(MF DNES) Bitva o státní rozpočet na rok 2027 se chýlí ke konci, koalice se dohodla na deficitu blížícímu se 400 miliardám. Vláda promarnila první rok svého mandátu a slibuje, že za rok to už bude lepší.

Vláda navrhuje na příští rok schodek rozpočtu ve výši 389 miliard korun, po dohodě v koalici to snad bude o několik miliard méně. Každý den si tak chce půjčit více než miliardu. A to v době, kdy ekonomika roste a Česká republika nečelí pandemii ani jiné mimořádné krizi. Není to rozpočet odpovědné vlády. Je to rozpočtový armagedon.

Ani 389 miliard však neukazuje celý účet. Dalších asi 30 miliard představuje půjčka na výstavbu nových bloků Dukovan, kterou vláda úpravou zákona o rozpočtové odpovědnosti vyvedla mimo vykazovaný schodek. Skutečné zadlužení státu se tak dostává přibližně na 419 miliard korun – prakticky na úroveň dosud nejvyššího schodku z roku 2021. Tehdy však byla země zasažena pandemií covidu, ekonomika čelila mimořádným omezením a stát financoval rozsáhlou krizovou pomoc. Jakou srovnatelnou katastrofou vláda vysvětluje svůj schodek dnes?

Takto vysoký deficit není nešťastná náhoda ani nevyhnutelný důsledek okolností. Vláda si k němu otevřela cestu sama, když změnila zákon o rozpočtové odpovědnosti. Pravidla, která měla politikům bránit v bezuzdném utrácení, jednoduše rozvolnila ve chvíli, kdy jí začala překážet. Je to jako odstranit ze všech křižovatek semafory. Rozpočtová pravidla nejsou samoúčelná šikana. Jsou pojistkou proti tomu, aby vlády přenášely účet za svou popularitu na příští generace.

Vláda navíc porušuje své vlastní závazky. Slíbila udržet schodek veřejných financí pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Nyní plánuje přibližně 3,5 procenta. Stejně rychle mizí i předvolební slib nezvyšovat daně, který nebyl jen drobnou poznámkou v programu, ale jedním z hlavních hesel na billboardech. Dnes už vládní představitelé připouštějí, že kvůli obřímu schodku mohou daně růst.

Nejprve tedy vláda zvýší výdaje, odmítne hledat skutečné úspory a rozvolní pravidla. Potom lidem oznámí, že účet zaplatí vyššími daněmi. To není odpovědné hospodaření. Je to porušení jednoho z nejdůležitějších slibů, na kterém vládní strany postavily svou kampaň.

Za skutečný odpor nešlo považovat ani divadelní taškařici, kterou předváděli SPD a Motoristé. Tvrdili, že s výší deficitu nesouhlasí, ale ve skutečnosti jim jeho základní rozměr nevadí. Spor o to, zda bude schodek nižší o pár miliard, je při celkovém zadlužení kolem 400 miliard jen kosmetickou změnou. Je to hra na obalamucení voličů a vytvoření dojmu, že s rozpočtovým armagedonem nemají nic společného. Mají. Jsou součástí vlády, která ho připravila.

Co bychom my dělali jinak

ODS by postupovala jinak. Během našeho vládnutí jsme prakticky každý rok snižovali schodek státního rozpočtu. Bylo to těžké a mnoho lidí nám vyčítalo, že postupujeme příliš pomalu. Snižovali jsme ho ale odpovědně, drželi jsme jasnou trajektorii ozdravování veřejných financí a zároveň zvyšovali investice. Zásadním krokem pro budoucnost země byla důchodová reforma, kterou předchozí vlády jen odkládaly.

Pokud stát nemá dost peněz, nemůže bez rozmyslu vytvářet nové mandatorní výdaje, které se každoročně automaticky opakují. Ať už jde o nejrůznější nové příspěvky typu pastelkovného, nebo další dávky, které se snadno slíbí, ale velmi obtížně ruší.

Nezvyšovali bychom tak výrazně objem peněz na platy státních úředníků. Nezvyšovali bychom platbu za státního pojištěnce bez skutečných změn ve zdravotnictví. A nepřesouvali bychom platby za podporované zdroje energie, takzvané POZE, na státní rozpočet bez zajištěných příjmů. Přesunutím účtu z jedné kapsy do druhé se žádné peníze neušetří.

Největším problémem ale není jediná rozpočtová položka. Je jím promarněný rok vlády. Ta měla dost času připravit legislativní změny, které by zpomalily dlouhodobě neudržitelný růst výdajů ve zdravotnictví, školství a státní administrativě. Mohla odstraňovat duplicity, spojovat agendy, digitalizovat služby a měnit systém financování tam, kde stát utrácí stále více peněz, aniž tomu odpovídá kvalita veřejných služeb.

Nic z toho neudělala. Místo reforem přidávala další výdaje a vysvětlovala, že za současný stav může někdo jiný. Teď posloucháme stejné výmluvy jako před rokem: letos to ještě nešlo, ale příští rok už reformy určitě přijdou. Příští rok se údajně ušetří 80 miliard, možná 100 miliard. Konkrétní zákony, harmonogram ani politická odvaha však stále nejsou vidět. Slibem nezarmoutíš. Rozpočet se ale nesestavuje ze slibů a tiskových konferencí.

Sestavuje se z reálných příjmů, skutečných výdajů a rozhodnutí, která musí vláda udělat včas.Pokud vláda vytváří schodek kolem 400 miliard korun už v době ekonomického růstu, co bude dělat, až přijde skutečná krize? Dluhy nejsou řešení. Jsou účtem, který bude muset někdo zaplatit – vyššími daněmi, inflací nebo horšími veřejnými službami.

Nabízíme místo populistické cesty do zdi potřebné reformy. Pro vzdělávání máme nachystané změny základních a středních škol – reforma 8 + 2, jejíž dopady zvýší kvalitu vzdělávání a ekonomický výnos představuje pozitivní dopad do státního rozpočtu až 30 miliard. Dále daňová reforma, která sníží odvodovou zátěž práce, a reforma zdravotnictví, která zvětší prostor pro volbu pacienta, posílí odpovědnost pojišťoven a zaměří se také na funkčnost systému.

Rozdávat umí každý. Šetřit, měnit nefunkční systémy a převzít odpovědnost dokáže jen dobrý hospodář. A toho dnes Česká republika ve vládě nemá.

Martin Kupka

předseda strany
stínový předseda vlády
garant pracovní skupiny pro AI a digitalizaci
poslanec PČR
expert pro veřejnou správu