Novinky Mediální výstupy

(INFO.cz) České zdravotnictví a sociální systém čelí neudržitelnému tlaku, který se podle demografických projekcí začne výrazně projevovat už v příští dekádě. Stínový ministr zdravotnictví za ODS Štěpán Slovák varuje, že bez tvrdých a nepopulárních reforem hrozí celému systému kolaps. Navrhuje proto zásadní zeštíhlení státu, redukci počtu krajů a zavedení legální možnosti připlatit si za nadstandardní lékařskou péči.

Je šest měsíců po kongresu ODS, kde se proměnilo vedení. Jaké změny to přineslo ODS?

Já stranu měním v našem regionu. To je tam, kde jsem dostal mandát. Jsem předseda Zlínského kraje, takže tam to dělat můžu. To, jak to dělají kolegové na celostátní úrovni, je spíš jejich odpovědnost. Delegáti mě nezvolili do vedení ODS, což naprosto respektuji, takže využívám svůj mandát ve Zlínském kraji. To, že si někteří ve vedení nebo v celé republice mysleli, že to půjde samo, byl omyl. Samo to prostě nepůjde. Je potřeba máknout i v regionech.

Nevím, jak se do toho obuli ostatní kolegové, ale každý si musí sáhnout do svědomí, jestli pro to dělá maximum. Já se ve Zlínském kraji snažím dělat maximum. Nedošlo u nás například k tomu, že by poklesl počet podaných kandidátek v komunálních volbách. Snažil jsem se, aby na nich byli mladí lidé. Máme třeba ve Velkých Karlovicích kandidátku, kde jsou téměř všichni pod 40 let. Jsou to mladí lidé, kteří mají zájem podílet se na chodu své obce. Všechny kandidátky jsem viděl dopředu, věděl jsem, kdo na nich bude, a s kolegy jsem to konzultoval. Tohle mají dělat všichni regionální předsedové a teprve potom se to může promítnout na celostátní úrovni.

Před kongresem jste volal po tom, aby ODS vystupovala jinak dovnitř i navenek. Vidíte po půl roce fungování nového předsednictva v tomto ohledu nějakou změnu?

V průzkumech nevzkvétáme. Na druhou stranu si myslím, že třeba Martin Kupka konkrétně odvádí velký kus práce. S kolegy jsme se shodli, že to je nejpracovitější předseda ODS, který pravidelně vyjíždí do regionů a komunikuje. Možná ale nastal čas v té komunikaci něco změnit. Být ostřejší, volit trošku méně diplomatická vyjádření, protože voliči na ty stávající evidentně příliš neslyší. Musí se více zapojit i jednotliví místopředsedové, kteří mají teď na starosti komunální volby. Pro mě období hájení vedení ODS skončilo. Teď se to musí začít pomalu projevovat i na preferencích.

V posledním červencovém průzkumu agentury Median měla ODS 12 procent, zatímco hnutí STAN 15 procent. Děláte si z toho v širším vedení nebo ve stínové vládě, jejímž jste členem, těžkou hlavu, nebo to vnímáte s nadhledem?

Nejsem v užším ani v širším vedení strany, ale jako člena stínové vlády mě to určitě neuklidňuje. Je potřeba si analyzovat, kde jsou problémy, zda jsme ve všech tématech dostatečně aktivní a zda jsou dostatečně aktivní všichni regionální předsedové, členové vedení a stínoví ministři. Za to já odpovědnost nemám, já odpovídám za to, aby byl aktivní náš region a abych byl aktivní já. A to dělám.

„Musíme si analyzovat“ je obecná teze, mě zajímá, co si o té situaci myslíte vy osobně. 

Musíme být tvrdší ve vyjádřeních a vybírat témata, která lidi více zajímají. V těchto dnech například řešíme problematiku sucha. Podle mě jsme s tím mohli přijít klidně dřív. Poukazujeme na to, že vláda v této oblasti nedělá dost. Přesně takhle si musíme vypichovat jednotlivá témata, která občany České republiky pálí a u kterých mají pocit, že se jim nikdo dostatečně intenzivně nevěnuje. ODS má být v tomto vždy lídrem, který stojí proti vládní nečinnosti, případně proti špatné vládní činnosti.

To nezní úplně složitě – proč to tedy ODS nyní takto nedělá?

Každý musí začít u sebe. Já jsem u sebe začal. Pokud nám to v komunálních volbách nevyjde, rád předám žezlo dál. Každý by měl dostat šanci, vedení ji teď má a výsledky bychom si měli vyhodnotit právě po komunálních volbách. Je to spoluodpovědnost vedení ODS, jak dopadneme v Praze, v Brně nebo v Ostravě a zda jsme tam dostatečně aktivní. Stejně tak je ale moje spoluodpovědnost, jak dopadneme ve Zlíně a v dalších okresních městech v mém regionu. Pokud se nám to nepovede, budu tomu čelit.

Kde přesně z vašeho pohledu leží hranice mezi úspěchem a neúspěchem v nadcházejících komunálních a senátních volbách?

Musíme obhájit pozice. Chceme-li mít primátora v Praze, Brně a Ostravě, pak cokoliv jiného je pro mě neúspěch. Potřebujeme primátory ve všech těchto třech velkých městech a máme mířit do všech krajských měst. Pokud má být ODS ambiciózní velkou stranou – a z pohledu počtu členů jí stále je –, musíme být aktivní i v menších městech a na vesnicích a udržet si tam své starosty. Ve Zlínském kraji podáváme 40 kandidátek, naši lidé navíc kandidují i na dalších listinách. Chceme všude uspět tak, abychom se podíleli na vedení měst a obcí. Nikde logicky nekandidujeme proto, abychom pak seděli v opozici, to podle mě nemá cenu.

Co by mělo v této chvíli nejvíce oslovit středo-pravicově smýšlejícího voliče aby vás volil? Co je vaše hlavní nabídka oproti hnutím jako STAN, Naše Česko, Motoristé, TOP 09 nebo regionálním uskupením?

Že se nebojíme nepopulárních témat, což ostatně zaznělo i na naší ideové konferenci. Nebojíme se změn v českém zdravotnictví ani v sociální oblasti. To jsou dvě témata, která se budou v české politice objevovat neustále. Já jsem dostal na starosti zdravotnictví a tam se nebojím na rovinu říkat, že musíme mít přímou spoluúčast pacientů a musíme jít cestou komerčního připojištění. Náš stát je v oblasti zdravotnictví jako nenažraný pašík. Dáváme do něj víc a víc peněz, ale že by se to projevilo na lepším výstupu pro pacienta, to si úplně nemyslím.

Celý systém veřejného zdravotního pojištění funguje tak, že do něj naléváme další a další peníze, ale je to jako lít vodu do děravého hrnce. Doufáme, že nevyteče, ale ona vyteče. Tomuto tématu se věnuji a věřím, že to může část lidí nalákat. Přicházíme s řešením problémů, do kterých se stávající vládní koalice nechce pouštět, protože jsou nepříjemné a budou mít na část lidí negativní dopad. Je to však jediné systémové řešení, aby nám tyto systémy do budoucna vůbec vydržely.

Vy osobně často mluvíte o vizi malého státu. Co to konkrétně znamená ve vašem podání?

Pro mě malý stát rozhodně není stát, který má na náš počet obyvatel čtrnáct krajů a přes šest tisíc obcí. To je luxus, který si absolutně nemůžeme dovolit. V tomto ohledu bychom měli respektovat doporučení Národní rozpočtové rady, která nám jasně říkala, že tohle jsou věci, které se mají omezovat. Za mě je to alfa a omega toho, kde bychom měli začít – tedy u obcí a u krajů – a bavit se o tom, jak má být správní členění našeho státu rozděleno.

Co si pod tím máme představit v praxi? Chcete obce slučovat nuceně?

Měli bychom se bavit o sloučení krajů a minimálně o svazkování a slučování obcí do celků na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP). Ty se ukazují jako poměrně dost efektivní a rozhodně jsou efektivnější než samostatná obec, která má dvacet nebo třicet obyvatel, svého starostu, úředníka a musí to financovat. To nepovažuji za optimální způsob řízení státu. Pořád jsou to jedny veřejné peníze, ať už jde o peníze obcí, krajů, nebo státu. Do toho se každý bojí říznout a nikdo o tom nechce mluvit, ale já si myslím, že to musí být v našem příštím volebním programu.

Malé obce se ale slučovat nechtějí. Jsou hrdé na svou samostatnost a historii. Jak toho chcete dosáhnout proti jejich vůli?

Dosáhnout toho musíme a musíme to komunikovat zcela otevřeně. Nelze lidem říkat jen populární věci a tvrdit, že všechno bude růžové. Podobný proces vidíme nyní například u centralizace nemocnic, což stávající vláda sice komunikuje, ale musí tam zaznít jasný apel, že je to tak správně. Obdobně to musí fungovat u obcí. ODS může jít v tomto ohledu příkladem a začít sloučením našich vlastních místních a oblastních sdružení. Můžeme si na tom udělat pilotní projekt, jak by to mělo vypadat na úrovni státu.

Kolik krajů by podle vás mělo v České republice ideálně zůstat?

Nejde o to, které konkrétní kraje zrušit. Dokážu si představit, že bychom klidně mohli fungovat se třemi kraji. Naše správní mapa se v tomto směru dá poměrně výrazně přemalovat. Například spojení částí Jihomoravského, Olomouckého a mého Zlínského kraje by mohlo utvořit jeden větší celek, který by byl při správě mnohem efektivnější, než jak je tomu dnes.

Navrhujete tedy fakticky zrušení samostatnosti vašeho vlastního domovského kraje?

Neříkám, že bychom mu měli vzít jeho identitu, ale tyto věci je potřeba říkat na rovinu, i když jsou nepopulární.

Předchozí vlády s účastí ODS měly podobné proklamace o zeštíhlování státu, ale realita byla často opačná – daně se zvyšovaly, úředníků neubývalo, zřizovala se nová ministerstva. Proč nyní věřit, že to bude jinak?

Kdybych byl spokojený s tím, jak to s českým malým státem dopadlo, nekandidoval bych do Poslanecké sněmovny. V tomto směru rozhodně spokojený nejsem. Stát je podle mého názoru příliš velký v oblastech, o kterých jsem už mluvil, tedy ve zdravotnictví a v sociálním systému, ale potenciál ke změnám vidím i u krajů a obcí. V České republice máme stále spoustu reliktů socialismu. Typickým příkladem jsou státní příspěvkové organizace. To je forma hospodaření, která do pravicově liberálního ekonomického směřování vůbec nepatří. Není to nejefektivnější způsob řízení a neukazuje se při něm, která organizace funguje dobře a která ne.

Uvedu to opět na příkladu zdravotnictví, byť kolegové na svých rezortech mohou být podobně kreativní. Nevidím žádný důvod, proč bychom měli mít tak velký počet fakultních nemocnic, které fungují jako státní příspěvkové organizace. V krajích se přitom jasně ukazuje, že nemocnice mohou úspěšně fungovat jako akciové společnosti. Ty mají při řízení mnoho výhod, nemusí být primárně zakládány jen za účelem zisku a zároveň mohou plnit roli vzdělávání lékařů. Nejde o privatizaci v čistém slova smyslu, ale o přechod k modernějšímu způsobu řízení, který nahradí tento socialistický model. To je pro mě skutečné ořezání státu a zavedení efektivity, které se dříve mnozí kolegové báli.

Jak se v tomto kontextu díváte na privatizaci státních podniků, jako je národní pivovar Budvar, případně debaty o prodeji Letiště Praha či ČEZu?

Pokud se podíváme na evropské příklady u Letiště Praha, je běžné, že alespoň část velkých letišť vlastní soukromý sektor. V tomto případě mi dává smysl, aby se část podílu pustila do soukromých rukou. A není to jediný příklad. Nevidím důvod, proč by měl stát vlastnit pivovar. Stejně tak nevidím důvod, proč by měl vlastnit lázně. Mohu to posoudit z vlastní zkušenosti, protože pocházím z Luhačovic, kde velmi úspěšně funguje velká akciová společnost i další lázeňské subjekty v soukromých rukou. Tyto služby poskytují velmi dobře a soukromý sektor tuto agendu bezpochyby zvládne sám.

Které oblasti služeb by si tedy měl stát v každém případě strategicky ponechat a které by měl definitivně opustit?

Stát by si měl ponechat obranu, bezpečnost, dopravní infrastrukturu, základní úroveň ve zdravotnictví a sociální oblasti a samozřejmě část školství. To jsou podle mě ty nosné pilíře a základní agendy, které má stát plnit.

Varujete před demografickým nárazem v příštím desetiletí. Co přesně se stane, pokud neprovedeme zásadní reformu zdravotnictví do konce příštího volebního období?

Řítíme se proti zdi, kterou tvoří demografická křivka. Do zdravotnictví sice pumpujeme stále více peněz, ale ty slouží pouze k udržení stávajícího chodu, nikoliv ke zlepšení péče. Neinvestujeme efektivně, stále udržujeme a opravujeme nemocnice pavilonového typu místo logicky uspořádaných moderních areálů. A především dáváme zoufale málo peněz do prevence, což je přitom jediná správná cesta. Typickým příkladem jsou zaměstnanecké zdravotní benefity. V Poslanecké sněmovně jsme navrhovali jejich odstropování, což následně prošlo i Senátem. Paní ministryně se přesto vyjadřuje v tom smyslu, že to nepodpoří. Chtěl bych ji vyzvat, aby to přehodnotila. Zaměstnavatelé mají zájem o zdravé lidi a chtějí jim přispívat na prevenci či nadstandardní vyšetření. To je konkrétní krok, který v konečném důsledku státu sníží dlouhodobé léčebné náklady.

V oblasti prevence, zejména pokud jde o kouření, alkohol nebo kardiovaskulární onemocnění spojená s životním stylem, je ale Česká republika hluboko pod průměrem zemí OECD. Jak to chcete změnit?

Ano, u kouření, alkoholu i u kardiovaskulárních nemocí jsme na tom velmi špatně. Řešení spočívá v tom, že pokud se do systému mají přidávat další peníze, musí jít ruku v ruce s přímými platbami, spoluúčastí pacientů a větší motivací od zdravotních pojišťoven. To znamená zavedení fixní složky zdravotního pojištění a variabilní složky v podobě komerčního připojištění. V České republice jsme světovým unikátem v tom, co všechno plně hradíme z veřejného pojištění – od léků přes výkony až po veškerá vyšetření. Jsme v tom vysoce nad průměrem OECD a z tohoto standardu musíme slevit ve prospěch přímé spoluúčasti.

Kde přesně byste nastavil hranici mezi bezplatnou péčí a spoluúčastí?

První věc, kterou chceme otevřít už na podzim, je legalizace možnosti volby pro pacienty, kterou dnes vůbec nemají. Současný stav paradoxně nejvíce poškozuje střední třídu. Ti nejbohatší se dokážou ze systému veřejného pojištění vyčlenit úplně – zaplatí si jakékoliv vyšetření na soukromých klinikách a nemají problém. Pokud si ale člověk ze střední nebo nižší střední třídy chce připlatit za lehčí sádru, šetrnější metodu kolonoskopie nebo robotickou operaci, legislativa mu to neumožňuje. Nemůže doplatit pouze rozdíl mezi standardem a nadstandardem. Pokud chce lepší péči, musí si zaplatit celý výkon kompletně ze svého, což je zcela špatně. Lidé tak nemají žádnou motivaci si připlácet. Tento stav považuji za vysoce diskriminační a je nutné jej změnit. Minulé vládě se to bohužel nepodařilo prosadit, ale my s tím přijdeme nyní a uděláme maximum pro to, abychom to schválili, i kdybychom za to neměli sklízet politické body.

Znamená to, že by se zavedly individuální účty pojištěnců a některé úkony by se z veřejného pojištění přestaly hradit úplně?

Představuji si to tak, že by existoval základní balík hrazený z pojištění a k tomu variabilní složka komerčního připojištění navázaná na individuální účty pojištěnců. Část pojistného by byla fixní a část variabilní, na kterou by mohl přispívat zaměstnavatel, pojištěnec sám, nebo dokonce zdravotní pojišťovna jako bonus. Tím bychom do systému vnesli skutečné prvky pojištění. Dnes je to spíše jen zdravotní daň. Zdravotní pojišťovny si reálně nekonkurují, jejich soutěž spočívá v tom, zda vám dají příspěvek na posilovnu tisíc, nebo patnáct set korun. To je parodie na konkurenci. Měly by soupeřit právě v tom, do jakého fondu a na co konkrétně vám přispějí. To by lidi motivovalo k tomu, aby se o své zdraví starali sami.

Uvažujete v rámci reformy kromě bonusů pro zodpovědné také o zavedení malusů, tedy vyššího pojistného pro ty, kteří mají nezdravý životní styl, kouří nebo nadměrně pijí alkohol?

S kolegy jsme o tom diskutovali a myslím si, že by se to do systému promítnout mělo. Prvním krokem však musí být zavedení bonusů, u kterých si vyhodnotíme rozpočtové dopady a celkový vliv na systém, a teprve poté se můžeme bavit o malusech. Dokážu si to ale představit. Pokud například člověk po transplantaci orgánu nadále pije alkohol a kouří, což se bohužel stává, měl by za to reálně platit. Není možné, aby někdo svou osobní nezodpovědností zcela degradoval extrémně drahou péči a práci celého lékařského týmu. Ve Skandinávii pojišťovny hradí výhradně nemoci, nikoliv následky věcí, které si člověk způsobí sám špatným životním stylem. V České republice jsme v tomto ohledu až příliš velkorysí a ukazuje se, že si to dál nemůžeme dovolit.

Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) varuje, že pokud reformu neprovedeme, čeká nás v příštích dekádách enormní nárůst výdajů. Máte představu, o jakých číslech se bavíme?

ÚZIS tato čísla poslancům prezentuje pravidelně. Do roku 2040 nás v rámci stávajícího modelu čeká nárůst výdajů o zhruba 147 procent. To je scénář, který znamená absolutní kolaps systému veřejného zdravotního pojištění. Nemocnice by v takovém případě neměly z čeho platit ani platy lékařů a personálu, u kterých přitom tlak na růst mezd neustále trvá. Ta zeď je velmi reálná. Pokud s reformními kroky nezačne stávající vláda – a já věřím, že začne –, spadne to celé na tu příští. Doufám, že vládní koalice k tomu přistoupí zodpovědně a budoucí vláda, v níž by měla hrát roli ODS, na tyto kroky naváže.

(Autor: Vojtěch Kristen)

Rozhovor vyšel na serveru INFO.cz.

Štěpán Slovák

stínový ministr zdravotnictví
poslanec PČR