Novinky Mediální výstupy

(PrahaIN.cz) „Komunismus jsem zažil jen osm let, ale obávám se, že k témuž bychom se dopracovali, pokud bychom prolomili šifrování na internetu a zavedli Chat Control,“ říká europoslanec Ondřej Krutílek (ODS). V rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o dalších tématech v Bruselu, ale také budoucnosti občanských demokratů.

Chat Control je jedním z kontroverzních témat, která hýbou europarlamentem. Je dobře, že jde o tak zásadní téma?

Určitě je dobře, že se o tom mluví – a máte pravdu, že je to kontroverzní téma. Tlak veřejnosti, který po loňských aktivitách zesílil, přiměl i ty, kteří byli dosud vlažní nebo o tom vůbec nevěděli, aby si vytvořili názor. My v ODS ho máme jasný: „Chat Control nemá v evropské legislativě co dělat.“

Jak moc velký to může být zásah do soukromí?

Představte si, že vám někdo čte poštu. V té tvrdší variantě by vám příchozí dopisy rovnou otevírali, v té „měkčí“ by vám před odesláním kontrolovali, jestli je obsah v pořádku. Přesně tohle je Chat Control v kostce. Když to přeneseme do této paralely, myslím, že každý pochopí, že to není ochrana, ale plošný dohled.

Jakýmsi důvodem má být ochrana dětí před zneužíváním na internetu. Vy jste už v minulosti oponoval, že to přeci nemůžeme uplatnit na všechny. Jaké je tedy řešení?

V Česku s tím máme bohaté zkušenosti. Existují například policejní odposlechy, tedy nástroj, který se používá jen tehdy, když máme pádné důvody se domnívat, že někdo páchá trestnou činnost, a zpravidla na základě soudního povolení. V tu chvíli na něj můžeme nasadit prostředky, které omezí jeho možnosti svobodně komunikovat, aniž by to věděl. To je ten nástroj. Chat Control by byl pravý opak. Ne cíleně, ale plošně – kontrola komunikace všech, bez ohledu na podezření. A s argumentem: „Kdo nic špatného nedělá, nemá se čeho bát.“ Nesouhlasím. Jsem ročník 1981, komunismus jsem tedy naštěstí zažil jen osm let, ale přesně tahle logika – že je v pořádku pro jistotu sledovat všechny – je krok zpět do této doby. Pokud bychom prolomili šifrování na internetu a zavedli Chat Control, otevřeme tak dveře systému, který se dá snadno zneužít a který zásadně oslabí svobodu, soukromí i bezpečí na internetu.

Poprosím vás o reálný pohled, ať už lidi vystrašíme, anebo ne. Má podle vás Chat Control reálnou šanci projít? Nebo je tam ještě stále nějaká pomyslná hráz?

Někdy do konce loňského roku jsem si myslel, že je to úplně v pohodě – že Evropský parlament bude pevný a na vlnu Chat Control nenaskočí. Pak jsme ale hlasovali o jednom nelegislativním usnesení, které se týkalo potenciálního zákazu sociálních sítí pro děti a mladistvé, a v důsledku povinného ověřování věku všech, což prosazuje Rada v rámci Chat Control. V ten moment jsem nabyl dojmu, že ta hráz možná už tak pevná není. Nejsem ten, co by dělal z komára velblouda, a nechci srovnávat legislativu a nelegislativní prohlášení, jsou to dvě odlišné věci, to všechno beru v potaz… Ale stále to jsou věci, které spolu souvisejí.

Proč?

Souvisí to se svobodou na internetu, která je podle mě těžko dělitelná. Hlasování o zákazu sociálních sítí pro mladistvé – když to tak překřtíme – vysílá signál, že státní moc může do online prostoru zasahovat prakticky bez omezení, protože ví nejlépe, jak se na internetu chovat. Můj názor je takový, že je mnohem důležitější s dětmi mluvit, vysvětlovat jim, jak online prostředí funguje, jaká jsou rizika a tak dále. Musíme je prostě vzdělávat.

Sám jsem otcem tří dětí a doma se o tom bavíme naprosto otevřeně, aby věděly, že „socky” s sebou mohou nést různá negativa. V momentě, kdy jim sítě plošně zakážeme, začnou hledat nové cesty, které budou mnohem hůře kontrolovatelné. Ve chvíli, kdy pak dosáhnou požadovaného věku a na socky se vrhnou, budou slepí jak koťata. A co se stane? Budou ještě zranitelnější, protože nebudou vědět, do čeho jdou. To je za mě mnohem větší riziko. Je to jako dát kreditku někomu, kdo nikdy neprovedl internetovou platbu, a řekl mu, ať si nakupuje, kde chce. Za chvíli bude mít vyluxovaný účet. Také nezakazujeme nože, protože by se o ně někdo mohl říznout.

Vzdělávat děti je pro rodiče mnohem náročnější, to vím moc dobře, stejně jako osvěta přes školu nebo neziskovky. Ale kolaterální škody, které bychom způsobili radikálním legislativním řešením, mohou být mnohem větší.

Na sociálních sítích nebyla mezi českými europoslanci shoda. Pro hlasovala namátkou Danuše Nerudová či Tomáš Zdechovský. Probíral jste to s nimi?

Tím, že se blížily Vánoce, jsme tuto debatu nevedli. Tento týden nás ale čeká další plenární zasedání ve Štrasburku a předpokládám, že na to řeč přijde. U Chat Control byla shoda poměrně jasná – všichni jsme se postavili proti němu. U otázky „zákazu sociálních sítí pro děti“ to ale zarezonovalo trochu jinak, možná i proto, že tu je významně menší tlak veřejnosti ve smyslu „nedělejte to“.

Zastánci bohužel rádi ukazují na precedenty ze zahraničí, jako například v Austrálii, kde Meta takto odstranila stovky tisíc účtů. Kdybych jako konzervativec chtěl hledat kompromis, řekl bych dobře, pokud to chcete zavádět, zaveďte to na úrovni jednotlivých zemí a uvidíte, jestli to bude fungovat. Až pak má smysl bavit se o celoevropském řešení.

Moje zkušenost je taková, že když se vymyslí jedno „univerzální“ řešení, které má fungovat pro různé společnosti a podmínky, které jsou v jednotlivých státech EU, málokdy to v praxi funguje.

Je vlastně zajímavé sledovat, na čem mezi různými českými europoslanci shoda je a na čem není. Například na věcech jako zákaz spalovacích motorů se v Evropském parlamentu shodnete s SPD, v domácí politice s nimi zase v uvozovkách válčíte. Se STAN už toho v Česku máte víc společného, jenže na sociální sítě a děti jste se v Bruselu tentokrát neshodli.

Chápu, že když se podíváte jen na výsledky hlasování, může to na první dobrou vypadat, že hlasujeme stejně. Z toho se ale nedá vyvozovat politická blízkost – je třeba se dívat, jak k těm závěrům dospíváme a jaká je motivace, které za tím stojí.

Tomu rozumím.

I u nás v ODS máme různé akcenty: na jedné straně je Saša Vondra, to je prostě „petrolhead“. Na druhé straně jsem já, který také jezdí spalovákem, teď už tedy posíleným hybridem, ale proti elektromobilům nic nemám. Můj hlavní argument, proč mám problém se zákazem spalováků, je, že jsme se k žádné inovaci nikdy neproregulovali. Edison také nedostal deadline, do kdy má vymyslet žárovku a mají se zhasnout svíčky. Takhle jednoduché to je. Musíte dát prostor byznysu, aby našel a nabízel různá řešení, a zákazníkům možnost si je vyzkoušet. Co bude dávat největší smysl, to si pořídí.

Další věcí je, že čím bohatší společnost, tím víc ji zajímají neekonomická témata, včetně ochrany životního prostředí. Nemůžeme jít cestou, že budeme chudnout a zároveň si silou vynucovat drahá zelená opatření. Naopak – musíme využít náš ekonomický potenciál k tomu, abychom rostli a posilovali naši konkurenceschopnost, a teprve na tom postavit zelenou transformaci tak, aby byla dlouhodobě udržitelná.

Bude se europarlament v tomto ohledu letos hýbat?

Myslím, že ano, protože vliv domácí politiky jednotlivých zemí se v evropské debatě projevuje čím dál tím víc. Podívejme se na Německo: AFD roste a CDU/CSU na to bude muset reagovat a v některých věcech přehodnotit svoje dosavadní postoje. V tom vidím naději a věřím, že se Evropský parlament postupně posune k tomu, co my říkáme dlouhodobě, a de facto se k nám připojí.

Pojďme ještě k domácí politice. Co říkáte současnému vývoji ODS?

ODS je živoucí strana s dlouhou tradicí a širokou regionální strukturou, což je něco, na čem můžeme stavět. V našich řadách máme mnoho kompetentních a šikovných lidí. Upřímně ale přiznávám, že některé věci se nám nedařilo dostatečně komunikovat. Každý z nás musí jednoduše a srozumitelně vysvětlovat, co děláme, proč to děláme, jak to děláme a co za tím vším stojí. A naší soustavnou a praktickou politikou, kterou se snažíme dělat i v Bruselu, musíme pokračovat v získávání veřejnosti na naši stranu.

Znovu zmíním ekonomický rozměr, protože jsme strana, která byla spojovaná s ekonomickou transformací v devadesátých letech a někde cestou jsme ten ekonomický nátěr ztratili. Musíme se k tomu znovu vrátit a využívat to jako naši největší sílu.

Vnímáte, že jste ztratili mnoho pravicových voličů? A lze je vůbec ještě získat zpět?

Určitě je možné je získat zpátky. Když budeme dělat to, co jsme dělali doposud – přicházet s konkrétními řešeními problémů, které lidi a firmy pálí – a zároveň nebudeme slibovat zázraky, ale budeme jim hlavně méně komplikovat život, je to přesně to, co naši voliči chtějí. Potenciál v ODS stále je, jen ho musíme odemknout.

Petr Fiala. Mrzí vás jeho konec, chápete to? Nebo jak to vlastně vnímáte?

Petr Fiala dokázal nemožné a patří mu za to obrovský dík. Jako člověk, který nevyrostl ve stranické struktuře, dokázal ODS stabilizovat, dostat ji zpátky do vlády a následně čtyři roky vést kabinet. Je to výjimečný výkon, a skoro bych řekl, že i neopakovatelný. Zároveň rozumím tomu, že jako člověk, který odpracoval co mohl, ale nevyhrál volby a šel se svojí stranou do opozice, ctí nepsaná pravidla. A udělal to tak, jak byl vždy zvyklý o politice uvažovat. Teď se uvidí, kam povedou jeho další kroky.

(Autor: Jiří Zemen)

Rozhovor vyšel na serveru PrahaIN.cz.

Ondřej Krutílek

poslanec EP