Novinky Mediální výstupy

PoliTalk: Inflace ještě poroste. Pět tisíc pro rodiny má udržet sociální smír

(Novinky.cz) Podle místopředsedy Sněmovny Jana Skopečka (ODS) na vrcholu inflace stále nejsme. Pokračující růst cen podle něj posiluje další pumpování peněz do ekonomiky, a to včetně příspěvku na dítě. I tímto krokem chce ale podle něj vláda zachovat sociální smír ve společnosti. Proč odmítá další zvyšování minimální mzdy a další témata rozebral Skopeček v podcastu PoliTalk.

Celý rozhovor s Janem Skopečkem si můžete poslechnout na Novinky.cz.

Jak dlouho bude ještě pokračovat zdražování energií, potravin a dalších výrobků? Jsme na vrcholu inflace?

Na úplném vrcholu nejsme. V nadcházejících měsících bude dynamika inflace růst. Jak rychle se jí zbavíme, bude záležet na hospodářsko-centrálních autoritách, zejména na Centrální bance a vládě.

Současná vláda Petra Fialy (ODS), vašeho stranického předsedy, avizovala, že v srpnu vyplatí jednorázový příspěvek 5000 korun na dítě rodinám, které mají roční příjem do jednoho milionu korun hrubého. Nepodporujete inflaci nyní i vy dalším přílivem peněz do ekonomiky?

Vláda ukázala ve fiskální oblasti, že jasně mění směr. Přišli jsme do vlády a za pár měsíců se nám podařilo přepracovat rozpočet, který napsala paní exministryně (Alena) Schillerová (ANO). Podařilo se nám ušetřit výrazné množství finančních prostředků.

Neodpovídáte mi na otázku, jestli příspěvek rovněž nepodporuje inflaci?

Každý veřejný výdaj, každé další peníze v ekonomice samozřejmě mají potenciál zvýšit inflaci. Na druhou stranu, a to si musí uvědomovat jak ekonomové, tak politici, pro zdravý hospodářský vývoj potřebujeme mít v dané zemi i rozumnou sociální soudržnost.

Jsem přesvědčený, že tento krok, jako celá řada dalších, které vláda činí, jdou směrem, aby se zachoval sociální smír. Bez něj není možné očekávat ekonomický rozvoj, a to ve složitých i těch lepších dobách.

Jak ale pomůže sociálnímu smíru, když dáte příspěvek rodinám, které mají přes 80 tisíc korun hrubého?

Do osmdesáti tisíc. Jsem přesvědčený, že s inflací, růstem cen komodit budou zápasit leckteré domácnosti. Samozřejmě tady můžeme vést hodinu debatu o tom, jestli to mohlo být uděláno jinak. Kdybych byl u koaličního vyjednávání, snažil bych se podporovat asi cestu prostřednictvím daňové slevy na dítě, která funguje jako negativní daň.

To znamená, že se případně vyplácí bonus. Vždy mám radši opatření na straně daní, aby se nezvyšovalo státní přerozdělování. Ale rozumím tomu, že docházelo k nějakému kompromisu. V tomhle smyslu to respektuji a souhlasím.

Stále častěji z veřejného prostoru zaznívá, že se blížíme stagflaci, tedy stavu vysoké inflace a nízkého hospodářského růstu. Čeká nás?

Když se podíváme na nejčerstvější predikci ministerstva financí, tak předpokládá ještě kladný ekonomický růst ve výši 1,2 procenta. Jakkoliv je prognóza nejistá.

Nechci šířit pesimismus. Politici mají šířit optimismus. Nicméně jako ekonom vidím trendy i v celé řadě dalších ekonomik, kde pravděpodobnost stagflace roste. Nesmíme si ten termín zakazovat, jakkoliv musíme šířit optimismus.

V Česku jsou také další tři miliony lidí, kteří sice nemají děti, a tak příspěvek nedostanou, ale i oni o mají problémy s růstem cen. Měla by vláda pomoci i jim?

Vláda od svého nástupu situaci velmi bedlivě sleduje a připravuje jednotlivá opatření. Ve chvíli, kdy došlo k dalšímu nárůstu cen energií, přišla se zvýšením příspěvku na bydlení. A poměrně nedávno zvýšila existenční a životní minimum, na které jsou navázány další sociálních dávky.

V oblasti pohonných hmot provedla snížení spotřební daně a zrušení silniční daně. Budou se valorizovat důchody podle automatického mechanismu. Teď přichází s pomocí rodinám dětem.

Myslím, že je vidět, že neplatí, co nám hnutí ANO vyčítá, že vláda v této ekonomické situaci nic nedělá, a dělá to krok po kroku správně. Jenom se nesmí stát to, aby se z těch 5000 korun, které pomohou rodinám s dětmi, stala nároková částka, která bude vyžadována i v dalších měsících. Pokud by se to stalo, povede to k dalšímu růstu inflace a velmi to zatíží již tak minulými vládami destruované veřejné finance.

Člen Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl označil za problém, že si lidé během covidové krize zvykli na to dostávat peníze, aniž by generovali jakoukoli práci. Jak se na to díváte?

To určitě platí. To podepisuji. Nesouvisí to jenom s covidem, ale dlouhodobě se z nás stala tzv. nároková společnost. To je podle mého názoru fenomén, který stojí za velkou částí inflace.

Dalším opatřením je přechodné snížení spotřební daně z benzinu a nafty o 1,5 korun od června do konce září. Co bude dál?

Vláda si sedne, vyhodnotí, v jaké situaci je rozpočet, firmy a domácnosti, a zapřemýšlí, zda má opatření skončit, nebo pokračovat.

Nemůže tlak na snížení cen pohonných hmot způsobit podobně jako v 70. letech v USA ropné šoky, kdy tlak na snižování cen paliv vedl k jejich nedostatku a přidělování podle konečné číslice SPZ?

Z této historické periody se můžeme velmi poučit. Spojené státy v tu chvíli přistoupily k něčemu, co nám radí kolegové z hnutí ANO, a to bylo stanovení cenového stropu. To vedlo, jak jste říkala, k nedostatkové ekonomice. To nejhorší, k čemu by vláda v otázce pohonných hmot, ale i jakéhokoliv produktu nebo služby mohla přistoupit, je stanovení maximální ceny.

Všechna opatření něco stojí. Mělo by se začít šetřit, nebo zvyšovat jiné daně?

Určitě bych dále nedoporučil zvyšovat daňovou zátěž. Ve chvíli, kdy má ekonomika před sebou velmi složité období a bavíme se o tom, jestli bude ekonomický růst alespoň 1,2 procenta, tak ekonomiku ještě více přidusíme.

Ale správně, budu říkat, že chceme udržet rozumný schodek státního rozpočtu tím, že budeme šetřit na výdajové straně rozpočtu.

Má veřejný sektor očekávat, že mzdy neporostou, nebo čeho by se to mělo dotknout?

Kdybych měl doporučit vládě, jak by měla šetřit, tak všichni ministři vlády mají ve svých resortech hledat další a další možné úspory. Jsou věci, na kterých šetřit nemůžeme, a to jsou mandatorní výdaje, zejména důchody. Znovu přispívají k tomu, že tu snad zachováme sociální smír.

Řekl jste, že pro firmy by posledním „hřebíkem do rakve” bylo zvýšení minimální mzdy na 18 200 korun, jak požaduje šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Jak byste to vysvětlil zaměstnancům?

Velmi jednoduše. Pracují-li ve firmě, které se přes velmi složité ekonomické prostředí bude dařit – růst, mít vyšší zisky a zvládat vyšší náklady z titulu růst cen energií –, nechť firmy lidem přidávají. To není o tom, že bych zaměstnancům nepřál vyšší mzdy.

Firmy zápolí s velmi složitou situací – není to jen růst cen energií, ale také jsou rozpadlé odběratelsko-dodavatelské řetězce, celá řada trhů se uzavřela. Přináší to složité okamžiky, kterou budou rozhodovat o existenci, nebo neexistenci dané firmy.

Pokud jde o daného zaměstnance, jsem přesvědčen, že i on bude raději pracovat a mít jisté pracovní místo a nebude na úřadu práce i za cenu toho, že růst mezd ve složité ekonomické situaci nebude takový, jak si představoval před rokem dvěma.

Uspokojí zaměstnance, že budou mít jisté místo, ale skoro nic si za mzdu nekoupí?

Něco si bezesporu koupí. To, že klesne kupní síla, je zřejmé. Máme inflaci přes deset procent, ekonomika poroste maximálně o 1,2 procenta, a budeme za to rádi. Zaměstnavatel ani stát nemůže nahradit celou míru inflace a kompenzovat ztrátu kupní síly. A kdyby to stát nebo firma udělal, budou dále přiživovat inflaci a ještě zvyšovat riziko bankrotu. A to je věc, kterou si určitě nikdo nepřejeme.

Mohl bych být populista a říkat: ‚Jasně, zvyšme všem mzdu.‘ Ale co bych tím říkal? Že chceme dále živit inflaci. Takže dostanete do peněženek o něco více korun, ale ještě vám to vezme z větší části inflace, riskuji život vaší firmy, a tak povedou tyhle moje nápady k bankrotu celé řady firem.

(Autor: Dominika Jeřábková)