21. března 2013

Ó daně, ó daně, jak my myslíme na ně…

… a taky na poddané, ať mají nám co dát! Touto ústřední písní Daně české pohádky Tajemství staré bambitky se zřejmě inspirovala řada členů ČSSD na jejich posledním stranickém sjezdu.

Zvláště stínový ministr financí Jan Mládek si ji zřejmě broukal tak často, až se zcela převtělil do pohádkových výběrčí daní v podání Miroslava Vladyky a Jiřího Lábuse. Přestože se následně snažil své výroky mírnit, na jeho tváři bylo zřejmé, že živnostenští „parazité“ mu leží v žaludku hodně hluboko. 
 
Živnostníci jsou snadným terčem. Dát vedle sebe dvě zdánlivě stejná čísla a na nich postavit zvrácenou argumentaci, jejímž výsledkem je rozdmýchávání nesnášenlivosti a zášti mezi dvěma skupinami obyvatel, v našem případě zaměstnanců a živnostníků (mnohdy jejich zaměstnavatelů), je hanebné. Zvláště v dnešní situaci, kdy jsme sužováni hospodářským poklesem, je podnikání jednotlivců či menších firem znakem velké odvahy, životního optimismu a velké fyzické a psychické síly.   
 
Z výroků pana Mládka je zřejmé, že opravdovým živnostníkem nikdy nebyl. Pro něj jsou živnostníci jen jedním z mnoha sociálnědemokratických cílů, na který je nutné se zaměřit a vyždímat z něj finanční prostředky.
 
Realita je ale „trochu“ jiná. Když chcete začít podnikat, potřebujete kapitál (nákup strojů, nákup zboží, marketing atd.). Kapitál si můžete půjčit nebo máte vlastní. Vždy to ale znamená riziko, že o něj přijdete, a to bez nároku na jakoukoliv kompenzaci. Na začátku každého byť malého podnikání musí každý překonat nepočítaně různých byrokratických překážek, samozřejmě musí také hlídat, aby mu zaměstnanci firmu nerozkradli nebo neposlali do úpadku. Žádná ochrana zákoníkem práce, žádný stabilní měsíční příjem, žádná jistota další zakázky. No a pak vám na sjezdu největší opoziční strany řekne její stínový ministr financí, že jste parazit, a že až oni vyhrají volby tak…
 
Když kdysi navštívili Margaret Thatcherovou v jejím vládním sídle podnikatelé a zeptali se jí, co pro ně může udělat, odpověděla jim v tom smyslu, že jediné, co pro ně může udělat, je udělat je svobodnějšími, aby si vše mohli udělat sami. To myslím platí dodnes. Lidem pracovitým, a odvážným bychom jako politici (zvláště pak na pravé straně politického spektra; ano i my jsme se za poslední dobu zrovna nepřetrhli) měli vytvořit prostředí, kde budou moci využívat své schopnosti v maximální míře. Budou z toho profitovat nejen oni, ale celá společnost. Hurá do toho!
 
JUDr. Pavel Staněk

poslanec PČR
člen výkonné rady
předseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení