Novinky Mediální výstupy

(Novinky.cz) Nesoulad v zahraniční politice, který nastal mezi vládou Andreje Babiše (ANO) a prezidentem Petrem Pavlem, oslabuje důvěryhodnost Česka v očích spojenců, říká v rozhovoru pro Novinky europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra. Pokud budou spory pokračovat, může být podle Alexandra Vondry Česko vyřazeno z některých neformálních jednání v Evropské unii. Vzkazy ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) hlavě státu byly podle něj „za hranou“.

Česká politika žije skandálem kolem esemesek mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a poradcem prezidenta Petrem Kolářem. Prezident jejich obsah označil za vydírání, někteří politici ale tvrdí, že takové jednání je v nejvyšších politických patrech normální. Do jakého tábora patříte vy?

Určitá míra tvrdosti ve vyjednávání je v politice přirozená, ale civilizované země to dělají v civilizovaném rámci. Je také třeba zvažovat, co lze dát na papír a co se řekne v nějaké zákulisní konverzaci. Politika má vždy dvě strany: jednu zákulisní, druhou veřejnou. Ale vždy by měl vládnout respekt k partnerům, není-li cílem jednání úplně zbourat. Když to začíná připomínat mafiánské praktiky, je to špatně.

A Macinkovy zprávy vám připomněly mafiánské praktiky?

Myslím, že to bylo za hranou, a kladu si otázku, zda to byl záměr, nebo ne. Mohla to být chyba, že se někdo nechal vytočit. Ale pak je třeba si také klást otázku, zda byl záměr druhé strany tu první vytočit. Jak sleduji Petra Macinku, myslím, že to není žádný idealista, ale bezskrupulózní cynik.

Udělal Petr Pavel dobře, když ty zprávy zveřejnil?

Nevím, co tomu předcházelo, nechci to soudit. K politice patří míra nadhledu a schopnosti nenechat se vytočit na první dobrou. Protože když korespondenci zveřejníte, tak tím i pálíte mosty.

Mnohokrát se člověk dostane do situace, že je konfrontován s něčím, co nečeká, a klade si otázku, zda s tím ven. Platí pak pravidlo „dvakrát měř, jednou řež“. Musíte brát ohled na to, jaké to bude mít důsledky.

Jaké důsledky vidíte v této situaci?

Zcela to zakrylo fakt, že vláda předložila návrh rozpočtu, který je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Deficit je vyšší o 70 nebo 100 miliard korun. S výjimkou Mojmíra Hampla se nikdo z ekonomů pořádně neozval. To je vážná věc.

Druhým důsledkem je dopad na českou zahraniční politiku. V posledních letech se Česku dařilo držet konsenzus nad naším zahraničně-politickým a bezpečnostním směřováním. Můžeme se hádat o domácí věci, to je legitimní. Ale nejsme velmoc, potřebujeme spojence v rozbouřeném světě, který teď čelí otřesům. Proto je mimořádně důležité, abychom měli v zahraniční politice shodu.

Začneme-li se o ní hádat, začneme-li vysílat nekonzistentní signály, oslabujeme důvěru státu navenek.

Kdo za to nese vinu? Prezident, ministr Macinka, nebo premiér Andrej Babiš (ANO)?

Změna přišla se změnou vlády, ne prezidenta. Členové vlády používají zahraniční politiku jako klacek k domácímu politickému souboji a k uspokojování svých voličů. Jejich rétorika přitom ovlivňuje politiku státu i navenek.

Problém nám způsobilo rozhodnutí Andreje Babiše v prosinci loňského roku, že se nebudeme podílet na zárukách pro ekonomickou pomoc Ukrajině. Ve všech dokumentech v Bruselu a Štrasburku se uvádí, že jsou tři země, které se neúčastní, nedělají se mezi nimi rozdíly a jsou řazeny podle abecedy: Česko, Maďarsko a Slovensko. To je zcela špatně, bylo to chybné rozhodnutí, které Česku nic nepřineslo, jen ostudu.

Nikdo nechápe, že Portugalsko a Irsko, které jsou Ukrajině na mapě nejvzdálenější, a Portugalsko není superbohaté, se toho účastní, ale my ne.

Další věc, vláda v rozpočtu významně snižuje výdaje na obranu. Dnes mají všichni v NATO reálný zájem plnit závazky, protože prezident USA Donald Trump je nemilosrdný a protože jsme všichni slíbili, že budeme směřovat k pěti procentům HDP. Jestli byl předpoklad, že letos půjde na obranu 2,3 procenta HDP, ale vláda přijde a řekne, že dá jen dvě procenta, tak je to zlom trajektorie a signál, že na obranu naše vláda kašle. Vysíláme ho v nejhorším možném okamžiku. Podkopává to naši autoritu a naše postavení navenek.

Naopak prezident naše závazky ctí.

Kdo má v ale očích našich zahraničních spojenců větší váhu? Vláda nebo prezident?

Evropa byla dlouho zvyklá, že jsou důležitá krásná slova. Ale v měnícím se světě, který se významně posouvá a ve kterém evropské postavení slábne, a to i ekonomicky, budou důležitější činy. A o důležitých věcech rozhoduje vláda.

Jak vnímáte záměr Macinky zabránit Pavlovi, aby jel na summit NATO, a místo něj tam vyslat premiéra Babiše?

Je to snaha nerespektovat ustálená pravidla hry a je to špatně. Může to vést k tomu, že na příští jednání nepozvou ani jednoho. Kromě summitů NATO existují různá další setkání, která jsou méně formální a která nemají dopředu nastavené, kdo je pozvaný a kdo není. Na takových jednáních musí panovat maximální důvěra, proto se minimalizuje počet účastníků. Tohle nás může odsoudit k tomu, že na takových jednáních nebudeme.

V Polsku existuje kohabitace mezi premiérem Donaldem Tuskem a prezidentem Karolem Nawrockim, která Polsko z některých jednání v Evropě „vyřazuje“, například ze setkání Koalice ochotných. Protože v Evropě nechtěli, aby za Polsko seděli u stolu dva, a oni se spolu nebyli schopni dohodnout.

Spory mezi vládou a prezidentem se ukázaly i ve chvíli, kdy vláda zrušila vyslání již vybraných velvyslanců na řadu ambasád.

To může vést i k tomu, že žádné velvyslance mít nebudeme, protože podepsat je musí vláda i prezident. Pochopil bych, že by nová vláda chtěla pár jmen vyměnit. Vyhráli volby a šlo opravdu o obrovský balík velvyslanců, kteří byli schváleni dlouho dopředu. Ale zrušit vyslání všech je špatně.

A nenese vinu i vláda Petra Fialy (ODS), která o desítkách velvyslanců pro rok 2026 rozhodla s dlouhým předstihem?

Ale není důvod to řešit tím, že všechny „zaříznu“. Jedná se o kariérní diplomaty, nejsou tam žádné politické rychlokvašky.

Poslední týdny Evropa žila spory mezi Dánskem a USA kvůli Grónsku. Je situace už vyřešená, nebo bude konflikt pokračovat?

Vyřešené to není. Ale díky generálnímu tajemníkovi NATO Marku Ruttemu se podařilo zklidnit atmosféru.

Hovořil jsem s Ruttem tento týden v Bruselu. Je velké požehnání pro NATO, že je generálním tajemníkem právě on. Je to racionální člověk, umí s Američany komunikovat, má autoritu. Kdyby v čele aliance stála třeba Kaja Kallasová (šéfka unijní diplomacie - pozn. red.), tak máme daleko větší problém.

Když prezident Trump vystartoval na Grónsko, respektive na Dánsko, jehož je Grónsko součástí, bylo v našem zájmu se za Dánsko vší vahou postavit. Nelze to řešit silou ani vyhrožováním. To by Alianci rozložilo.

Druhá strana mince ale je, že Grónsko je pro USA desetkrát důležitější než Ukrajina. Přes Grónsko jdou trasy mezikontinentálních střel i čínských plaveb. Ukrajina je zase pro Evropu důležitější než Grónsko. A máme-li dál spolupracovat, musíme to vzít na vědomí a hledat průnik.

V Grónsku žije asi 56 tisíc Inuitů, je tam nejvyšší spotřeba alkoholu na světě. A i sami Inuité jsou rozdělení. Část by chtěla nezávislost, druhá část chápe, že na to nemá peníze. Je to rozdělená společnost, která neustále diskutuje, jestli vyhlásit referendum o právu na sebeurčení. A pokud by se takové referendum uspořádalo, bylo by pro Čínu nebo Rusko velmi jednoduché si výsledek zaplatit.

V Evropě nikdo veřejně neřekl, že žádné referendum Grónsku nedovolí.

Andrej Babiš si kvůli Grónsku koupil globus. Já si ho kupovat nemusel, já mapy znám. Ale snahu Babiše vysvětlit to veřejnosti chápu.

Mělo by se Česko účastnit Trumpovy Rady míru, kam míří například Maďarsko a Izrael?

Nejsme v situaci, kdy můžeme jen tak někam poslat miliardu dolarů. Raději bych dodržoval naše závazky týkající se výdajů na obranu v rámci NATO. Ty mají praktický dopad - posilují Severoatlantickou alianci a naši armádu. Ekonomická a vojenská síla je to, co bude definovat vliv daleko víc než nějaké kecy.

Nic nás nenutí rozhodovat dnes či zítra, můžeme počkat. Je na místě zkoumat, co je cílem Rady. Protože prvotní cíl bylo řešit situaci v Gaze.

Jestli to bude partička, kde bude všechno rozhodovat americký prezident a platit budou bohaté arabské státy Zálivu, tak si nejsem jist, jestli by nás to posílilo. Nosič vody nebo přidavač cementu na stavbě není žádný dream job.

Jak se vám, jako bývalému velvyslanci ve Washingtonu, sledují zprávy z USA? Co říkáte na jednotky ICE v Minnesotě, které mají na svědomí smrt dvou - dle tamních médií zřejmě nevinných - lidí?

Nekouká se mi na to dobře. Ty příběhy dvou zastřelených lidí se mi zdají za hranou, ale neznám detaily, všechno je to postavené na nahrávkách z mobilů. Nejsem vyšetřovatel ani soudce. Ale je zřejmé, že Amerika má problém a musí ho řešit. A měla by ho řešit civilizovaně.

Minnesota je zvláštní, levicový stát s určitou vyšší mírou idealismu. Má guvernéra Tima Waltze, který patří ke Trumpovým kritikům. A všimněme si, že tam ke střetům dochází nejvíc.

Nemyslím si, že bychom kvůli situaci v USA měli revidovat naše vzájemné vztahy. Ale nemůžeme čekat, že Američan je jako ten šerif z westernu, který přijede Evropu zachránit, kdykoliv bude potřeba. Takhle to nebude. Američané s námi budou kooperovat jen tehdy, když s nimi budeme spolupracovat, aby byly jejich zájmy uspokojeny.

Pomohou Evropě s válkou na Ukrajině, nebo je to na nás?

Ukrajina i Evropa chtějí ukončit válku co nejdřív, USA také, protože nechtějí, aby se Rusové sbližovali s Čínou. Ale otevřeně říkali, že Ukrajina je primárně evropský problém. Pokud ho bude Evropa řešit, tak Američané pomůžou. Ale primárně je to na nás.

Jako Západ jsme sice označili Putina za válečného zločince, ale nikdo si pro něj nedošel a ani nedojde, nikdo nechce riskovat nukleární válku.

Server Politico zveřejnil zprávu, podle které byl slovenský premiér Robert Fico po návštěvě u Trumpa v šoku a tvrdil, že americký prezident není psychicky v pořádku.

Četl jsem to, ale s Ficem jsem nemluvil, takže nevím.

Ale nezdá se vám, že se Trump tak trochu utrhl? Někteří komentátoři tvrdí, že jeho vláda nese prvky fašismu.

Ne, nemyslím si, že je Donald Trump něco jako Mussolini. Chápu, že jeho oponenti na domácí scéně s tím šermují, ale já myslím, že si musíme zachovat míru odstupu.

Mám důvěru, že americká společnost si poradí.

(Autor: Karolina Brodníčková)

Rozhovor vyšel na serveru Novinky.cz.

Alexandr Vondra

místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR)
poslanec EP
místopředseda strany