Novinky Mediální výstupy

 

Producenti podporují zachování platných kvót s tím, že by je jinak ohrozil příliv levnějšího cukru ze zámoří, zatímco zákazníci včetně výrobců potravin se na otevření trhů naopak těší a očekávají zvýšení nabídky a pokles nynějších vysokých cen. EU je v otázce cukreních kvót rozdělena na dvě prakticky stejné poloviny a ČR se stále více posouvá do polohy jazýčku na vahách, jehož názor tento klíčový spor definitivně rozhodne. Asi je to správně, vždyť ČR je tradičním výrobcem cukru z cukrové řepy v Evropě, a to již od počátku existence tohoto odvětví před více než 200 lety. 

 

 

Je třeba nezapomínat ani na to, že součástí regulace trhu s cukrem je vysoká celní ochrana před dovozy cukru do EU, která kromě předem definovaných bezcelních kvót prakticky žádný mimoevropský cukr do EU nepustí. To má jednoduchý důsledek – ačkoli se burzovní ceny na konci roku 2012 oproti počátku roku 2011 snížily o celých 52 procent, na trzích EU se to kvůli vysoké celní ochraně prakticky nijak neprojevilo! Z tohoto důvodu je potřeba nutit WTO k liberalizaci trhu s cukrem na světové úrovni. 

 

Nabízí se otázka, zda by při novém přerozdělení trhů naši zemědělci a zpracovatelé cukrovky byli konkurenceschopní. Pravdou ovšem je, že české řepařství a cukrovarnictví prošly velkou restrukturalizací. K výrobě 500 tisíc tun cukru jim v současné době stačí výměra 50 tisíc hektarů cukrovky, zatímco v 70. a 80. letech minulého století na stejný objem výroby potřebovaly až 130 tisíc hektarů. Od roku 1989 cukrová řepa dosáhla největšího kvantitativního a kvalitativního zlepšení ze všech plodin v ČR, v čistém výnosu kořene o 100 procent a v hlavním parametru, výnosu bílého cukru z hektaru, dokonce o 125 procent. Ekonomickou výhodou ČR vůči starým členským státům je prakticky nejvyšší výměra řepy na jednoho pěstitele – 83 hektarů. 

 

Zvýšení konkurence ve výrobě cukru by obecně znamenalo její soustředění do zemí s vhodnými přírodními podmínkami a moderními cukrovary na špičkové úrovni, mezi něž ČR nepochybně patří. Existují ovšem oprávněné obavy, které i já sdílím, že vysoká cena cukru povede ke koncentraci výrobců a pohlcování našich potravinářských firem cukrovarnickými giganty. Některé studie (např. Nolte et al. 2011) odhadují nárůst produkce v EU v důsledku odstranění kvót až o 16,5 procenta. Cena cukru na evropském trhu by poklesla až o 14 procent. Pro ČR se odhaduje nárůst produkce asi o 14 procent, tedy téměř shodně s průměrem EU. 

 

 

Pokud by ale vedle zásahu do kvót následovalo také zrušení nebo snížení stávajících cel na dovoz cukru, bylo by to opatření s mnohem širším dopadem na celou EU, protože by došlo k cenovému rozvolnění hladiny cukru na trhu, a tedy k větší dostupnosti levnějšího cukru. Tím by mohlo dojít ke snížení ceny cukru pro konečného spotřebitele i pro potravináře, kteří do prakticky všech svých výrobků přidávají větší či menší množství cukru. Mimochodem by to jistě byl i příspěvek ke zvýšení konkurenceschopnosti celého potravinářského průmyslu. 

 

Cukerné kvóty jednoznačně pokřivují trh a do tržní společnosti nepatří. Kdyby se jednalo o jejich zavedení, bylo by nejspíš stanovisko politiků i odborníků mnohem jasnější. Když se ale musíme shodnout na tempu jejich redukce, je nalezení takové dohody podstatně složitější, protože musí brát v úvahu všechny zmíněné (a ještě mnohé další) plusy a mínusy. Jednáme o tom prakticky neustále, a tak se nebojím, že by konečné stanovisko nebylo odpovědné z hlediska souhrnu všech zájmů ČR.