Komu začíná patřit Česká republika? Vláda má dvě tváře, ale žádnou páteř
(MF DNES) Slibovali nižší daně, levnější hypotéky, vyšší slevy na jízdném. Zkrátka všechno všem. Místo toho se Andrej Babiš a Tomio Okamura vyhnuli trestnímu stíhání. Jaká je půlroční bilance vládnutí kabinetu hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě?
Andrej Babiš si znovu plete roli premiéra s rolí majitele Agrofertu: jeho vláda pouští holding zpátky k veřejným penězům a vládní většina kvůli němu přepisuje zákon o střetu zájmů. Vláda zároveň dál zadlužuje zemi a chce si podmanit média veřejné služby. Po půl roce už se proto nestačí ptát, co vláda splnila. Je namístě mnohem nepříjemnější otázka: komu začíná patřit stát?
Podívejme se tedy, jak se tento vzorec skládá krok za krokem. Prvním pravidlem, které vládní většina ohnula, byla rovnost všech před zákonem. Poslanci ANO, SPD a Motoristů zablokovali průchod spravedlnosti a vytvořili kastu nedotknutelných. Andreje Babiše a Tomia Okamuru nevydali k trestnímu stíhání v kauzách Čapí hnízdo a rasistických plakátů hnutí SPD.
U politického krytí ale nezůstalo. Později se ukázalo, že Andrej Babiš znovu lže, když tvrdí, že vyřešil svůj střet zájmů a Agrofertu se vzdal. Jeho vláda mezitím pustila holding zpátky k veřejným penězům. Pokud Brusel nakonec dotace neuzná, proplatí je čeští daňoví poplatníci.
A nejde jen o dotace, které Agrofert dostává dnes. Ve hře je i sedm miliard z minulosti, které měl stát po holdingu vymáhat. Po Babišově návratu do Strakovky se ale z nepochopitelných důvodů zemědělský fond rozhodl, že peníze vymáhat nebude.
Když v byznysu Andreje Babiše překáží zákon, vládní většina ho prostě změní. Motoristé, SPD a ANO chtějí uzákonit zmírnění zákazu dotací, investičních pobídek a veřejných zakázek pro firmy členů vlády a zároveň zpětně očistit čerpání, kvůli němuž měl Agrofert vracet miliardy. Lex Babišistán.
Účet nejen za Agrofert
Vedle účtu za Agrofert poslala tato vláda občanům ještě jeden: letošní rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Jen obsluha státního dluhu letos přijde na přibližně 110 miliard korun. Tohle rozpočtové rodeo fakticky krade budoucnost občanů, českých firem i mladších generací.
Ani takové dluhy ale vládě nestačí. Nejzřetelněji to ukazuje gumový paragraf, jímž by pod záminkou „zhoršené bezpečnostní situace“ získala bianko šek na dalších 240 miliard ročně. Senát se snažil do návrhu vrátit jasné podmínky a parlamentní kontrolu, ale vládní většina to v konečném sněmovním hlasování odmítla.
Po veřejných penězích si Babišova vláda už jde i pro veřejný hlas. Poplatky za Českou televizi a Český rozhlas chce zrušit, ale neřekla, odkud vezme chybějících 7,8 miliardy korun: zda zvýší daně, ještě více zadluží zemi, nebo vezme peníze školám, zdravotnictví nebo bezpečnosti. Je přitom více než jasné, že si náhubkem chce veřejnoprávní média ochočit. Ta ale mají vládu hlídat, ne u ní žebrat o peníze.
Stejnou mocenskou mentalitu předvedl Oto Klempíř, když „vyřešil“ Martina Baxu a použil přitom slovník estébáckých papalášů a vyřizovačů, kteří si veřejnou funkci pletou s osobním zúčtováním.
Klempířův výrok není ojedinělým výstřelkem. Vláda tento náhled přenáší do úřadů, rad a inspekcí. Motoristé měli Andreje Babiše hlídat. Místo toho předvádějí práci-nepráci a aroganci nevycválaných spratků. U Petra Macinky navíc vítězí vlastní malost a pomstychtivost.
Na ministerstvu životního prostředí tahle arogance dokonce přerostla ve fintu, jak dostat Filipa Turka na ministerstvo zadními vrátky. Ministerstvo teď fakticky řídí Filip Turek. Ten mluví o zaměstnancích jako o „parazitech“, které je třeba „deratizovat“, zatímco Macinka označuje lidi s jiným názorem za „méněcenné“, nebo jim dokonce, jako na festivalu ve Strážnici, vynadá do bláznů.
Stejný vztah k moci se projevuje i při nakládání s veřejným majetkem. Slibovali dostupné bydlení. Tak ho řeší – akorát sami pro sebe. Třeba ministryně Zuzana Mrázová roky užívala 130metrový obecní byt v Bílině za zhruba 4 500 korun měsíčně a existuje také podezření, že černé stavby na svém pozemku chce zlegalizovat zákonem. Babišova pravá ruka Tünde Bartha si drží obecní byt na Praze 3, přestože bydlí jinde. Ondřej Prokop zatajil tři družstevní byty a vzpomněl si na ně, až když ho s důkazy konfrontovali novináři. Trapná výmluva a další díl bytových kauz hnutí, které se pořád bije v prsa, jak je protikorupční.
Nezvyknout si na Babišistán
Tyto kauzy nejsou jen osobní ostudou několika lidí z hnutí ANO. Ukazují, co se stane, když se veřejný majetek začne rozdělovat podle blízkosti k Andreji Babišovi. Pracuje tahle vláda ještě pro Českou republiku? Pracovala vůbec někdy pro občany?
Andrej Babiš z Česka dělá svůj Babišistán. Největší nebezpečí ale je, že si na Babišistán začneme zvykat – na lež jako způsob vládnutí, střet zájmů jako normu a samovůli jako běžnou součást politiky. Na to si zvyknout nesmíme.
Už víme, že tahle vláda má dvě tváře, ale žádnou páteř. Z České republiky si dělá Klondike pro Agrofert. Jenže ani tahle vláda nebude vládnout věčně. Nejpozději na podzim 2029 budou volby. Pokud získáme důvěru občanů, zákony ušité na míru Agrofertu změníme nebo zrušíme.
Viktor Orbán si také myslel, že jeho mocenský systém potrvá věčně. Po šestnácti letech skončil. Ukázalo se, že i takový systém lze porazit ve volbách a začít napravovat škody. Stejně důsledně budeme postupovat i my. Odpovědnost ponesou ti, kteří ohýbání zákonů a vyvádění veřejných peněz organizovali, i ti, kteří jim na ministerstvech vědomě pomáhali. A budeme vymáhat každou korunu, kterou stát neoprávněně vyplatí ve prospěch Agrofertu a nechá ji zaplatit českým daňovým poplatníkům.
předseda strany
stínový předseda vlády
garant pracovní skupiny pro AI a digitalizaci
poslanec PČR
expert pro veřejnou správu
