Projev ministryně obrany Jany Černocové na Velitelském shromáždění náčelníka Generálního štábu AČR
(www.army.cz) Na Ministerstvu obrany se dnes koná Velitelské shromáždění náčelníka Generálního štábu Armády České republiky. Cílem tohoto pravidelného setkání velení Armády ČR je stanovit priority rozvoje české armády a hlavní úkoly ozbrojených sil na následující rok. Níže najdete celý přepis projevu ministryně obrany Jany Černochové.
Vážený pane prezidente, vážený pane náčelníku generálního štábu, páni generálové, kolegyně a kolegové,
jsou to necelé čtyři roky, kdy jsem na velitelském shromáždění hovořila jako ministryně obrany poprvé. Na Ukrajině tehdy ještě nebyla válka, byť Vladimir Putin shromažďoval vojska, kterými ji chtěl rychle dobýt a už některé regiony z bývalé Ukrajiny byly Ruskem zabrané. Stále tak byla v únoru 2022 naděje, že k útokům nedojde. Bohužel, nestalo se tak, byť víme, že diktátorovi jeho plány zcela, díky Bohu, nevyšly.
V minulém týdnu se objevil takzvaný mírový plán, vyjednávaný Američany s Rusy, ovšem bez Ukrajiny. Nevíme, jak se jednání vyvinou, a určitě není v této místnosti nikdo, kdo by si nepřál uzavření trvalého míru. Ale dohoda s agresorem bez oběti, ultimáta a nátlak nevěstí nic dobrého. Jak nás učí historie, takto dojednané pakty nevedou k uspokojení agresora. Ráda bych se mýlila, ale bojím se, že si podobnými dohodami pouze a jen kupujeme čas. Proto je nutné se připravovat na to horší a nenechat se ukolébat. I kdyby totiž nastal na Ukrajině mír na celá desetiletí, musíme svou obranu a bezpečnost dávat do pořádku my všichni a není to jen kvůli konfliktu na Ukrajině, děláme to i sami pro sebe.
Mé čtyřleté působení na obraně se blíží ke konci a dnes tu před vámi stojím nejspíš naposledy. Jsem hrdá, že mohu sebevědomě říct, že jsme pro nápravu naší obranyschopnosti ty čtyři roky využili naplno. Po desítkách let strádání jsme nastartovali procesy, ať už krizové, personální, akviziční a legislativní, stabilizovali jsme financování i obranné plánování, modernizovali jsme systém péče o válečné veterány, začali významně investovat do infrastruktury, takříkajíc z popela vstává náš obraný průmysl a i společnost si uvědomuje význam armády. Tímto ta práce ale v žádném případě nekončí. Na toto úsilí je třeba navázat a vytrvat v něm. Bez kontinuity, bez stability se náš dobře našlápnutý stroj zadrhne a můžeme se náhle octnout ve stavu, kdy bude obrana a armáda znovu na chvostu vládních priorit.
Zmíním pět věcí, chcete-li dogmat, která pro naši obranu pokládám za důležitá:
Za prvé, obrana je záležitostí každého občana. Profesionalizace před dvaceti lety vyvolala škodlivý dojem, že malá, mobilní a profesionální armáda za nás vyřeší úplně vše. Armáda je součástí společnosti a pokud ta není odolná, a hlavně ochotná se bránit a snášet nepohodlí, pak sebelépe vyzbrojení a odhodlání vojáci stát sami nezachrání.
Právě proto jsme začali vytvářet provázaný systém zapojení celé veřejnosti do branných aktivit. Od rozvoje spolupráce s významnými organizacemi, jako jsou orientační běžci, Sokol, Orel či Ligová fotbalová asociace, přes dobrovolné předurčení a výcvik na letních kurzech pro středoškoláky, až po rozvoj aktivní zálohy. Nikdy v minulosti tu nebyl takto systematický přístup.
To je nezbytné rozvíjet, podporovat a určitě i dál vyhodnocovat. Rušit to, co nefunguje a rozvíjet to funkční. I přes posilování je naše armáda malá, vojáci nemohou být všude, ale přesto je nutné, aby občané armádu viděli, mohli si na ni takříkajíc sáhnout a věděli, jaká je. Je nutné zapojovat do prezentací a vzdělávání ve školách bývalé vojáky z povolání a dobrovolníky.
Za druhé, díky podpoře společnosti roste i nábor do armády a jejích záloh. Bez toho armáda vyschne, zestárne a bude jen ozdobou pro mír. Ochotu účastnit se je nutné ovšem pěstovat. Neexistuje pouze jedno opatření, je to vždy nějaký soubor, souhrn vícero kombinací. Díky virtualizaci náboru a digitalizaci rekrutačního procesu a jeho zjednodušení, jsme vstup zatraktivnili. Díky větší aktivitě na veřejnosti jsme armádu otevřeli a přiblížili jí majoritní společnosti. A díky navýšení příjmů jsme ji udělali i konkurenceschopnou na trhu práce. Zde si myslím, že to opravdu pomohlo úplně všemu a všem. A jsem na to, že jsem se odhodlala jít v posledním roce do otevření zákona 221, byť mi to řada lidí rozmlouvala, myslím, že to přineslo své ovoce.
O ledna příštího roku, tedy po druhém zvyšování příjmů vojáků za půl roku, bude mít voják po základním výcviku celkový příjem přibližně 51 tisíc korun. Tím je zajištěna konkurenceschopnost. Ale nejde jen o peníze, to víme všichni. Důležitá je kultura organizace a atmosféra na útvarech. Zupácká armáda nikoho lákat nebude. Jak se s tímto vypořádáme, to je na vás, na velitelích. A zde bych se ráda zastavila. Náčelník Generálního štábu zde hovořil o kultuře, i na Ministerstvu obrany. Všichni co zde sedíme, předpokládám, respektive doufám, že víme, že Generální štáb AČR je součástí Ministerstva obrany a že náčelník Generálního štábu je podřízen Ministerstvu obrany. Takže pokud hovoříme o nějaké firemní kultuře, ta firemní kultura se samozřejmě dotýká i vrcholných pater armády, náčelníka Generálního štábu, Generálního štábu jako takového. Kolegyně, kolegové. Velmi mě mrzí, že poprvé v historii na tomto Velitelském shromáždění mezi námi není náčelník Vojenské policie a ředitel Vojenského zpravodajství. Pokud tady hovoříme o nějaké kultuře, tak si myslím, že i to, že by dostali pozvání od pana náčelníka Generálního štábu, by bylo znakem vysoké kultury. A já bych dala doporučení tomu z vás, kdo budete náčelníkem Generálního štábu po panu Řehkovi, abyste na každé Velitelské shromáždění tyto kolegy zvali, protože jsou součástí ozbrojených sil a jejich místo tady nezpochybnitelně je.
Za třetí, k silnější armádě se bohužel nedá proškrtat. Dosáhli jsme výdajů na obranu ve výši dvou procent HDP. Plníme to, co jsme slíbili před více než 25 lety. Neděláme to kvůli někomu jinému, než kvůli sobě. Vidíme, k čemu vede zanedbávání péče o obranu, jaký dluh se nám nastřádal a jak je těžké jej zacelit.
Je v módě občas říkat, že to není o procentech, ale o efektivitě výdajů a o tom, zda pořizujeme, co potřebujeme. Jsem bytostně přesvědčena, že to je opět jen cesta k tomu, aby se v rozpočtu obrany hledaly prostředky na krytí jiných položek rozpočtu, které projíme. Stát nemůže mít deset priorit, protože je opravdu nedokáže ufinancovat.
Nikdy jsem neměla 2 % nebo 5 % HDP za mantru, ale nikdy jsem je z hlediska stavu naší armády ani nezpochybňovala, protože je to osvědčená metodika. Co je ovšem klíčové, díky stabilitě výdajů je možné stabilně plánovat, předvídat, pořizovat materiál a služby, a tedy chovat se efektivně. Výkyvy ve financování nejenom, že oslabují obranu, ale jsou neefektivní. To si musíme opakovat a chovat se podle toho.
Za čtvrté, bez stability prostředí a financí není připravená armáda ani celý resort Ministerstva obrany k dalším krokům. Zahájili jsme největší modernizaci v dějinách České republiky. Z rozličných poznámek mám občas pocit, jako by to Černochová dělala a nakupovala sama pro sebe. Vy víte, že to není pravda, že já v tom nebudu ani létat, ani jezdit a že opravdu uživatelem nejsem a pouze jako ministryně obrany jsem se snažila napravit obrovský vnitřní dluh, který v modernizaci naší armády byl a to, že se nám podařilo udělat jednu z největších modernizací, které tato armáda pamatuje a myslím, že dlouho pamatovat bude to je nezpochybnitelný fakt. Moc dobře víte, jaký je stav naší techniky a materiálu u vás na útvarech. Kam jsme se dostali po desítkách let lhaní si do kapsy, že bez peněz budeme mít moderní armádu. Nebudeme. A pokud k něčemu někdo máme nějaké připomínky, náměty na zlepšení, tak sem s nimi. Myslím si, že rozhodně vedení MO od prvních momentů mělo velkou ambici a snahu věci měnit, měnit i některé procesy právě v tom akvizičním procesu, velká část se nám podařila. Když jsem nastupovala, velká část Kolegia se odehrávala v několika fázích. Teď, poslední dva roky se tento proces velmi zrychlil a myslím si, že právě na té modernizaci je to znát.
Pokud vezmu za měřítko takzvané Capability Targets, tak z těch z roku 2021 víme, že plníme mnohem méně než polovinu, a to už máme na stole mnohem robustnější z letošního roku. Ovšem nejde jen o prostou obměnu a modernizaci toho, co máme, a o rozsáhlé investice do zásob. Situaci nám komplikuje i rozmach moderních technologií, jako je robotizace, digitalizace, které chceme samozřejmě zapojit a využívat.
Každopádně názory, že drony, nebo umělá inteligence nahradí třeba těžkou techniku a člověka, jsou pomýlené. Budoucnost je ve spolupráci člověka se strojem, budoucnost je v začleňování robotů a umělé inteligence do toho, co již máme a užíváme. O to je naše úloha složitější a nároky vyšší. Nenechme se mýlit jako před dvaceti lety v době profesionalizace, že zavádění robotů a digitalizace výdaje na obranu sníží. Minimálně ve střednědobém horizontu se tak opravdu nestane!
Za páté, nestabilita světa je obrovská a jednou, takzvanou mírovou dohodou, kterou spíše nazývám dohodou kapitulační, nezmizí. Jsme hrdou, suverénní a ve srovnání s většinou světa i velmi bohatou zemí. Přes třicet let máme jasné místo na mapě světa a mnohokrát jsme prokázali – i díky vám, vojákům – že principy a hodnoty, na kterých naše republika vznikla, jsou naším kompasem a imperativem. Zvláště v bouřlivých dobách, jaké prožíváme, se k nim musíme vracet. Zlo musíme pojmenovat a odsoudit, agresorovi čelit, obětem pomáhat a vždy ctít právo na život i právo na svobodu.
Nyní se zdá, že se znovu prosazuje velmocenská politika, což pro středně velkou zemi, jako je Česká republika, není moc výhodné. Naše bezpečnost i prosperita stojí na spolupráci. Severoatlantická aliance je naší bezpečnostní zárukou a my bychom si jí opravdu měli pěstovat, a vážit si našeho členství, i když se v těch posledních měsících zdá, že ji někteří zpochybňují. Evropská unie je pro nás nezbytností a způsobem, jak zvyšovat naši váhu ve světě. Musíme být aktivní v navazování spojenectví a partnerství. Neobstojíme v tom sami. Ale nikdy nesmíme zaprodat naše hodnoty za falešný, pomýlený pocit bezpečí.
když jsme zde hovořili o budoucnosti, o tom, jakýžm způsobem se má v ČR rozvíjet další spolupráce třeba i s obranným průmyslem, tady si opravdu myslím, že se za ty čtyři roky odehrál opravdu obrovský kus práce. Já bych za to těm, kteří na tom participovali, chtěla poděkovat. Protože to není samo sebou a pan NGŠ to říkal správně a má pravdu, že v minulosti jakékoliv kontakty s našimi zbrojními firmami v někom mohly vyvolávat podezření. Ne, každá země si chrání svůj obranný průmysl, každá země bojuje za svůj obranný průmysl a já si myslím, že my bychom rozhodně neměli být výjimkou. K datům, z nichž mám obrovskou radost: Od mého nástupu do funkce v prosinci 2021 do 20. listopadu 2025 bylo uzavřeno téměř 49 tisíc smluv za více než 590 miliard korun. Ve většině, cirka v 97 %, se jednalo o zakázky uzavřené s českým obranným průmyslem, což v praxi znamená, že přes 46 800 smluv bylo uzavřeno s českými dodavateli. V oblasti vyzbrojování byly uzavřeny smlouvy za téměř 476 miliard korun.
Dámy a pánové. Žijeme nelehkou dobu, ale věřím, že společně vše zvládneme.
Chci vám, vojákům, poděkovat za vaši službu a civilistům za nasazení a jejich práci pro resort Ministerstva obrany. Poslední čtyři roky byly hektické, velice náročné a občas vyhrocené. Ale rozhodně se nemáme za co stydět!
Děkuji vám a přeji vám hodně štěstí ve vašich soukromých životech, v profesích a ještě jednou děkuji, že jsem s vámi jako ministryně obrany mohla spolupracovat. Děkuji vám také jménem vlády Petra Fialy za vaši službu.
ministryně obrany
poslankyně PČR
expertka pro obranu