Přiznám se, že s napětím jsem čekal i já. A přiznám se, že jméno Jorge Mario Bergoglio, které zaznělo z lodžie Apoštolského paláce, mi mnoho neřeklo. První vystoupení nového papeže mě ale hned přimělo k tomu, že jsem se o tohoto člověka začal zajímat.

 

Přirozenost, lidskost, milý úsměv, když mluvil o tom, že ho kardinálové našli na konci světa, modlitba za emeritního papeže a zároveň žádost o modlitbu za požehnání pro výkon svého úřadu, to bylo něco naprosto nečekaného. Nad shromážděním na Svatopetrském náměstí stál v bílém rouchu člověk, který skutečně více připomínal milujícího otce než hlavu církve.

 

Nový papež přijal jméno František na počest Františka z Assisi. I fakt, že odmítá mít za jménem číslovku „I.“, svědčí o jeho naturelu. Je také prvním papežem z jiného kontinentu, z Jižní Ameriky. A navíc je to první jezuita na papežském stolci. Pravda, v naší společnosti jsou jezuité spojováni především s páterem Koniášem. Negativní konotace je pochopitelná, ale není na místě. Vzdělání, kterému se od počátků řád Tovaryšstva Ježíšova věnuje, má své stopy i u nás v jezuitských kolejích. Je to také řád misijní.

 

František vystudoval chemii. Má tedy zcela jistě vztah k realitě. A to je bezesporu důležitá kvalita. Přichází z kontinentu, kde lidé nežijí v blahobytu, jaký známe my, Evropané. Je konzervativní v duchu evangelia ke sňatkům a adopci homosexuálů, k euthanasii, ale v lidském rozměru kárá kněze, kteří odmítají pokřtít děti svobodných matek.

 

Nevím, co se odehrávalo v Sixtinské kapli během druhého březnového úterý a středy letošního roku, ale myslím, že 115 papežových volitelů, kardinálů, opravdu muselo mít zprávu z jiné dimenze. Volba to totiž byla odvážná, v mnoha směrech jedinečná.

 

Myslím, že František bude tak trochu jiným pastýřem nové doby, kterou lidská civilizace prožívá. Kéž tedy své poslání naplní.