Jablonec potřebuje odvahu i toleranci
Petr Beitl - osm let byl úspěšným starostou a posléze primátorem. V únoru 2012 získal pro Jablonec nad Nisou prestižní titul statutární město. To je další důležitý milník v jablonecké stošedesátileté historii.
Co pro Vás znamená Jablonec?
Jablonec je město, kde jsem se narodil, kde jsem prožil většinu života a kam se vždycky rád vracím. Tady jsme s manželkou vychovali naše děti a tady spolu, dnes už s vnoučaty, žijeme.
Mám Jablonec rád v každém ročním období. V létě, když od přehrady pozoruji zapadající slunce, i v zimě, kdy město ztichne pod bílou peřinou sněhu. A stejně tak ve chvílích, kdy se z hřebene Královky podívám dolů do údolí. Ten pohled mě nikdy neomrzí. Jak říká klasik: „Alpy tě ohromí, ale tohle tě dojme, Karle.“ Přesně tak to s Jabloncem cítím i já.
V roce 2014 jste získal titul Nejlepší primátor. Jak na tu dobu vzpomínáte a kam se od té doby Jablonec posunul?
Na celé období je potřeba dívat se v souvislostech. Když jsme v roce 2010 nastupovali do vedení města, Jablonec se stále potýkal s důsledky hospodářské krize. Převzali jsme město s vysokým zadlužením a zároveň jsme zdědili vážný problém s teplárnou. Kvůli zastaralým rozvodům a vysokým tepelným ztrátám odcházeli zákazníci a bylo zřejmé, že dosavadní systém není dlouhodobě udržitelný.
Museli jsme proto současně vyjednávat s partnerem v teplárně i připravit nové řešení. Během dvou let vznikly ve většině částí města lokální zdroje tepla, které postupně nahradily centrální systém. Bylo to mimořádně náročné období, ale podařilo se díky výbornému týmu lidí na radnici i zastupitelům, kteří měli odvahu přijímat strategická rozhodnutí. Dnes jsem hrdý na to, že čas většinu z nich potvrdil jako správná. Ten titul proto nepatří jen mě, ale všem kolegům, kteří tehdy měli odvahu spolu se mnou věci změnit.
Tenkrát byla dost složitá i finanční situace města. Jak je to dnes?
Když jsme potřebovali úvěr na odkup podílů v teplárně, nenašla se ani jedna banka, která by byla ochotná městu půjčit. Dnes je situace úplně jiná. Hospodaření města se podařilo stabilizovat, finance ozdravit a obnovit důvěru finančních institucí. Než jsme si ale této stability mohli začít užívat, přišla pandemie covidu, válka na Ukrajině a energetická krize. I tentokrát bylo nutné rychle reagovat a připravit město na další výzvy. Jako radní a městský zastupitel musím říct, že jsme to zvládli. Budoucí vedení se tak může mnohem více soustředit na rozvoj než na existenční problémy.
Jaké jsou podle vás aktuálně nejdůležitější rozvojové projekty?
Za klíčový považuji například dopravní terminál, který uvolní prostor dnešního autobusového nádraží a umožní vznik nové moderní městské čtvrti. Stejně důležité je zpřístupnění Nisy a vytvoření promenády podél řeky. Věřím, že právě tyto projekty mohou zásadně proměnit centrum Jablonce jak stavebně, tak sociálně nebo chcete-li lidsky. V centru prostě potřebujeme mladé lidi, rodiny, a s jejich energií měnit věci k lepšímu. Víte, ve městě mám spoustu přátel a je samozřejmé, že nemáme na všechno stejný názor. V jednom se ale shodneme všichni – chceme, aby se Jablonec měnil k lepšímu. Aby byl lépe průjezdný, aby bylo více parkovacích míst, aby staré a nevyužívané budovy dostaly nový život, aby vznikaly nové byty a město bylo atraktivní pro mladé lidi, rodiny i podnikatele.
Na to ale asi neexistuje snadné řešení…
To je fakt. V první řadě je potřeba si uvědomit, že nositel každé větší změny musí splnit čtyři velké úkoly. Tím prvním je samotné zadání a kvalitní řešení, odpovídající potřebám města v čase i v penězích. Druhým úkolem je sehnat právě ty finance. Třetí představuje legislativa – tedy splnění všech podmínek a získání potřebných povolení. A čtvrtou, mnohdy nejtěžší překážkou jsme často my sami.
Jak to myslíte?
Existuje totiž jev označovaný zkratkou NIMBY – „Not In My Backyard“, tedy „ne na mém dvorku“. Mnoho lidí podporuje rozvoj města obecně, ale když se konkrétní projekt dotkne jejich okolí, začnou proti němu protestovat. Přitom každý projekt, který řeší potřeby města, bude mít na své okolí určitý dopad.
Pokud budeme každý bránit jakékoli změně ve svém sousedství, nemůžeme očekávat, že se město bude rozumně rozvíjet. Žijeme ve společném prostoru a vedle našich práv existují i práva a potřeby ostatních.
Právě to je asi nejdůležitější poselství, které bych chtěl na závěr říct. Rozvoj města vyžaduje nejen dobré projekty, peníze a odvahu politiků, ale také pochopení a určitou míru tolerance nás všech. Bez toho se žádné město nemůže posouvat dopředu.
člen Rady statutárního města Jablonec nad Nisou
předseda RS ODS Liberecký kraj
