Novinky Mediální výstupy

Energetika? Musíme mít plán na desítky let

Elektřinu v zásuvce dnes asi každý považuje za stejnou jistotu jako vzduch, který dýchá. Jen málokdo si ovšem uvědomuje, že za rozsvícenou žárovkou, žhavou žehličkou, ale také třeba za fungujícími přístroji v nemocnici se skrývá velmi komplikovaný systém, který elektřinu vyrábí a dodává. Dnes tento systém funguje perfektně. Nemusí však dlouho trvat a všemu může být i jinak.

Nové zdroje 

Právě teď totiž stojíme na vrcholu jednoho období české energetiky, jehož základy byly položeny už před desítkami let. Spolehlivé a bezpečné dodávky elektřiny zajišťuje systém energetických zdrojů, které využívají osvědčené technologie, vylepšené lety praxe a celou řadou modernizací. Právě tyto zdroje je ovšem potřeba postupně nahrazovat tak, aby bylo čím ekonomiku pohánět i v dalších letech.
Plánování v energetice má horizont desítek let. Rozhodnutí, do jejichž uskutečnění se pustíme dnes, se v naší energetice reálně projeví za deset, či spíše za patnáct dvacet let. Postavit novou elektrárnu jednoduše trvá nějaký čas.

Úprava podmínek

V současnosti česká energetika stojí na domácím uhlí. To je přístup, který prosazuje i Evropská unie. V strategickém dokumentu nazvaném Surovinová iniciativa (Raw Materials Initiative), prvním svého druhu, se přihlásila k tomu, že od členských států vyžaduje maximální využití místních zdrojů. Domácí uhlí, hnědé i černé, ovšem pomalu, ale jistě dochází.
Otázku využití uhlí akcentují i územní ekologické limity v severních Čechách, k jejichž nepřekročení se v programovém prohlášení přihlásila i tato vláda. V každém případě už v roce 2040 můžeme počítat už jen se zhruba polovičním přísunem domácího uhlí oproti dnešku. Přitom pevné palivo neboli černé a hnědé uhlí se dnes podílí na našem energetickém mixu ze čtyřiceti procent.
Ministerstvo průmyslu a obchodu proto dnes připravuje a do konce roku předloží k projednání vládě aktualizaci státní energetické koncepce, která by měla poskytnout odpovědi na všechny zásadní otázky v této oblasti.
Těch je na stole celá řada, ale dvě jsou zásadní – kolik energie budeme potřebovat a jak ji budeme vyrábět. A to, připomínám, na desítky let dopředu.

Svět se rychle mění

To ovšem není snadný úkol, když si vzpomeneme, kolik vnějších okolností týkajících se energetiky se změnilo za posledních sedm let, tedy od přijetí energetické koncepce platné dnes. Některé dokonce podstatně. Například? Arabské jaro čeří poměry na Blízkém východě, který je klíčovou světovou oblastí pro dodávky kapalných a plynných energetických surovin.
Přírodní katastrofou vyvolaná havárie v japonské Fukušimě pak opět otevřela debatu o jaderné energetice. Rychlý ekonomický rozvoj změnil některé velké země, dříve označované za rozvojové, z velkých exportérů surovin na jejich největší dovozce – příkladem může být Čína.
Nikdo neví, co přinesou příští roky. Proto musíme při aktualizaci změnit státní energetickou koncepci tak, aby vyhovovala různým typům vnějších podmínek a jejich změn.

Má-li koncepce určovat směr na desítky let, musí být dostatečně robustní, aby nebylo potřeba měnit ji každých pár let podle toho, jak se svět vyspí. Příkladem za všechny může být rozdílná reakce na vývoj ve Fukušimě. Německo podstoupilo politický názorový veletoč a rozhodlo se urychlit uzavření svých jaderných elektráren, i když jim jen o několik měsíců dřív životnost naopak o mnoho let prodloužilo. Na druhou stranu ve Velké Británii byly dopady na veřejnou debatu o jaderné energetice prakticky opačné.
Opačný postup, tedy nekoncepčnost, zbrklé reakce na mimořádné a neopakovatelné události a také snaha znásilnit technickou realitu politickými sny a chimérami, by byl chybou, kterou si nemůžeme dovolit.

Práce pro vnuky

Naši vnukové by za několik desítek let asi nebyli rádi, kdyby při pohledu na elektrickou zásuvku museli přemýšlet, jestli v ní zrovna elektřina je, anebo není. Po pravdě řečeno, oni by pravděpodobně naše selhání nějak nahradili a dostatečnou stabilitu i bezpečnost dodávek by si zajistili jinak.
Ale nepochválili by nás, protože energetika se svými desetiletými horizonty uvažování chyby neodpouští.

A náhradní, pod tlakem přijímaná řešení proto bývají dražší než rozhodnutí přijatá včas, zodpovědně, rozvážně a kvalifikovaně.