Novinky Mediální výstupy

(Týden) Rozhovor s exministryni spravedlnosti a poslankyni Evou Decroix: „Oddlužení má být druhou šancí pro poctivého člověka, který se dostal do problémů, ne systémem, který relativizuje odpovědnost za vlastní závazky,“ tvrdí bývalá ministryně spravedlnosti a dnešní opoziční poslankyně za ODS Eva Decroix. Pokud podle ní lidé ztratí důvěru ve vymahatelnost práva, doplatí na to nakonec celá společnost. „Spravedlnost je především důvěra lidí v to, že pravidla platí pro všechny stejně a že stát dokáže chránit jak slabší, tak poctivé a odpovědné,“ dodává politička, která se funkce ministryně ujala po rezignaci Pavla Blažka v souvislosti s bitcoinovou kauzou.

Paní doktorko, byla jste ministryní spravedlnosti, jste advokátkou, mediátorkou a političkou. Když se řekne „spravedlnost“, každý si pod tím představí něco trochu jiného. Co znamená spravedlnost pro vás osobně?

Je to především důvěra lidí v to, že pravidla platí pro všechny stejně a že stát dokáže chránit jak slabší, tak poctivé a odpovědné. Jako advokátka i mediátorka se pravidelně setkávám s tím, že spravedlnost často nespočívá v tom, že jedna strana „vyhraje“, ale že existuje férové a srozumitelné řešení. A jako politička vnímám, že bez vymahatelného práva nemůže fungovat žádná demokracie.

Když se řekne insolvence nebo oddlužení, vidíme v tom především druhou šanci pro dlužníka. Nemá česká debata o oddlužení někdy sklon více zdůrazňovat ochranu dlužníků než legitimní zájem věřitelů na zaplacení jejich pohledávek?

Myslím, že někdy opravdu ano. Ve veřejné debatě bývá dlužník často automaticky vnímán jako slabší strana a věřitel jako někdo „silný“, ale realita bývá mnohem složitější. Věřitelem může být drobný podnikatel, živnostník nebo člověk, který sám čeká na zaplacení své práce. Oddlužení má být druhou šancí pro poctivého člověka, který se dostal do problémů, ne systémem, který relativizuje odpovědnost za vlastní závazky. Pokud ztratíme důvěru ve smlouvy a ve vymahatelnost práva, doplatí na to nakonec celá společnost.

Oddlužení má dát poctivému dlužníkovi novou šanci. Jak ale zajistit, aby zkracování a zpřístupňování oddlužení současně neoslabovaly platební morálku a důvěru věřitelů ve vymahatelnost práva?

Klíčové je to slovo „poctivý“. Stát musí umět rozlišovat mezi člověkem, který se do problémů dostal kvůli objektivně složité životní situaci, a někým, kdo systém vědomě zneužívá. Zkrácení oddlužení nesmí vytvářet dojem, že dluhy vlastně nejsou důležité nebo že odpovědnost lze snadno obejít. Náš stát potřebuje efektivnější kontrolu nepoctivého jednání, rychlejší řízení a také větší důraz na finanční gramotnost. Důvěra věřitelů je totiž jedním ze základů fungující ekonomiky i právního státu.

Preventivní restrukturalizace má podnikům umožnit řešit problémy dříve, než skončí v úpadku. Není ale tento nástroj v praxi dostupnější spíše větším firmám s poradci než menším podnikatelům, kteří by včasnou pomoc potřebovali nejvíce?

Velké firmy mají často právníky, auditory a poradce, kteří je dokážou celým procesem provést. Malý podnikatel bývá na problém sám a často reaguje až ve chvíli, kdy už je pozdě. Stát by měl systém více zjednodušovat, digitalizovat a vysvětlovat, aby preventivní restrukturalizace nebyla jen nástrojem pro několik největších hráčů na trhu.

Nebankovní půjčky jsou veřejností často vnímány jako problémový segment trhu. Je podle vás současná právní úprava dostatečná, nebo stát někdy vytváří pravidla, která poctivé poskytovatele svazují, ale skutečně rizikové praktiky stejně úplně neodstraní?

Nebankovní sektor je velmi různorodý a není správné ho vnímat černobíle. Existují společnosti, které fungují férově a transparentně, a pak samozřejmě i subjekty, jež zneužívají tíživé situace lidí. Stát má povinnost chránit spotřebitele před nekalými praktikami, ale zároveň musí dbát na to, aby regulace nebyla tak složitá, že z trhu vytlačí poctivé poskytovatele a otevře prostor šedé ekonomice.

Věřitelé namítají, že přísná pravidla pro posuzování úvěruschopnosti a sankce za jejich porušení mohou být v praxi zneužívány i dlužníky, kteří úvěr přijali, peníze použili a teprve později se dovolávají neplatnosti smlouvy či sankcí za porušení těchto pravidel. Vnímáte toto riziko jako reálné?

Ano, toto riziko podle mě existuje a není správné ho přehlížet. Ochrana spotřebitele je důležitá, ale nesmí se stát nástrojem účelového vyhýbání se odpovědnosti. Pokud někdo vědomě uzavře smlouvu, využije finanční prostředky a teprve následně hledá cestu, jak se závazku zbavit, není to poctivé. Úkolem soudů i zákonodárců je hledat rovnováhu mezi ochranou slabší strany a odpovědností každého člověka za vlastní rozhodnutí.

Má být ochrana spotřebitele u malých půjček stejně přísná jako u vysokých úvěrů, nebo by měl zákon více rozlišovat podle výše a rizikovosti konkrétního úvěru?

Myslím, že právo by mělo být přiměřené konkrétní situaci. Jiný dopad má malá krátkodobá půjčka a jiný dlouhodobý úvěr, který může člověka existenčně zatížit na mnoho let. Mechanicky stejná pravidla pro všechny situace nemusí vždy fungovat dobře. Důležitá je srozumitelnost, přiměřenost a ochrana před skutečně rizikovými produkty. Dobré právo není automaticky to nejtvrdší, ale to, které je funkční a vyvážené.

Exekuce jsou jedním z nejcitlivějších témat české justice. Podařilo se podle vás v posledních letech najít rovnováhu mezi důstojností dlužníka a právem věřitele domoci se toho, co mu náleží?

V posledních letech se situace v některých ohledech zlepšila, ale stále je to velmi citlivá oblast. Exekuce nesmí člověka zbytečně ponižovat nebo ho udržovat v bezvýchodné situaci. Na druhou stranu ale nesmíme rezignovat na princip, že dluhy se mají platit. Pokud stát nedokáže zajistit vymahatelnost práva, oslabuje tím důvěru lidí ve smlouvy, podnikání i samotný právní systém. Hledání rovnováhy mezi důstojností dlužníka a právem věřitele je náročné, ale nezbytné.

Jak těžké je v politice prosazovat téma, které není líbivé – například ochranu věřitelů, vymahatelnost práva nebo sankce za nepoctivé jednání?

Není to jednoduché, protože veřejná debata dnes přeje jednoduchým sloganům a rychlým řešením. Jenže politika by neměla být jen soutěží 0 popularitu. Někdy je potřeba hájit 1 témata, která nejsou na první pohled líbivá, ale jsou důležitá pro dlouhodobé fungování společnosti.

Kdybyste měla dnes navrhnout jednu nepopulární, ale užitečnou změnu v oblasti insolvencí nebo exekucí, jaká by to byla?

Více bych se zaměřila na postih nepoctivého jednání a zneužívání systému. Kdo poctivě spolupracuje a snaží se svou situaci řešit, má dostat šanci začít znovu, ale ten, kdo zatajuje majetek, účelově převádí peníze nebo opakovaně zneužívá pravidla, nemůže očekávat stejné výhody. Spravedlivý systém musí být zároveň lidský i důsledný.

Jak se jako bývalá ministryně spravedlnosti díváte na obvinění svého předchůdce Pavla Blažka v bitcoinové kauze?

Vznesení obvinění je práce a odpovědnost orgánů činných v trestním řízení. Věřím, že k tomu přistupují odpovědně. To není otázka politiky, ale spravedlnosti.

Na konferenci Creditor Lab 2026 jste vystoupila k tématům insolvence, exekuce i vymahatelnosti práva. Jaké hlavní poselství jste chtěla účastníkům konference předat?

Zdůraznila jsem, že vymahatelnost práva není okrajové odborné téma, ale jeden ze základů fungujícího státu. Pokud lidé ztratí důvěru v to, že smlouvy a pravidla platí, oslabuje to důvěru v ekonomiku i demokracii samotnou. Mluvila jsem také o tom, že moderní systém musí být současně lidský i odpovědný: má umět pomoci poctivému dlužníkovi, avšak nesmí rezignovat na ochranu poctivých věřitelů. Velkým tématem byla i digitalizace a nové technologie, které mohou celý systém výrazně zrychlit a zpřehlednit.

Pojďme závěr trochu odlehčit: kdybychom insolvenční řízení přirovnali k půlmaratonu, co je podle vás nejtěžší kilometr – začátek, kdy si člověk přizná problém, prostředek, kdy docházejí síly, nebo závěr, kdy se rozhoduje o nové šanci?

Určitě ten první kilometr: přiznat si problém, rozhodnout se ho řešit a převzít odpovědnost bývá nejtěžší částí celé cesty. Pak přijdou chvíle, kdy člověku docházejí síly, ale už ví, proč běží dál, a závěr je odměnou za vytrvalost a disciplínu. V tom jsou si podle mě běh i život vlastně dost podobné.

A úplně osobně: co pro vás znamená běh a za jaký čas dnes zvládnete uběhnout půlmaraton?

Běh je pro mě prostor, kde si člověk vyčistí hlavu a srovná priority, a co se týče času na půlmaraton, běhám spíš pro radost než pro rekordy. Hlavní je doběhnout se ctí a mít chuť běžet dál.

(Autor: Josef Machů)

Rozhovor vyšel v časopisu Týden.

Eva Decroix

stínová ministryně spravedlnosti
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady