kšeftům, ale světe, div se, že se v reakci na nesouhlas s daňovou politikou vlády nejdříve vzdali mandátu, aby je koalice přesunula do správních a dozorčích rad polostátních podniků. Není to sice ideální, ale používaná praxe, již vyšetřovatelé označili za korupci. Tímto gestem postavili třicet procent politiky mimo zákon. Ze dne na den tak obvinění hrozí nejen těm třem, ale stovkám dalších. Žádný z politiků, který kdy rezignoval na svůj mandát (počínaje Vladimírem Špidlou až po šéfa NKÚ Miroslava Kalu) a následně přijal jako kompenzaci státní úřad, si nemůže být jist, že u jeho dveří někdy po půlnoci nezaklepou policisté ze Šlachtovy jednotky.

Třetí rovinu tvoří obvinění bývalé spolupracovnice expremiéra Nečase (a dvou generálů), že nechala vojenskou tajnou službou sledovat jeho manželku a svého řidiče s přítelkyní, jestli nevynášejí citlivé údaje.

SHRŇME SI TO

Takže podnikatelští kmotři, kvůli nimž to údajně všechno začalo, jsou na svobodě a zatím neobviněni. Naopak v cele sedí tři "příjemci" vládních trafi k, přičemž exposlanec Tluchoř ji ještě paradoxně ani nedostal. Plus ve vazbě zůstává trochu paranoidní a zřejmě i hodně žárlivá šéfka kabinetu premiéra Jana Nagyová a dva rozvědčíci, co na její přání zřejmě kývli. Tak a kvůli tomu se rozjela jedna z nejnákladnějších policejních akcí, připomínající konec osmdesátých let, kdy italský soudce Falcone zatýkal vedení mafiánského uskupení Cosa nostra?

Od prvních dnů vyšetřování je bohužel vidět obrovsky manipulativní mašinérie. Základem je, že když dochází k důkazní nouzi v jedné rovině vyšetřování, zdůrazní se jiná a naopak. Jinak řečeno, když už stav vypadá jako neudržitelný, dostanou se do médií přepisy odposlechů, jež i z debaty zahrádkářů dokážou udělat bandu drsných cyniků. Když se veřejnost začne divit masívnosti zásahu, začne se mávat zabavenými více než sto milióny korun, aniž se řekne, komu vlastně, kruci, patří a jak to souvisí s vyšetřováním. Nečas a sto miliónů najednou splývají v bláznivém rytmu.

Navíc všechno se ze strany policie a státních zástupců děje jenom v náznacích, což vyvolává dojem, že celá razie se nedělala na základě nezpochybnitelných důkazů, ale že tyto důkazy měly být teprve výsledkem razie. Když první fáze nedopadla, jak hlavní aktéři čekali, pustí se do médií zase zpráva-výhrůžka, že policie vlastní mailovou a SMS korespondenci premiéra Nečase a šéfky jeho kabinetu Nagyové, včetně té intimní, za poslední měsíce.

Krásný nový svět, jako vypadlý z děl tzv. antiutopistů v čele s Orwellem. Ne, tohle se nedá brát vážně ani z povinné úcty k demokratickým institucím. Naopak je téměř jisté jedno – celé to nesourodé splétání různých postav a příběhů směřovalo primárně k osobě premiéra Petra Nečase a potažmo bylo adresováno politikům všech parlamentních stran. O co se zde skutečně dlouhodobě hraje, je však převrstvení moci ve státě mimoústavním způsobem. Jedním z nástrojů je přitom nový zákon o státním zastupitelství.

KLÍČ? ZÁKON

Trend systematicky ořezávat pravomoci politiků a přesouvat je na jiné složky státní moci zahájil už Rychetského Ústavní soud, který měl ambice diktovat Parlamentu konkrétní parametry jím přijímaných zákonů. Na nevyslovené heslo obklíčit a ovládnout politiku přistoupily dvě skupiny státních zástupců navázaných personálně i jinak na šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Šlachtu.

Tito lidé dnes především stojí za trapným útokem na Nečase. Podnikatelští kmotři posloužili jen jako výmluva pro veřejnost. Bylo třeba chrastit zlatými řetězy a ukazovat jejich býčí šíje, aby se zdůvodnil celý ten humbuk. To jsou známé metody, jež používali jezuité dříve nebo komunisté v padesátých letech, když dělali výstavky "nakradených" věcí "vykořisťovatelských tříd", aby pro své tažení získali podporu veřejnosti.

V Česku roku 2013 jde v první a druhé řadě o zákon. Nový zákon o státním zastupitelství jako prostředek, jak na svou stranu strhnout větší díl moci ve státě.

Zhruba před dvěma lety došlo k zájmovému propojení dvou vrstev v soustavě státního zastupitelství. Jedna část tehdy byla reprezentovaná bývalým vojenským prokurátorem Igorem Střížem. Šlo o lidi z okruhu dnešního Nejvyššího státního zastupitelství, kteří se nikdy nesmířili s úpadkem moci někdejší všemocné prokuratury, jež před listopadem 1989 byla vlivnější než soudnictví.

Druhou vrstvu tvořili lidé kolem dravé žalobkyně Lenky Bradáčové. Společně pak vytvořili nový zákon o státním zastupitelství, jehož hlavním znakem je, že likviduje pojetí státního zastupitelství, jak se ustavilo začátkem devadesátých let, a znovu z něj dělá nejmocnější nástroj v zemi. Lidé kolem Bradáčové pak do zákona pro sebe implantovali nový specializovaný útvar (Úřad pro potírání korupce), který měl být něčím velmi nesystémovým na pomezí policie a veřejné žaloby.

Vláda se dlouho rozhodovala, zda tuto normu přijme jako svůj návrh. Rozhodujícím momentem, kdy už nemohla tuto normu brzdit, se stalo loňské zatčení exministra Davida Ratha, právě v režii dvojice Stříž–Bradáčová. V médiích tehdy zdomácněl argument, že kdo chce zákon, je dobro, jeho odpůrci naopak představují korupčnické zlo. V takové atmosféře nešlo zákon nepřijmout a neposlat do legislativního procesu. "Ano, uvědomuji si, že ten zákon není dobrý a místy je i nebezpečný, ale ODS kvůli tomu rozhodně mediálně nevykrvácí," řekl mi před třemi týdny po setkání médií s premiérem Petr Nečas. Pikantní je, že jako první v této věci vykrvácel on sám.

JDE O REVOLUCI

Symbolicky den před zahájením protinečasovského převratu se v Poslanecké sněmovně konala rozprava k tomuto zákonu. Kdo si ji přečte (viz www.psp.cz/stenozáznamy), zjistí, že celá politická reprezentace zleva doprava má k zákonu obrovské výhrady a uvědomuje si jeho zneužitelnost.

Padaly zde argumenty typu: "Státní zastupitelství vykročilo nebo vykračuje v případě přijetí této normy beze změn z pojetí státního zastupitelství, které je součástí výkonné moci, a jsou na to i stanoviska Evropského soudu pro lidská práva. Já chci upozornit, byť to byla ještě stará komise v roce 1994, že vydala jednoznačné stanovisko, že soustava státního zastupitelství tak, jak je konstruována v české ústavě a v současném platném zákoně o státním zastupitelství, je součástí výkonné moci, a není tedy nezávislým a nestranným tribunálem, kterým je samozřejmě až potom soud." (S. Polčák, TOP 09)

"Tady vláda příliš podlehla diktátu státního zastupitelství a jeho představě o tom, jak soustava má být sestavena a postavena, a že musíme velmi pečlivě zvažovat, abychom s neomezenou mocí neřekli současně nezodpovědnost. … Tady je nám přinášen koncept, který naopak přechází, řekl bych, pod radami bývalých vojenských prokurátorů k velmi centralizovanému modelu." (M. Benda, ODS)

"Máme zde zákon, který já považuji za velmi důležitý. Je to v podstatě úprava systému státního zastupitelství, tak jak teď funguje dvacet let, tak je to revoluce, dle mého. Nejde o evoluci, ale revoluci." (J. Chvojka, ČSSD)

"Až přílišná nezávislost soustavy státního zastupitelství hrozí vymknutí veřejné kontrole, což připomíná návrat k monokratické prokuratuře. Dále, soustava státního zastupitelství je sice chráněna před vnějšími vlivy, ale naopak vystavena pořádné škále vnitřních vlivů v rámci soustavy státního zastupitelství. … Kritikové nové úpravy položertem polovážně říkají, že zatímco nyní je zapotřebí pro politické či jiné ovlivnění trestního řízení ovlivnit několik státních zástupců, nabytím účinnosti nové právní úpravy postačí ovlivnit jednoho." (J. Paroubek, Lev 21)

"Já vím, že od politiků se očekává, že u tohoto zákona budou vesměs souhlasit a populární budou v médiích ti, kteří budou říkat: Schvalte ten zákon bez jakékoli změny a schvalte ho rychle!" (J. Tejc, ČSSD)

Dodejme, že zákon měl být nyní na výborech sněmovny posuzován a čekalo se, že projde ohněm pozměňovacích návrhů.

Není možné tvrdit, že příprava monstrprocesu Nagyová a spol.začala před rokem právě kvůli zastrašování poslanců v souvislosti s přijetím tohoto zákona. Je však pravděpodobné, že špičkoví státní zástupci a policisté minimálně v poslední fázi celou kauzu usměrnili ve prospěch jeho snadnějšího přijetí.

Nicméně po vynuceném pádu premiéra Nečase a nepřímém vydírání celé politické reprezentace může ve sněmovně nastat pravý opak předpokládaného. Vládní převrat se v této fázi sice zdařil, ale bitva o moc ve státě pokračuje dál.