Novinky Mediální výstupy

Magistrát je v rozvalu

(Lidovky.cz) Občanští demokraté si v pondělí s největší pravděpodobností odsouhlasí Bohuslava Svobodu jako svého kandidáta na pražského primátora. Ten by měl na podzim vést v hlavním městě kandidátku koalice Spolu, ve které je ODS ještě s TOP 09 a lidovci. Pro Svobodu by to znamenalo návrat: post „šéfa“ Prahy zastával už mezi lety 2010 a 2013. Z té doby má ještě „škraloup“ z kauzy projektu OpenCard, kvůli kterému se o něj opět zajímají soudy. Vyšetřování kauzy se totiž protáhlo, když Poslanecká sněmovna Svobodu v roce 2018 nevydala k trestnímu stíhání, letos si už Svoboda o vydání úspěšně požádal sám. Další obžalovaní ve stejné věci byli už v minulosti osvobozeni. Osmasedmdesátiletý gynekolog zároveň od roku 2013 vykonává funkci poslance, od letoška vede sněmovní výbor pro zdravotnictví. Posledních dvanáct let je pražským zastupitelem. V rozhovoru pro Lidovky.cz vysvětluje, že tlaky na to, aby do boje o primátorské křeslo šel, byly obrovské. V Praze očekává tvrdou kampaň i proti kolegům z vládních stran: Pirátů a Starostů.

Jste lékař, měl jsem za to, že vás šéfování zdravotnickému výboru ve sněmovně muselo bavit. Proč jste přijal nominaci ke kandidatuře na primátora?

Ale mě to opravdu baví, považuji to ve svém životě za zásadní věc. Když za mnou s primátorováním přišli, rozhodně jsem nebyl pro. Ale tlak na mě byl veliký, jelikož průzkumy veřejného mínění, které si ODS dělala, vycházely tak, že pokud bych vedl kandidátku Spolu, znamená to dvacet procent navíc. To je zásadní číslovka. A znamenala by, že bychom se pohybovali okolo 35 procent.

Čili podobný výsledek, jaký koalice Spolu v Praze uhrála ve sněmovních volbách…

Ano. Takže jsem nakonec souhlasil, ačkoliv jsem měl věcné podmínky, například jisté personální veto na lidi na kandidátce, se kterými bych to dělat nemohl. Jsem si vědom toho, že jít do boje o post primátora je smrtelná akce. Pražský magistrát je v rozvalu, lidé z něj odcházeli. Když jedete Prahou, tak vidíte, že nic nefunguje. Jsem přesvědčený, že magistrát je věc profesionální. Že primátor sežene a zorganizuje lidi, že je primus inter pares: první mezi rovnými a má poslední slovo.

Je podle vás Zdeněk Hřib za Piráty špatný primátor?

On vlastně není primátor. Primátor v mých očích musí Prahu znát, vidět do jejích problémů a být schopný zaujmout stanovisko. Jeho impulsy by měly vést k velkým perspektivním věcem pro město a vytváření prostředí pro život. To ale Zdeněk Hřib vůbec nedělá. Dochází místo toho na večírky a focení a zastupitelstvo řídí tak „efektivně“, že se sejdeme v půl deváté ráno a skončíme ve tři až čtyři ráno.

Je horší než vaši následovníci?

Po mě přišel Tomáš Hudeček, který byl svérázný, a pak Adriana Krnáčová, na kterou jsme všichni nadávali. Nicméně musím poctivě říct, že byla lepší primátorkou, než je nyní Hřib.

V čem?

Šla do těch věcí na přímo, dávala kvůli svým vizím hlavu na špalek, až jí tam ta hlava nakonec zůstala. Měla ale zadání, která plnila. Můžeme o jejích rozhodnutích určitě pochybovat a kritizovat je. Nemůžeme o ní ale říct, že se o nic nesnažila, že tam jen seděla. U Zdeňka Hřiba je to PR, angažuje se například v zahraniční politice, což není pro primátora hlavní náplň práce. Jakkoliv je samozřejmě navazování přátelství v zahraničí důležité.

S Piráty i se STAN sedí ODS ve vládě. Nebojíte se pražské kampaně? Bývá tvrdá, budete na sebe útočit, bude se veřejně prát špinavé prádlo.

Naše vládní koalice ale drží dobře při sobě. Musím říct, že ani Piráti nedělají problémy. Avizují, že s některými věcmi nesouhlasí, ale to je v koalici normální. Navíc jejich nápady nejsou příliš „pirátské“.

Ale Praha je přece jen pro vás i Piráty klíčové město a STAN má po sněmovních volbách našlápnuto…

Praha byla klíčová vždy. Je zvláštní, jak se Morava a Brno snaží vždy vymezit proti Praze, ale jakmile o něco jde, Prahu kopírují. V hlavním městě měli třeba Piráti široké zázemí, bydlí tu spousta mladých lidí, hodně z nich sem přichází za studiem. Jenže svoji sílu tu Piráti ztratili. A Starostové a nezávislí tu nemají ani zdaleka tolik starostů jako my. Přece jen „stanařská“ orientace nefunguje v Praze tak dobře, na malém městě funguje osoba starosty lépe. STAN v Praze zkrátka není STAN ve zbytku republiky.

Takže jste připraveni jít do tvrdé kampaně proti svým kolegům z vlády?

Ta možnost na stole je. Celkově ale Praha bude rozmanitá, máme spoustu městských částí, kde zase spolupracujeme se STAN. Tak to prostě je. A praní špinavého prádla bude jistě velmi energické. To je možná jeden z důvodů, proč jsem byl vytažen zpět na světlo.

Počkejte, vždyť vy máte ze svého primátorování stále relikt, figurujete v kauze OpenCard. Všechny ostatní už obvinění zprostili, vy zůstáváte, byť i kvůli tomu, že vás sněmovna dříve nevydala. Toho se neobáváte?

Ano, soud se mnou už se rozeběhl, já jsem ostatně sněmovnu o vydání požádal. Myslím, že se to uzavírá relativně rychle. Za pár měsíců by to totiž mohlo spadnout do jurisdikce Bruselu jako případ nevyřešený v zákonné lhůtě. Ale myslím, že to nejde vyřešit jinak, než že obvinění zruší jako u ostatních.

Tvrdil jste, že jste hned zprvu nesouhlasil. Čeho jste se obával?

Že kolize s mými ostatními činnostmi bude velká. Zdravotní výbor rozebíháme do funkční podoby a primátorování nebylo něco, co by mě donutilo nadšeně se vším ostatním praštit. Ale dělal jsem to a vím, co to obnáší. Musím se ale přiznat, že mě moc zajímá, jakou podporu v koalici budu mít, to je naprosto zásadní. Trojkoalice je nakonec vždy složitý organismus. Dlouhodobě jsem plánoval, že v těch nadcházejících komunálních volbách už kandidovat do zastupitelstva nebudu, sedím tam od roku 2010. Moc úkolů totiž jako opoziční zastupitel nemáte, už mě to nelákalo.

Do kdy chcete rozhodnout, jak naložíte se svými ostatními pozicemi?

Musím to udělat na konci léta. Před volbami už musím mít jasno, s čím do voleb jdu.

Funkci poslance si ponecháte?

Ano. Promýšlet budu opuštění pozice šéfa zdravotnického výboru a přednosty gynekologické kliniky. Na klinice jsem si nicméně svého nástupce vychoval, takže tam to problém nebude.

Jakou vizi Prahy chcete spolustraníkům nabídnout?

Samozřejmě tu jsou obecné fráze: Praha jako evropské velkoměsto příjemné pro život a zajímavé pro práci. Takové věci jistě zazní. Já bych jim ale chtěl nabídnout, že na začátku našeho působení na magistrátu bychom řekli přesně, co chceme udělat. Ale také poctivě uznáme, že vyřešit všechny problémy Prahy, které se tu nashromáždily, za čtyři roky nejde. Zda to je hlavně bydlení či hlavně doprava, to už je na diskusi. Mimochodem, všimněme si, že problémy Prahy nejsou o nedostatku peněz, těch má Praha tolik, že je magistrát ani není schopen utrácet. Jde o miliardy korun. A i kdyby peněz tolik nebylo, může si je Praha díky svému špičkovému ratingu levně půjčit.

Zdálo se, že nejožehavějším tématem Prahy je doprava. Máte představu, co konkrétního byste s ní chtěl dělat?

Kdo zná Prahu, ví, že nejde rozkopat Koněvovu ulici a za půl roku všechny přístupové ulice k ní. Tím vyřadíte z provozu celou čtvrť na celý rok. Když už chcete kopnout do chodníku nebo silnice, musíte vědět, co pod nimi je. To proto, aby to za pár měsíců plynaři nerozkopali znovu. Na vlastní oči jsem viděl v Praze roury s vyrytým letopočtem 1912, jsou tam určitě i starší. Co jsem tím chtěl říct: takové plány se musí provádět chytřeji, než se dělaly do teď. Já Prahu projíždím skoro jako taxikář, znám ji. Musíte vědět, když rozkopete nábřeží, jaké dopady to bude mít, že vám půl Prahy nepojede. Musíte to mít jasně připravené na papíře, společně s plynaři, elektrikáři a dalšími.

To skoro zní, jako byste sliboval, že v Praze nekopnete do země…

To samozřejmě ne. Ale když už kopneme, řekneme to půl roku dopředu. Aby to nebylo tak, že se lidé ráno probudí a pod okny mají bagry. Jakmile takový zásah uděláte, musíte mít připravené objízdné trasy, měnit přednosti v jízdě a podobně. Třeba se vám to nepovede a lidi najdou vlastní, lepší variantu. Už to známe, lidé si nějakou cestu najdou, a tu pak nakonec ucpou.

Jak se díváte na téma cen jízdného?

To je téma do pranice. Já mám osobně problém s objemem peněz, které město dává dopravnímu podniku. Jsou to neuvěřitelné částky. Až si říkám, zda to není na hranici nedovolené podpory. Jedno z řešení je samozřejmě změna jízdného. Jakmile ale zasáhnete do ceny jízdného, velmi špatně se to pak vrací, lidé to nemají rádi. Jsem ale přesvědčený, že ty všemožné slevy, které se lidem nabízí, nejsou správně. No řekněte, mám já mít nárok na to, abych jezdil zdarma?

Myslíte jakožto senior?

Ano. Ale je to fér vůči ostatním, když já pracuji, vydělávám a důchod neberu? Měli bychom o takových věcech debatovat, myslím, že by to chtělo trochu srovnat. Já si například o důchod nikdy nepožádal, ačkoliv na něj mám nárok, nepřišlo mi to fér. Brát plat a ještě k tomu důchod. A stejně tak mi přijdou nefér některé naše slevové systémy. Rád bych, aby nebyly tak plošné a spíše lépe zacílené na ty, kterým opravdu pomohou. Kdybych u nás v nemocnici přidal plošně všem doktorům, ničeho nedocílím, tak to nefunguje.

(Autor: Michal Bernáth)

Rozhovor vyšel na serveru Lidovky.cz.