Novinky Mediální výstupy

Projev na 23. kongresu ODS

Vážené delegátky! Vážení delegáti! Milí hosté!

Plíživý ideový rozvrat ODS

Termín „NEDŮVĚRYHODNOST“ se na tomto kongresu stal bezobsažným klišé, za kterým každý, kdo jej používá, skrývá a zoufale se bojí odkrýt pravou podstatu. Tou podstatou je, že ODS se ocitla v kritické situaci, kdy nelze identifikovat, jestli jsme pravicoví, středopraví nebo už středoví. Někteří naši členové a příznivci dokonce říkají, že to není podstatné. Jenže ono to je rozhodující. Pokud již ani sami nevíme, zda stále ještě platí původní koncept, že v ekonomice jsme liberální, zatímco v oblasti hodnotové konzervativní stranou, jak chceme vládnout?

Jak chceme vytvářet koalice s demokratickými stranami od centrální po regionální úroveň, když už ani sami nevíme, kam až můžeme v politických kompromisech zajít? Jsme či chceme ještě být politická pravice, nebo už jsme na naši vlastní čitelnost rezignovali?

Ideová rozplizlost ODS kdysi dostala své označení v cynickém hesle o „tvrdém jádru a měkkém obalu“. Nešlo samozřejmě o nic jiného než o novou podobu staré rozkladné teze Josefa Zielence o takzvaném širokém rozkročení ODS
– v protikladu k zakladatelskému požadavku Václava Klause na pevném ideovém zakotvení strany. Hrát s pravicovým voličem takovéto hry na schovávanou je však smrtící. Lidé chtějí vědět, kdo jsme. Chtějí, aby jádro i obal našeho politického programu byl ze stejného materiálu. Což se nám tedy paradoxně povedlo: Současná ODS má měkké jádro a měkký obal.

Takovou stranu mohou nelevicoví lidé volit snad jen ze sentimentu po její ofenzívní minulosti v devadesátých letech. Smysl naší existence, tedy ostrá artikulace a obhajoba zájmů pravicového voliče, je však pryč.

Čitelná, ideově pevně ukotvená ODS – základní předpoklad naší další existence

V machiavelistických bojích o moc a vládnutí tak ODS na všech úrovních tak trochu zapomíná, že tu není sama pro sebe, ale pro občany. Zapomíná, že ideje musí být na prvním místě.

Musíme opět být autentickou politickou pravicí, tedy zřetelným konkurentem levice, nikoli baráčníky, jako byla ODA, nikoli útulkem havlistických politiků jako byla Unie svobody. Víc než kdy dřív platí známé pravidlo, že politický střed je jen jiný výraz pro levici. Kdo chce být ve středu, ať raději hned přeběhne k TOPce a přidá se k těm odéesákům, kteří už to udělali.

Naši kmenoví voliči věří v občanskou svobodu a odpovědnost každého za svůj život. Jsou to lidé, pro něž stát není jen prázdná plechovka, kterou lze odkopnout směrem k bruselskému smetišti státní suverenity historických zemí. Naše suverenita, to není jen právo na pomazánkové máslo, syrečky či žárovky. To je jistota, že zkušenosti nás i generací před námi nám dosti přesně říkají, kde jsou naše životní zájmy.

Jednou provždy také skončeme s politickým pokrytectvím, že něco budeme vytvářet pro jakési tvrdé jádro a něco jiného předstírat jakémusi měkkému obalu. To si mohly dovolit strany vytvořené politickými cyniky na jedno volební období, ne ODS, která musí zůstat politickou stálicí.

Buď se vrátíme napravo, tedy do prostoru, z něhož jsme před dvaceti lety na politický trh vstoupili, nebo zahyneme. Nic mezi tím neexistuje – vymlouváním se na ztrátu důvěryhodnosti a špatnou pověst, jak se vedení snaží obhájit kontinuální volební prohry, tím si nepomůžeme. A jak interpretovat nejednotnost našeho poslaneckého klubu? Je za ní vinen ten, kdo trvá na ideových principech strany, za kterou byl zvolen, nebo ten, který si jejich vlastní nedodržování všemožně vynucuje? Proto boj za dodržování programových principů konzervativně liberální politiky ODS ze strany poslanců není žádnou rebélií, nýbrž důsledným naplněním povinnosti každého z nás hájit program své strany!

ODS odevzdala odpovědnost za malý a levný stát a nízké daně

K pravicovým zásadám se v našich dokumentech sice hlásíme, ale v praxi je nenaplňujeme. Stát se pořád zvětšuje, většími a většími chapadly ovíjí své občany, je stále dražší, stále méně akceschopný, takže už ani nelze rozlišit, zda vládne pravice či levice. Jak by také ne, když jsme levicovým či středolevým stranám ve vládních koalicích odevzdali rozhodující ministerstva: Zeleným a
TOP 09 ministerstvo zahraničí, přestože jsme věděli, že jsou to fanatičtí federalisté. Miroslavu Kalouskovi, který se za lidovce nestyděl domlouvat se socdem koalici za podpory komunistů a který není schopen už poněkolikáté sestavit státní rozpočet bez toho, aby zvyšoval daně, jsme předali finance. A k tomu jsme TOP09 nadělili veškeré zbylé reformní rezorty, jako třeba zdravotnictví, kde význam slova reforma už dva roky marně hledají ve slovníku cizích slov.

Navíc jsme takoví blázni, že pro nás zničující levicové návrhy koaličních partnerů, typicky zvyšování daní či všemožné formy trestání živnostníků, přebíráme za své a halasně obhajujeme. Dnes sklízíme plody a tváříme se, že když vláda začne svou politiku lépe vysvětlovat, bude dobře. Nebude. Pokud nepřevezmeme do vlastních rukou odpovědnost za klíčové reformy a neprovedeme je my sami a v duchu našich programových principů, nemáme šanci.

 

ODS – zbabělý mediální otloukánek

A ještě něco. Přistoupili jsme postupně na fikci, že pro ODS je důležitější mediální obraz, než to, co skutečně děláme. Přitom už otcům zakladatelům bylo jasné, že mediální elity, z definice převážně levicové, nebudou nikdy hrát s pravicí, ale vždy ji budou chtít rozložit a předělat k obrazu svému, tedy jako neškodnou stranu, jejíž pravicovost závisí na novinovém úvodníku.

Nejspíš proto jsme přestali chránit občanskou i stranickou důstojnost a pověst těch našich představitelů, kteří byli a jsou bezdůvodně či účelově skandalizováni. Ve snaze o politickou korektnost a ve strachu před médii tak jenom sledujeme, jak nám některá média a zájmové skupiny diktují personální politiku. A co víc. Někteří naši představitelé se dokonce na líbivých hrách na „novou a čistou“ ODS rozhodli postavit základ své politické kariéry.

Když však nejsme schopni ochránit ani sami sebe a vlastní značku, jak můžeme být schopni chránit naše občany? Co zbyde z občanských svobod, ze soukromí, ze zákonů na ochranu osobnosti? Všechny vyšetřovací spisy a kauzy budou volně dostupné médiím, záznamy odposlechů zábavou u ranní kávy, soudnictví se změní v reality show a místo hledání spravedlnosti nastoupí stará osvědčená třídní nenávist, budovaná levicí. Pokud se toto nezmění, nemá cenu marnit čas a je lépe, řečeno s klasikem, rozejít se na ubikace.

Vážené delegátky, vážení delegáti. Má prosba na závěr. Vedení ODS nás, poslance, postavilo do schizofrenní volby mezi koaliční vládou, která se víc a víc odklání od veškerých našich ideových principů nebo vládou socialistů s komunisty.

Jako jeden z poslanců, který doposud vždy hlasoval v souladu s většinovým rozhodnutím strany, jsem se tak ocitl v situaci, kdy jsem v poslanecké sněmovně nucen znovu a znovu hlasovat v rozporu s programem, se kterým jsem do sněmovny kandidoval a za který byl voliči zvolen. Dovoluji si Vás proto ve vší vážnosti požádat, abyste svým postojem a rozhodováním na tomto kongresu nejen mně, ale všem zákonodárcům zvoleným za ODS umožnili, abychom mohli hlasovat v souladu s programovými principy, na kterých ODS vždy stavěla a na základě kterých jsem i já dostal důvěru a čest Občanské demokraty v Poslanecké sněmovně reprezentovat.

Děkuji Vám to a děkuji za Vaši pozornost.