Novinky Mediální výstupy

Cesta na Tchaj-wan byla úspěšná v navazování ekonomické či kulturní spolupráce, na bázi akademických partnerství

(www.parlamentnilisty.cz) Agresivní rétorika z Pekingu nachází, zdá se, vyslyšení na Hradě. Miloš Zeman vrší chyby, nespojuje národ, byť to při svém zvolení deklaroval, a z jeho slibů nezbylo nic. Panika a strach z návštěvy Tchaj-wanu, která byla dávno ohlášena už za předsednictví Senátu Jaroslavem Kuberou, není namístě. Nemůžeme tolerovat, aby se české národní zájmy oslabovaly pročínskou politikou našich komunistů a sociálních demokratů. To uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz starosta plzeňského obvodu a senátor Lumír Aschenbrenner (ODS), který se vrátil z návštěvy na Tchaj-wanu, kde byl na oficiální návštěvě s delegací vedení horní sněmovny a kde podle svých slov naplnil odkaz Jaroslava Kubery.

Jak hodnotíte cestu na Tchaj-wan, dá se říci ,Číně, vládě i prezidentu Zemanovi navzdory?

Cesta na Tchaj-wan byla úspěšná v navazování ekonomické či kulturní spolupráce, na bázi akademických partnerství, či na úrovni politické. Podle mnoha jednání, kterých jsem se z titulu své funkce místopředsedy senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zúčastnil, očekávám prohloubení spolupráce českých a tchajwanských firem i nové aktivity ze strany tchajwanských institucí, bank či průmyslových sdružení na území České republiky.

Senátní návštěva Tchaj-wanu se ale neuskutečnila navzdory české vládě, prezidentovi nebo Číny. Šlo naopak o navázání lepší spolupráce s demokratickou zemí, která se o Česko velmi zajímá. Naproti tomu vláda v Pekingu se chová k některým českým politikům agresivně, vyhrožuje jim, a to narušuje suverenitu naší země. To nelze tolerovat. Prezident Zeman, komunisté, ČSSD a další svojí pročínskou politikou oslabují české národní zájmy. Navíc slibované obrovské čínské investice nikdy do Česka nedorazily. Byla to slepá cesta naší diplomacie, naopak cesta na Tchaj-wan představovala parlamentní jednání dvou demokratických partnerů, kteří mají zájem o vzájemně výhodnou spolupráci.

Vzhledem k vašemu vztahu k Jaroslavu Kuberovi považujete svoji účast na cestě jako určitou satisfakci, naplnění jeho odkazu?

Přesně tak. Považoval jsem Jaroslava Kuberu za svého přítele, váženého kolegu a měl jsem s ním jet na Tchaj-wan už v únoru letošního roku. Naše cesta proto byla i naplněním jeho odkazu. Tchajwanci to přesně pochopili a Kubera dostal vysoké státní vyznamenání od tchajwanské prezidentky.

Současný předseda Senátu bude mít prý na Hrad dveře zavřené. Jsou to od hlavy státu jistě silná slova…

Jsou to slova silná a je to další z vršících se chyb prezidenta Zemana. Podobný postup dál rozděluje českou politiku i společnost a nepovede k tolik vzývané jednotné české zahraniční politice. Miloš Zeman při svém prvním zvolení prezidentem slíbil, že bude zastupovat zájmy deseti milionů občanů. Nic z jeho slibu nezbylo. Bohužel.

Co mají ale dělat firmy, postižené čínskou odvetou, například Petrof? Dostane od vlády nějakou kompenzaci?

V tomto konkrétním případě bych počkal, jak se situace vyvine. Předpokládám, že firma Petrof měla nějaké smlouvy, které se odběru jejího zboží čínským partnerem týkají, a podle toho bude postupovat. I tento příklad ale dokazuje, že Čína podmiňuje ekonomickou spolupráci politickým vydíráním. To škodí byznysu obecně a nikdy to nic dobrého v historii nepřineslo a nepřinese.

Prohlášení „Jsem Tchajwanec“ prý bylo od předsedy Senátu Vystrčila nadnesené až teatrální. Jaký na to máte názor?

Bylo to silné symbolické prohlášení. Umná parafráze známého výroku amerického prezidenta Kennedyho v Berlíně. Seděl jsem v tchajwanském parlamentu hodně blízko za Milošem Vystrčilem, když tato slovy vyslovil. Reakce na ně byla velmi spontánní a vesměs pozitivní. Tchajwanská kultura, podobně jako kultura ostatních národů Dálného východu, si hodně zakládá na symbolech. Předseda Senátu velmi správně pochopil mentalitu Tchajwanců, takže jeho slova tam vůbec nikdo nebral jako teatrální. To říkají jen někteří jeho čeští protivníci, kteří vůbec nerozumějí tomu, jak Tchajwanci uvažují a přemýšlejí. A mám pocit, že nerozumějí ani tomu, proč a co říká Čína.

Dlouhodobě bojujete i za lidská práva v Tibetu. Ale problémy v Číně mají také křesťané, Ujgurové nebo Mongolové...

Čínská komunistická vláda už od roku 1949, kdy se za vedení Mao Ce-tunga chopila moci, provádí v autonomních provinciích státu, které obývají jiné národy, takzvanou sinizaci, tedy počínšťování. To je doprovázeno přesídlováním desítek milionů etnických Číňanů na území jiných národů. Třeba tibetské hlavní město Lhasa má dnes většinově čínské obyvatelstvo. U toho jsou potlačovány nejenom svobody politické, ale i náboženské. Je to systematické vymývání mozků, kterému nikdo nedokáže zabránit. Nazval bych to tichou genocidou. Děje se to i v Hongkongu, kde Peking slíbil na 50 let zachovat určité demokratické svobody, ty teď ale násilně ukončuje. Na tom vidíme, co by se stalo, kdyby se Čína zmocnila Tchaj-wanu, který je v současnosti de facto nezávislým územím.

A teď k vaší opětovné kandidatuře do Senátu. Jak vidíte svou konkurenci a předpokládáte ve svůj úspěch?

Nebudu hodnotit konkurenty. Ať se sami předvedou. O něčem ale vypovídá i to, že Babišovo hnutí ANO nepostavilo v našem obvodu Plzeň-město žádného kandidáta. Já jsem starostou městské části Plzeň-Slovany od roku 1998, lidé ve městě dobře znají moji práci, dobře vědí, jaký jsem. V Plzni jsem se narodil, vystudoval jsem zde, pracuji a žiji tady. Za šest let v Senátu jsem také podal či inicioval mnoho návrhů, které směřovaly k podpoře živnostníků, malých a středních firem či k pomoci dalším skupinám obyvatel. Kandiduji v nastávajících říjnových volbách za velmi širokou koalici, která sdružuje ODS, KDU-ČSL, TOP 09, další menší strany a podporuje mě i několik dalších politických pravicových uskupení. I to o něčem vypovídá. Je to silná Koalice pro Plzeň, která bude obhajovat potřeby a zájmy obyvatel města.

Jedním z vašich podporovatelů a koaličních partnerů je i Koruna Česká, což je monarchistické hnutí. Je v tom hlavně postava pana Drnka, nebo to má pro vás i jinou symboliku?

Koruna Česká vyznává některé konzervativní hodnoty, které jsou mi sympatické. Například se shodneme na podpoře tradiční rodiny. To je v současnosti téma, které si zaslouží velkou pozornost. Nebo nutnost podpory seniorům či potřebným. Kromě Honzy Drnka znám ale mnohé další členy Koruny České. Mimo jiné její poslední tři předsedy a JUDr. Krátký, její místopředseda, je jedním z mých asistentů.

Jak vidíte boj o hejtmanský „trůn“?

Věřím, že ODS v Plzeňském kraji v letošních volbách posílí a bude hrát rozhodující roli při vytváření nové koalice, která bude vládnout kraji. Vidím to v tomto směru optimisticky a doufám, že ačkoli sám do kraje nekandiduji, v rámci svojí senátní kampaně k tomu osobně napomohu.

Jste pravděpodobně v karanténě. Jak se vůbec díváte na současnou aktivitu vlády a resortu zdravotnictví k této problematice? Dá se to nějak srovnat s Tchaj-wanem?

Nejsem v karanténě. Před cestou na Tchaj-wan jsme všichni byli testováni, na místě byly další testy a musela se tam dodržovat velmi přísná pravidla, aby se zabránilo případnému přenosu nemoci. Ihned po návratu do Česka jsem prodělal další test na koronavirus, výsledek byl stejně jako všechny předtím negativní. Takže do karantény jsem nemusel.

Porovnávat s Tchaj-wanem to vůbec nejde. Tam mají za celou dobu necelých 500 nakažených a jen několik mrtvých. Mají tam skutečnou chytrou karanténu, využívají u toho moderní technologie, lidé se chovají zodpovědně, politici lidi uklidňují a nepolitikaří. Proto má také důvěru občanů, kteří pak přísná omezující opatření akceptují. Ekonomika proto netrpí tolik jako jinde. Naše vláda i někteří epidemiologové svými velmi protichůdnými vyhlášeními už několikrát vyvolali chaos. Lidé pak nerozumějí tomu, co vlastně platí a co už nikoli. Jsme ve složité situaci a všichni bychom měli tahat za jeden provaz, abychom krizi zvládli, ale česká vláda k tahání za jeden provaz rozhodně některými svými kroky v době koronavirové pandemie nepřispěla.

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.