Novinky Mediální výstupy

V tomto směru je připomenutí základních stavebních kamenů socialistické politiky více než prospěšné, neboť pod tíhou mediálního obrazu současné vládní koalice, debaty o jejích kompromisech a častých konfliktech mezi jejími představiteli, se na recepty sociálních demokratů pozapomnělo. ČSSD doposud stačila kritika kroků vládní koalice, aniž by cokoliv vlastního musela na politické kolbiště přinášet.

Jedinou vlastní iniciativou z poslední doby tak byla „pouze“ žaloba na prezidenta republiky Václava Klause z velezrady, čímž sociální demokraté ukázali, že pro mediální pozornost jsou schopni obětovat nejen pověst České republiky, ale dokonce i stabilitu našeho ústavního systému zneužitím jeho nejdůležitějších instrumentů pro přízemní politické hrátky. Sjezd ČSSD a jeho výstupy jsou tak jen další kamínky do obrazu popisujícího stav hlavní opoziční strany a snad i varováním pro voliče, čeho se mohou po volbách dočkat, pokud sociální demokraté spolu s komunisty uspějí.

Nejpozoruhodnějším výrokem sjezdu pro mě byla slova Bohuslava Sobotky o tom, že je Česká republika vybydlenou zemí. Poměrně vtipně a trefně na to reagoval premiér Petr Nečas s tím, že tam, kde na podobné bizarní výroky musejí vzniknout zvláštní strany v čele s komikem typu Beppe Grilla, tak u nás to zvládne pohodlně sama ČSSD. Souhlasím, jen si ještě o trochu méně vtipně dovolím dodat, že to je zároveň neuvěřitelný a neakceptovatelný výrok představitele ČSSD, který si neváží a pošlapává každodenní práci a pozitivní aktivitu kohokoliv v naší zemi, od podnikatelů přes zaměstnance až po „posledního“ občana nejmenší vesničky, který se stará o své bydlení a kultivuje své nejbližší okolí. Příště by prezident Miloš Zeman měl vzít na palubu – ve vybydlené zemi klasického dopravního prostředku – vrtulníku vedle šéfa odborů i Bohuslava Sobotku a z dostatečné výšky mu ukázat, jak je naše země ve skutečnosti krásná, jaký obrovský pokrok od r. 1989 uskutečnila a že stojí za to být na ni a na její občany hrdý, ať už je člověk jakéhokoliv politického smýšlení.

Výroky stínového ministra financí Jana Mládka o parazitujících podnikatelích pak jen zapadají do výše uvedeného. Překvapuje mě, jak tento výrok socialisty Mládka leckoho překvapil a vyděsil. Vždyť nejen podnikatelé, ale všichni aktivní lidé, kteří nepotřebují stát pro svou existenci a obživu, jsou od nepaměti pro ČSSD úhlavními nepříteli. Sociální demokraté přeci potřebují maximální počet lidi závislých na veřejných rozpočtech, aby je mohli odměnou za voličské hlasy dotovat, podporovat a - nebojím se použít slovo - korumpovat. Proto jakékoliv návrhy a opatření v sociální oblasti ze strany sociálních demokratů nevedou směrem k tomu, aby byl sociální systém obrazně řečenou „trampolínou,“ která se postará o člověka, který spadne do tíživé sociální situace a pomůže ho co nejrychleji vrátit zpět do běžného života, kde se opět bude moci postarat sám o sebe. Místo toho socialisté usilují o „síť“, která tohoto člověka uvězní v závislosti na státu pokud možno navždy.

 

Návrhy sociálních demokratů v ekonomické oblasti vůbec vzbuzují oprávněné zděšení, neboť takový mix, jaký na naší zemi sociální demokraté chystají, by pomalu a jistě ničil i země, kde hospodářský růst dosahuje čísel, na které celá Evropa může na dlouhou dobu zapomenout. Je absurdní, že v době, kdy se počet firem odcházejících do daňově přívětivějších zemí zvyšuje (a to i těch z ČR), v době, kdy lze převádět kapitál kliknutím tlačítka na počítači a v době, kdy řada firem z důvodu poklesu poptávky bojuje o přežití, chtějí sociální demokraté zvýšit firemní daně a tím uštědřit řadě firem „poslední ránu“ vedoucí k jejich zániku, či je alespoň ještě více motivovat k odchodu do daňových rájů. Dopad na trh práce je předvídatelný, jak zvýšení firemních daní, tak odvodů živnostníků povede k poklesu nabízených pracovních míst a dalšímu růstu nezaměstnanosti.

 

V ekonomickém programu nepostoupila ČSSD za poslední roky ani milimetr kupředu. Slyšíme-li na sjezdu např. o povinných registračních pokladnách, tedy o nástroji, který zvyšuje živnostníkům náklady a podle řady zkušeností jiných států nevede k odstranění daňových úniků, pak si vzpomeneme na program sociálních demokratů ze začátku tisíciletí. Zřejmě platí i okřídlené „zdroje jsou“ Vladimíra Špidly, neboť na sjezdu se to hemžilo dárečky voličům, jako je rušení zdravotnických poplatků, státem garantovanými vysokými důchody a dalšími sliby, které mají jednoho společného jmenovatele – tedy růst vládních výdajů. Zdroje ale nejsou a v dostatečném objemu pro placení všech navrhovaných „sociálních jistot“ ani dlouhou dobu nebudou. A nebudou nejen u nás, ale i ve většině dalších vyspělých evropských států, které se snažily budovat tzv. stát blahobytu, až se ukázalo, že vedle nefinancovatelného růstu výdajů znamenal i pokles motivace pracovat a dále se ekonomicky rozvíjet.

Sociální demokraté tak vůbec nepostřehli, že se s většinou evropských ekonomik v posledních letech cosi dramatického děje a že se naše exportně zaměřená ekonomika nemůže z těchto trendů vymanit.

 

Realizace ekonomických návrhů ČSSD by vedla k dalšímu prohloubení strukturálních problémů našich veřejných financí, k dalšímu nárůstu nerovnováh v naší ekonomice, podvázání ekonomického růstu, resp. prohloubení a prodloužení stagnace s negativními dopady na zaměstnanost. Sociální demokraté za sedm let strávených v opozici na sobě neodpracovali téměř nic. Nedokáží přijít s alternativním, konkurenčním návrhem důchodové reformy, stabilizace veřejných rozpočtů či s opatřeními k rozhýbání trhu práce. Namísto toho setrvávají u nápadů, které byly mimo realitu již před deseti lety. Trochu smutná zpráva o nejsilnější opoziční straně v zemi a varování pro voliče, kterým není budoucnost ČR lhostejná a kteří se nechtějí jednou probudit do skutečně vybydlené země, ze které odejdou všichni aktivní lidé, které sociální demokraté vysokou daňovou zátěží a přemírou regulací vyženou, či je otráví rozdmýcháváním závistí vůči schopnějším a úspěšnějším.