Vláda a rozpočet: gumový paragraf pro život na dluh
(MF DNES) Sněmovnou prošlo, že při zhoršené bezpečnostní situaci může vláda navýšit státní výdaje až o desetinu. Bezpečnost ale nemůže sloužit jako omluva pro rozvolňování kontroly nad veřejnými financemi.
Vláda Andreje Babiše prosadila ve Sněmovně novelu, která zásadně mění pravidla pro nakládání s penězi daňových poplatníků. S odkazem na „zhoršenou bezpečnostní situaci“ by nově mohla navyšovat státní výdaje až o deset procent bez běžného schvalování ve Sněmovně. V letošním rozpočtu jde o zhruba 240 miliard korun. Vláda si tak vytváří prostor pro rozhodování o čtvrt bilionu korun bez standardní kontroly poslanců.
Zároveň si kabinet schválil schodek 310 miliard korun – tedy i v době hospodářského růstu výrazně vyšší, než s jakým počítal původní návrh předchozí vlády.
Dosud přitom platilo základní demokratické pravidlo: když chce vláda výrazně měnit rozpočet, musí předstoupit před poslance, změny veřejně obhájit a nechat o nich hlasovat. Současný vládní kabinet si ale otevírá cestu k tomu, aby mohl se stovkami miliard korun z daní nakládat tak, jak si umane.
A právě tady je jádro problému. Vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM zanechala zemi v těžké energetické krizi a domácnosti i firmy čelily rychle rostoucí inflaci. Předchozí vláda dokázala na konci svého období inflaci zkrotit, zároveň investovat do infrastruktury, školství i obrany a veřejné finance stabilizovat. Výsledky se začaly projevovat právě v posledním roce jejího vládnutí. Ekonomika loni meziročně vzrostla o 2,6 procenta. Země se po složitých letech znovu nadechla. Česká republika se vrátila na růstovou trajektorii, která mohla být základem pro dlouhodobě stabilnější a odolnější ekonomiku.
Současná vláda se ale rozhodla tuto trajektorii opustit a vrátit zemi k politice života na dluh. Ministryně financí Alena Schillerová už sama připustila, že rok 2027 bude „velmi složitý“, a současná pravidla označila za příliš restriktivní. Jinými slovy: vládě už nestačí ani deficit 310 miliard korun a hledá způsob, jak si vytvořit ještě větší prostor pro další utrácení a zadlužování. Sama sice tvrdí, že chce držet deficit veřejných financí pod třemi procenty HDP, jenže i to v praxi znamená schodky okolo 350 miliard korun. Vláda si chce uzákonit život na dluh.
A nejde jen o čísla v tabulkách ministerstva financí. Každá další miliarda dluhu znamená vyšší náklady na obsluhu státního dluhu, vyšší tlak na budoucí rozpočty a menší prostor pro investice, které země skutečně potřebuje. Jen letos zaplatí Česká republika na úrocích více než sto miliard korun. To jsou peníze, které pak chybějí jinde – ve školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktuře nebo modernizaci státu.
Bezpečnost nemůže sloužit jako omluva pro rozvolňování kontroly nad veřejnými financemi. Právě proto je problematické, že vláda staví celou novelu na tak široce formulované výjimce. Člen Národní rozpočtové rady Petr Musil ostatně upozornil, že takto široce definovaná výjimka je nebezpečně „gumová“. Právě podobně vágní pravidla mění mimořádné zadlužování v běžný způsob fungování státu.
Nejde přitom jen o veřejné finance. Když vláda jednou ruší nezávislé financování veřejnoprávních médií a podruhé obchází standardní parlamentní kontrolu nad stovkami miliard korun z veřejných rozpočtů, ukazuje to na styl vládnutí, v němž se kontrolní mechanismy odstraňují vždy, když začnou překážet. Tedy postupná demontáž demokratických pojistek, které měly držet výkon státní moci pod veřejnou kontrolou. Opravdu chceme stát, ve kterém vláda pokaždé změní nebo obejde pravidla ve chvíli, kdy jí přestanou vyhovovat?
Dluh samozřejmě nezmizí. Jen se lépe schová před zrakem veřejnosti. A jakmile si stát jednou zvykne obcházet pravidla veřejné kontroly, bývá stále jednodušší je obcházet znovu.
Novelu nyní čeká projednání v Senátu. Ať už bude výsledek jakýkoliv, veřejnost by měla jasně slyšet, jaká rizika tato změna přináší a proč je nebezpečné oslabovat mechanismy, které chrání veřejné finance před politickou svévolí. ODS proto využije všechny demokratické a právní nástroje, včetně možnosti obrátit se na Ústavní soud.
Dluhy nakonec nikdy neplatí vlády. Vždy je zaplatí lidé.
předseda strany
stínový předseda vlády
poslanec PČR
expert pro veřejnou správu
