Novinky Mediální výstupy

(expres.cz) Nový předseda ODS Martin Kupka přišel do PoliTikToku s dobrou náladou ve stylu „v lifestylovém pořadu je to moje premiéra v roli předsedy“ a jsme rádi, že to vyšlo, jelikož jak sám popsal, od kongresu se ani nezastavil. Přiznal, že se na PoliTikTok připravoval a říkal si, z čeho asi tak bude zkoušen. Martin Kupka rád prezentuje na sítích i svůj osobní život a vedou ho s ním i jeho dospělé děti, které sportují spolu s ním, i manželka, která ho přivedla ke skautu. Vždy si najde čas na orientační běhy, na fandění biatlonu, na plesy nebo na koncerty vážné hudby.

O návratu k modré barvě
Modrá je dobrá. Tohle by vyžadovalo fakt hluboké studium a analýzu, co ta zelená barva udělala. Máme velkou část voličů, kteří opravdu chtějí, aby ODS vystupovala samostatně a ukázala svoji pravicovou politiku a já jsem přesvědčený o tom, že teď v opozici je potřeba oslovit i ty, kteří volili ODS v rámci Spolu a třeba by jindy dali spíš hlas lidovcům nebo Topce.

O hrubnutí společnosti a shitstormech
Člověk má být především kritický k sobě. Tak já si říkám, že řešení problémů je přesně na konci mé ruky. Snažím se kriticky nahlížet i to, jak komunikujeme. Když se podíváme na stavební zákon nebo zákony v oblasti digitalizace státu, tak je potřeba to přeložit do normální řeči a způsobem, kterému by pak lidé rozuměli. A to, že rétorika ve společnosti hrubne, to děláme i my, politici a sociální sítě tomu dávají nový rozměr díky anonymitě. Zlobí mě to zejména tam, kde se lidi strefují do političek, protože my sice máme unést – a říkají to i soudy – větší míru veřejné kritiky, ale já si dovedu představit, že když se někdo obuje do mého vzhledu, tak fajn, jsem chlap, tak co bych si s tím měl lámat hlavu? Ale míří to na ženy, které to přirozeně v tomhle směru musejí nést obtížněji. Já se snažím zastat těch, na které se vrhne tenhle shitstorm příspěvků, kdy velká část těch lidí je skrytá anonymně.

O zveřejňování sms v politice
Když se pak díváte na ten obsah, tak ten je natolik závažný, u Filipa Turka stejně jako u Petra Macinky, že to hraje významnější roli a v případě esemesek Petra Macinky jde o politický akt a o akt minimálně velkého nátlaku, vydírání a vyhrožování. Co pak má ten prezident dělat? Jestli má tohle strpět a říct: no, tak fajn, tak se posunul standard fungování. Holt si zvykneme na to, že ministři tady budou vyhrožovat a budou se domáhat uplatnění zájmů a budou vyhrožovat poškozením pozice České republiky v zahraničí. Úplně pak chápu, že prezident sáhl k podle mě extrémnímu kroku, ale udělat to podle mě musel a stojím taky pevně za tím, že u ministra zahraničí se očekává i nějaké diplomatické umění pro fungování, ne brutální nátlak.

O tom, že jeho sítě jsou nyní v moci PR týmu
No to je fakt speciální disciplína, je to součást PR a dneska je úplně jasné, že ten, kdo by odmítl existovat na sítích, tak nemá šanci na úspěch v politice. Je důležité řadu zpráv těm lidem předat, protože řada našich voličů je jenom na sítích. Když jsem ještě učil na fakultě, tak jsem se ptal profesionálů, kteří budou pracovat s médii, kdo z nich sleduje kontinuální televizní vysílání. Ze 70 lidí jich bylo 12. Jinými slovy pro mladou generaci je tento typ médií mrtvý, na noviny už jsem skoro neměl ani odvahu se zeptat.

Jsem smířen s tím, že když jsem tu roli přijal, tak se část mého života, i soukromého života, bude nějak odehrávat i na sítích a já mám naštěstí hrozně fajn spolupracovníky, nenutí mě do něčeho, co by mi přišlo už moc. Ale já se snažím z toho normálního civilního života si zachovat co nejvíc, protože člověk má trochu sportovat, má si ještě najít čas na nějaké záliby a aby taky dostal patřičný nadhled, protože já jsem trochu workoholik.

O své rodině na sítích
Já musím v tomhle případě hrozně ocenit moje děti a ženu, oni jsou v politice tak trochu se mnou, vědí, proč to dělám a chtějí, aby se ta politika, kterou dělám, uplatnila víc. Přijali i to, že občas bohužel třeba dcera slízne to, co by slíznout neměla. Partneři našich dětí do toho nějak spadli taky a řekli, že jim to úplně nevadí. Já myslím, že to, že si v politice zároveň zachováváme část soukromého života a že jsme také lidmi, to by bez toho nemohlo fungovat, protože stroje by nikdo nevolil.

O fotce s Michalem Novotným u tobogánu
Já to přitahuju tyhle náhody, akorát samozřejmě nikdo tomu nikdy neuvěří, ale před dvěma lety jsme se ocitli v letadle a tam Petr Malásek a Dana Morávková. Petra Maláska znám hrozně dlouho, protože už při studiích na gymplu a potom na vejšce jsem organizoval festivaly vážné muziky a jazzu a tam jsme se poprvé potkali a trochu skamarádili. A co se nestane, nasedneme do letadla na dovolenou s klasickou českou cestovní kanceláří a tam je potkáme. A aby těch náhod nebylo málo, pak jsme bydleli i ve stejném hotelu. Loni jsme letěli do Turecka a v letadle jsme se srazili s Michalem Novotným, se kterým jsme objeli střední Čechy a dělali otevřené, ostré debaty, protože Michal Novotný tohle umí, nebere si žádné servítky. To nikdo nenaplánoval, tak jsme se vyfotili u bazénu.

O manželce skautce
Je aktivní v mnoha směrech jako skautka a jako organizátorka mnoha veřejných akcí. Když jsme před lety přestěhovali do Líbeznic, tak manželka tam tehdy spustila spoustu aktivit pro maminky s dětmi, pro mladé lidi a pro sportovce, vznikl tam třeba oddíl atletiky, který dneska v rámci středních Čech hezky funguje a má úspěchy. My jsme oba veřejně aktivní lidé, každý trochu jinak, ale každý to bereme vážně, protože ovlivňujeme svoje okolí přirozeně tím, co říkáme, tím, co děláme a můžeme ho buďto ovlivňovat lépe nebo blbě. Oba se snažíme o to, abychom ho, pokud možno, ovlivňovali lépe.

O umělé inteligenci
Mám ji placenou. Byli jsme s dětmi na táboře a každý den ráno jsme tam vedli debaty o věcech, které ty děti zajímají, a bavili jsme se o umělé inteligenci a já jsem koukal, že ty děti ve věku deset až patnáct let říkaly, že běžně používají ChatGPT a Perplexity. Pak se tam dohadovaly o tom, jak kladou otázky, jaké píšou prompty, aby se dozvěděly co nejpřesnější odpověď a jak tu umělou inteligenci trápí. Mě docela potěšilo, že znalost u téhle generace je v tom, aby mohli využívat pozitivních dopadů AI a zároveň se brání tomu, že jim nakecá nesmysly a že se budou lépe bránit zneužití. Je velmi snadné s tím vytvořit umělou realitu a poškodit tím nejenom politiky, ale i umělce, sebrat jim autorství, tohle všechno jsou samozřejmě rizika.

Na druhou stranu je úplně jasné, že se jí nesmíme bránit ve smyslu ji zakázat. My ji musíme v tomhle kriticky ovládnout a využívat ji, protože dává obrovské možnosti v tom, jak se dostat rychle k informacím, ale potřebujete k tomu kritické myšlení a zdravý nadhled. Moje AI se nijak nejmenuje, ale je zajímavé, že většina lidí jí dává ženská jména. Nejvíc se jí ptám na data, vyhledávat je bylo ještě před pěti lety mnohem náročnější. Ptám se jí třeba na srovnání dat ekonomických, jak se v Čechách vyvíjela sloučená daňová kvóta nebo složená daňová kvóta jako údaj o tom, jakou máme daňovou zátěž. I pro vyvrácení některých rozšířených nesmyslů.

O autonomním řízení
Je to obrovský posun, určitě přinese a překreslí spoustu věcí ve světě a bude to velké téma. Já jsem velký fanda autonomních systémů řízení nejenom aut, ale i dronů a podobně, i proto se podařilo do české legislativy přinést novinky, které mají v Německu a zatím některé státy je nemají. Ale už můžete, když byste si pořídili vozidla třeba od Mercedesu nebo od Audi, využít autonomního řízení. Takže do budoucna, když pojedeme z Prahy do Brna, můžeme u Průhonic to řízení předat systému a ten nás doveze před Brno. Zeptá se nás: chcete už převzít to řízení, že to vezmeme za vás? A když to potvrdíte, tak v tu chvíli odpovědnost za dodržování předpisů, i případně za nějakou kolizi nese to auto.

O osobní proměně
Člověk se má měnit, myslím si, že má mít i s postupem let a zkušeností víc jasno v těch základních hodnotách, že prostě některé věci neudělá, protože mu to vůbec nedává smysl a vlastně zná rychle odpověď i na některé důležité názorové střety. V čem jsem se asi změnil, je to, že paradoxně si víc vážím toho – jak mám málo toho volného času – využití času s rodinou. A tady mám dluh, to jsem si vědom, že bych měl s těmi nejbližšími být víc, ale na druhou stranu oceňuju, že i pro ně je důležité, že to, co dělám ve veřejném životě, má svůj smysl a že tomu fandí. Víc sportuju, než jsem sportoval.

O zálibě ve sportu
Jednou nebo dvakrát za týden, kdy si člověk dá 10 nebo 14 kilometrů běhu, vyběhne do lesa s buzolou na orientační běh nebo se projede na kole, tak to se snažím nevynechávat.

O zálibě v hudbě a skautství
Dřív jsem pracoval jako novinář a v novinařině jsem se věnoval kultuře, recenzoval koncerty a nové nahrávky zajímavých kousků v muzice. Manželka mě pak přivedla ke skautu, ale nejsem vedoucí, to už bych neposkládal, časově, to už se nedá. Ale snažím se najít chvíle času právě na ty tábory, kde se člověk může podílet na programu a organizovat ho a třeba vést nepolitické debaty s dětmi, to je fajn. Baví se třeba o sociálních sítích, k čemu to vede a v čem stresují.

O newspeaku a TikToku
TikTok nemám, ale díval jsem se na to, protože jsem čekal, z čeho tady budu zkoušený jako banger, beta samec nebo lowkey alpha, či jak to je. Člověk ale do toho má trochu proniknout, aby tomu rozuměl, aby věděl, o čem je pak řeč, když se ocitne ve společnosti mladších lidí. Nemám ho ve svém mobilu, ale dívám se na to a bavíme se o tom, co tam má být a jak to udělat, aby to působilo autenticky, aby to nebylo hrané. Já si třeba dovedu představit, že i na tom TikToku člověk může říct nějakou smysluplnou věc. Nemusí tam být za hranolku, stačí přijít s odlehčenou poznámkou, s fórem anebo třeba s nějakým zajímavým faktem. Vždyť přece spousta věcí i na těch sociálních sítích byla o tom, že nějakou důležitou věc podáte způsobem, který je pro nějaký okruh lidí zajímavý, rozšíří jim obzory. Takhle bych to chtěl využívat.