Chceme stavět na střední vrstvě
12. listopadu 2021

Zbyněk Stanjura: Chceme stavět na střední vrstvě

(Deník) Podle budoucího druhého muže Fialovy vlády Zbyňka Stanjury (ODS) je ekologicko-sociální program typickou nabídkou pro lidi, kteří pracují a odvádějí nejvíc peněz do státní pokladny. Ti si od státu přejí dobré školství, infrastrukturu, životní prostředí a solidaritu.

Končící ministryně financí Alena Schillerová sdělila, že příští rok nás čeká šestiprocentní inflace. Co vy jako její pravděpodobný nástupce k tomu řeknete lidem, jimž se zdraží úplně všechno?

Jsou tady dvě instituce, které to mohou ovlivnit. Česká národní banka (ČNB), jejíž nezávislost budeme respektovat, má za úkol starat se o měnovou stabilitu, to znamená hlídat inflaci na úrovni dvou až tří procent. Ale dnes je dvakrát vyšší. Kroky ČNB, která razantně zvýšila základní úrokovou míru, směřují k tomu, aby se inflace v řádu měsíců dostala pod kontrolu a postupně se vracela k hranici, na niž jsme byli zvyklí posledních třináct let.

Nesouhlasíte tedy s Andrejem Babišem, který zvyšování úrokové míry ostře kritizuje a viní ČNB ze škrcení ekonomiky?

Je tady pohled těch, kteří mají úvěry, a těch, kteří si šetří. Jistě, někomu se zvýšením úrokové míry zkomplikuje podnikání, dolehne to i na stát, ale my máme především hájit zájmy lidí, kteří si poctivě ukládali peníze do banky. Dnes jsou úspory domácností rekordní a lidem, kteří celý život spořili na penzi, se obrovským tempem snižuje hodnota peněz. Na ty musíme myslet a podle mě na ně myslí i ČNB. Její cíl dostat inflaci zpátky je bezesporu správný. Asi nikomu nemůžeme upřít právo její rozhodnutí kritizovat, ale podle mě by se premiér takové kritiky měl zdržet.

Druhou institucí, která to může ovlivnit, je vláda?

Podle zprávy ČNB je až polovina inflace způsobena domácími zdroji. Jde především o příliš vysoké schodky, takže vláda musí hospodařit lépe než doposud. Dále je to přehřátý trh práce, což znamená, že máme příliš mnoho volných pracovních míst a podniky nemohou víc produkovat, neboť nemají lidi. Měli bychom otevřít pracovní trh pro lidi z kulturně blízkých zemí, konkrétně z Ukrajiny. Musíme jejich přijímání zjednodušit a minimalizovat korupci, která v této oblasti existuje. Zaměstnavatelé po tom volají. Odbory jsou naopak proti, ačkoliv to neohrožuje žádná pracovní místa.

Ohrožuje to ale bezpečnost lokalit, kde zahraniční dělníci bydlí, často v nedůstojných podmínkách.

Od dubna jsem v rámci kampaně navštívil na sto podnikatelů a ti, kteří měli zkušenosti se zaměstnanci z Ukrajiny, byli velmi spokojeni. Určitě je ale dobré nekoncentrovat je na velkých ubytovnách v jednom místě. Zaměstnavatelé by také přivítali, kdyby je mohli přijímat přímo, nikoli přes agentury, protože mnozí z nich se k nim opakovaně vracejí.

Jde o záměr z koaličního programu zavést administrativně jednoduchý systém pro zaměstnávání lidí ze zemí mimo Evropskou unii?

Přesně tak. Dalším z proinflačních tlaků jsou vysoké ceny nemovitostí. Při velkém zájmu a malé nabídce ceny letí nahoru. Proto chceme rychle přijmout funkční stavební zákon a otevřít prostor pro výstavbu bytových domů. Stát má velké množství vhodných pozemků, které by mohl převést do majetku obcí a měst s podmínkou, že budou využity na bytovou výstavbu. Před volbami jsem v rámci interpelací požádal o seznam všech volných státních pozemků v Moravskoslezském kraji a jde asi o 1,5 milionu metrů čtverečních. Myslím, že zájem o bezplatný převod ze stran municipalit bude velký. My bychom chtěli, aby se stavělo zhruba čtyřicet tisíc bytů ročně.

Pomůže tomu i zkrácení doby na odpisy na dvacet let?

Mělo by, protože to podnítí zájem investorů. Kratší odpisová doba by měla urychlit návratnost investovaných prostředků a díky tomu také umožnit snížení marží, tedy i cen bytů. Navíc chceme zavést nižší DPH na výstavbu a rekonstrukce bytů. To jsou tři hlavní body, kde vláda může pomoci v boji s inflací.

Uvedl jste, že do března příštího roku počítáte s rozpočtovým provizoriem, protože odmítáte schválit rozpočet s navrženým schodkem 377 miliard. Kde slíbených sto miliard ušetříte?

ODS si každý rok dala tu práci, že podala pozměňovací návrh, v němž jsme ukázali úspory v rozmezí padesát až osmdesát miliard.

Čemuž se Andrej Babiš s Alenou Schillerovou vysmáli, protože to prý byly proklamativní položky. A až přijdete na ministerstva, zjistíte, že takto to nejde a nic neušetříte.

Tento spor rozsoudí až realita. Do několika měsíců uvidíme, kdo měl pravdu.

To mě neuspokojuje. Kde jako příští ministr financí vidíte konkrétní možnosti úspor?

V provozních výdajích státu a neinvestičních dotacích. Jistě nebudeme sahat do investic typu vodovodů a kanalizací pro malé obce, ale všichni ministři budou muset hledat úspory ve svých resortech. Nechceme šetřit na občanech, ale na provozu státu. Od roku 2017 se tyto výdaje zvýšily téměř o půl bilionu. Každý občan si přitom může odpovědět na otázku, jestli se služby státu úměrně tomu o čtyřicet procent zlepšily. Poctivá odpověď zní, že ne.

Přesto jsem zaznamenala hlasy z pětikoalice, že plošně škrtat šest procent by bylo nerozumné.

Určitě to není dogma. Na mandatorních výdajích se šetřit nedá, a ani k tomu není žádný důvod. Mluvíme opravdu jen o provozních nákladech. Během našich jednání se nikdo nevymezil proti tomu, když Petr Fiala mluvil o nutnosti srazit schodek minimálně pod tři sta miliard korun. Pamatuji si velké politické střety, kdy jsme diskutovali o tom, jestli vládou navržený schodek čtyřicet miliard už je moc, přičemž my jsme říkali, že to může být nula.

A komunisté dokonce navrhovali třicet miliard.

Ano, to byl útok zleva, kdy nejlevicovější strana chtěla být úspornější než vláda, což bylo trochu absurdní, protože levice a pravice se liší hlavně v množství přerozdělování peněz. Když jsem se díval do historie českých vlád, vždy se to zhruba po osmi letech měnilo, takže je třeba vnímat i druhou polovinu voličů. Společnost je v tom rozdělená zhruba půl na půl a já respektuji levicové názory, které jsou legitimní. To, že s někým nesouhlasím, neznamená, že neberu v potaz jeho pohled na svět nebo na státní rozpočet. Ani kvůli covidu se ovšem nelze pasivně smiřovat s tím, že loni byl schodek pět set miliard, letos byl naplánován ve stejné výší a příští rok to má být 380. Navíc Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) přišel se závěrem, že skoro půlka výdajů v kritickém roce 2020 nešla na covidovou pomoc. Nezávislé instituce máme brát vážně.

Andrej Babiš se po NKÚ dost vozil, říkal, že dělá hlavně politiku. Jak k němu budete přistupovat vy?

Doufám, že jinak. Hlavně jde o to, hledat příčiny pochybení a napravit je. Nejde jen o NKÚ, ale také o Rozpočtovou radu, která má nezávisle na vládě i opozici říkat svůj odborný názor na veřejné finance. S oběma těmito institucemi očekávám jinou úroveň dialogu, než na jaké ho s nimi vedla Babišova vláda. Z kontrolních závěrů si chceme brát poučení, a pokud něco nefunguje, snažit se to změnit. Zvláště pokud jde o systémová selhání.

Chcete také výrazně zkvalitnit státní správu, například otevřením výběrových řízení už v prvním kole pro lidi zvenčí. Zároveň hodláte zavést měření výkonnosti a efektivity státních služeb pomocí takzvaného benchmarkingu. To bude dělat ministerstvo vnitra?

Výkonnost se bude měřit hlavně u organizací, které zřizuje stát, například v dopravě, průmyslu nebo na financích. My jsme kritizovali vládu, že nemá dobře definovanou vlastnickou politiku. Ta totiž musí určit úkoly pro příslušnou státní firmu a pak kontrolovat, zda management plní zadání.

Vláda ty úkoly nastaví pomocí nastavení předpokládaného zisku, třeba u ČEZ?

Někde to může být objem investic, jinde zisk nebo plnění veřejného zájmu.

Máte ambici změnit služební zákon?

Určitě. Každý rozumný ministr je rád, když má kolem sebe kvalifikované lidi. Otázka je, kde má končit služební úroveň a kde začínat politická. Podle mě by ta expertní měla končit u vrchních ředitelů, kteří jsou dnes bohužel zrušeni. To byli experti, kteří plnili politické zadání, jež mohlo znít zvýšit nebo snížit daně. Oni to museli umět napsat, upozornit na rizika. Myslím, že si zbytečně hrajeme na politické a odborné náměstky. Z mého pohledu by každý měl řídit kus ministerstva a být odborně zdatný. Ale měli by to být lidé, které si přivede ministr, a s ním pak také odejdou, pokud si je nová vláda nebude chtít ponechat. To se v současném služebním zákonu nepovedlo, straníci vyhrávali i konkurzy na odborné pozice náměstků, protože ostatní to vzdali. Zároveň zdůrazňuji, že členství v nějaké straně není diskvalifikační faktor.

Ve vládě bude pět stran. Nebude každá z nich chtít mít na „cizích“ ministerstvech svého náměstka, aby to politicky ohlídal?

My jsme jednali ve formátu dvou koalic a v tomto smyslu princip náměstků z druhé koalice vnímáme jako správný. Musí jít ale o kvalifikovaného člověka, klidně třeba o člena strany, která není ve vládě. Proč ne, když tomu bude rozumět.

Pracovně jsem si váš pětikoaliční koncept nazvala moderním ekologicko-sociálním programem, což mě překvapilo…

Proč vás to překvapilo? My jako občanští demokraté se chápeme jako reprezentanti střední třídy. Je to právě ona, která financuje podstatnou část provozu státu. Ne ti, kteří mají tu smůlu, že mají nízké příjmy, ani ti nejbohatší. Ti mají velmi často týmy právníků a parkují své firmy v daňových rájích, což sice kritizuji, ale uvědomuji si, že je to legální.

Legální ano, ale za vaší vlády už se nebudou moci ucházet o veřejné zakázky.

Přesně tak. Pokud chce někdo čerpat peníze českých daňových poplatníků, měl by mít sídlo a daňový domicil v České republice nebo v Evropské unii.

Vraťme se ke střední třídě.

Ta se za posledních třicet let vyvinula a dnes její příslušníci chtějí od státu jasné věci: dobré školství, infrastrukturu, životní prostředí a solidaritu s těmi, kteří ji potřebují. Jsou to poctiví, pracovití a samostatní lidé bez ohledu na politické preference. Pokud se chcete stát jejich reprezentanty, nasloucháte jim, protože víte, že kdo platí, rozhoduje. A platí střední třída.

Když jsem mluvila o překvapení nad vaším programem, měla jsem na mysli i sociální velkorysost včetně zvyšování vdovských důchodů, bonusu za vychované děti a komunitního bydlení se službami pro seniory a handicapované spoluobčany. Na to všechno budou prostředky?

Musejí být. My jsme se tři roky pokoušeli zvednout důchody lidem, kteří jsou dvacet a víc let v penzi, protože ti neměli možnost si za komunismu víc vydělat. Teď máme šanci to realizovat. Chtěli bychom též, aby si manželský pár mohl dobrovolně rozdělit peníze na důchod a nestávalo se, že žena se stará o rodinu, nechodí několik let do práce a po dvaceti letech se rozvede, přičemž nemá šanci ta pracovní léta dohnat tak, aby měla slušný důchod. Bude to na dobrovolné bázi, na domluvě partnerů. Pomůže to i soudržnosti rodiny a ochrání to ty, kteří jsou zranitelní, když vztah nedopadne.

Pokud nedopadne, jak přesně na tom rozvedená žena vydělá?

Když bude mít dohodu o dělení důchodu, tak se jí do vyměřovacího základu bude počítat to, co za společného soužití vydělávali jako pár na svůj budoucí důchod.

Aby v důsledku takových dohod exponenciálně nerostl počet milenek bokem.

Nebo milenců, to nevím. Já to vidím jako jeden z nástrojů pro větší soudržnost rodin. Stejně jako jedno procento hrubé mzdy, které bude možné přímo posílat na penzi rodičům nebo prarodičům. My vedeme s kolegy z levice dlouhý zápas, protože si tak trochu chtěli zprivatizovat slovo sociální. Já tvrdím, že pravicová konzervativní politika je sociální, zatímco levicová je spíš socialistická. Rozdíl je v konkrétních opatřeních. Základní slova jako soucit a milosrdenství vychází z konzervativních hodnot. Dnes mnohdy berou dávky ti, kteří je nepotřebují, a ti, kteří je potřebují, dostávají méně, než by si zasloužili. Musíme více pomáhat skutečným samoživitelům, ne těm domnělým. Zdá se mi, že je na tom i společenská shoda a že ti úspěšnější se tomu nebrání.

Asi vědí, že doporučení jednoho politika, že si mají najít nového chlapa, nefunguje.

To ne, takových levných rad bych se vystříhal. Vždycky říkám, že je hrozně složité, když chce politik dělat vtipy. Málokomu to jde a těžko se pak vysvětluje, jak to myslel.

Co míníte daňovými prázdninami se zastropováním výše příjmů pro rodiny se třemi a více dětmi nebo ty, jež pobírají rodičovský příspěvek?

Jde o daně z příjmů, tedy ekonomický nástroj, jak pomoci rodinám. O výši stropu ještě povedeme debatu, nabízí se třeba čtyřnásobek průměrné mzdy. Jde o to, že když jeden z rodičů jde pracovat a vydělá na zkrácený úvazek přes šedesát tisíc korun, pár přijde o slevu na manželku, takže si to raději rozmyslí. České firmy by přitom přivítaly, aby se ženy, o něž jde především, vracely na částečný úvazek do práce. Nemůže to být ale za podmínky, že to, co vydělají, odvedou na daních.

Souvisí to s vaší snahou daňově zvýhodnit částečné úvazky?

Moje představa je, že za každou hodinu zkráceného úvazku by se sociální odvody zaměstnavatele snížily o půl procentního bodu. Když by tedy nabídl dva čtyřhodinové úvazky, za každý by si odepsal dva procentní body. Bylo by to ocenění osvícených zaměstnavatelů. A pomohlo by to i slaďování rodinného a pracovního života. Proto také chceme zvýšit hranice na dohody o provedení práce a pracovní činnosti na patnáct tisíc.

Bude chtít vaše vláda privatizovat Českou poštu nebo České dráhy?

Když se podíváme do Německa, tak příběh Deutsche Post je ukázka úspěšné privatizace, kdy stát drží v poště jen dvacet procent a všechno funguje. Efektem je zlepšení poskytovaných služeb. Mohla by to tedy být jedna z cest, ale v koaličním programu to není a určitě to nebudeme řešit rychle. V případě Českých drah vždycky musí jít majoritně o státní firmu, protože zajišťuje zejména provoz na ztrátových linkách. Veřejný zájem státu je, aby tento podnik plnil funkce dopravní obslužnosti.

Zajímá mě i váš ambiciózní plán ohledně výstavby vysokorychlostních tratí (VRT), který už kdekdo zpochybňuje.

Za čtyři roky je nepostavíme, to je zřejmé. Než se do investice pustíme, musíme zvážit všechna pro a proti. A pomiňme tratě VRT napříč kontinentem, protože představa, že Evropa bude protkána vysokorychlostními tratěmi, které obcházejí Českou republiku, je katastrofická. Napojení na Německo, Rakousko a Polsko je nutné. Ale uvnitř země se musíme ptát, kolik zastávek tu bude a kolik lidí to bude využívat. Nejsme tak velká země, aby VRT plnily podmínku rychlého propojení regionů. Naopak nechceme, aby všichni dojížděli díky rychlým vlakům za prací do Prahy. To všechno musíme ještě probrat, protože to bude velmi drahá investice s dlouhou návratností. Rozhodně k tomu bude potřeba speciální zákon, protože VRT potřebuje nové trasy bez přejezdů, takže se bavíme o desetitisících vlastníků.

Na druhé straně byste rozhodně neměli váhat s dostavbou klíčových dálničních úseků, aby třeba Poláci další tři roky nečekali na napojení své S3 za Lubawkou na naši D11 u Královce.

To je ostuda našeho státu. Mívali jsme lepší silnice než Poláci, ale to už dávno není pravda. V dopravní části našeho programu máme velmi zúžené superpriority, abychom je dokázali splnit.

Pražský okruh…

Nepochybně, protože ten neslouží Pražanům, jak se mylně interpretuje, ale všem. Druhou je D35, tedy spojení českých a moravských krajů. A také dostavba D1 kolem Přerova.

To je závazek, který chcete za čtyři roky splnit?

Ano. Pražský okruh asi nebude dokončený, ale kus musí být dostavěný a kus rozestavěný.

Hodně se debatuje o tom, zda bude prezident Miloš Zeman zasahovat do složení vlády. Vy jste řekl, že premiér Petr Fiala to nepřipustí. A on sám uvedl, že chce vrátit institucím a vztahům mezi nimi respekt. Je to jeden z cílů vaší vlády?

V týmu Petra Fialy jsem osm let a toto nejsou planá slova. My si můžeme podle politických preferencí říkat, kdo se nám líbí nebo nelíbí, ale instituce spolu mají mluvit a nevést mezi sebou mediální válku. Měli bychom se vrátit k tomu, že klíčová je ústava, případně ústavní zvyklosti. Kupříkladu my jsme si opravdu přáli, aby se panu prezidentovi dařilo lépe a nemuselo se sahat k pojistce v podobě ústavního článku 66. To je vždy velmi riskantní a ODS je konzervativní strana, která to nevidí ráda. V českém ústavním systému má odpovědnost za vládu premiér, a ten musí vědět, proč chce vybrané lidi do vlády, a musí je umět obhájit. Prezident s nimi může chtít mluvit, poznat je, to je normální a nezavedl to Miloš Zeman. To je ale vše. Pravidla bychom měli dodržovat, protože když ta neplatí, pak už neplatí nic.

(Autor: Kateřina Perknerová)

Zbyněk Stanjura
1. místopředseda strany
předseda poslaneckého klubu ODS

Více o autorovi