28. května 2020

Interpelace na ministra životního prostředí ve věci reakce vlády ČR na usnesení VEZ k Zelené dohodě

(www.psp.cz) Ústní interpelace poslance Jana Zahradníka na ministra životního prostředí Richarda Brabce ve věci reakce vlády ČR na usnesení VEZ k Zelené dohodě.

Jan Zahradník:

Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, moje otázka vnímání a znalost toho usnesení výboru pro evropské záležitosti byla nějak ne úplně uspokojivě zodpovězena panem premiérem. Já bych možná navázal na to prohlášení České republiky, které jste včera vydali a o kterém jsme tady taky s panem premiérem mluvili. Jsou tam věci, které samozřejmě já docela kvituji s uznáním, určitý kritický tón ale. Třeba jak se stavíte k takovýmto věcem - mluví se tam taky o dodávkách čisté, dostupné a bezpečné energie. Vy to tam taky zmiňujete.

Je vám známo, že v Zelené dohodě je směřována klíčová role v oblasti energetiky obnovitelným zdrojům, tedy především větrné energii, konkrétně offshorovým, tedy příbřežním větrným elektrárnám? A že tam není ani slovo o jaderné energetice? Mluví se tam taky o aktivizaci průmyslu pro čistě oběhové hospodářství. Mluví se o přechodu na technologii pro čistou bezuhlíkovou ocel. Je známo, že to spotřebuje obrovské množství energie, které prostě nebudeme umět vyrobit. Mluví se o přechodu k udržitelné inteligentní mobilitě. V Zelené dohodě se vlastně mluví o EU ETS, tedy o povolenkách na silniční dopravu, na spalovací motory v silniční dopravě. A navíc je známo, mluvíte tam o finanční náročnosti těch věcí, že to bude vlastně znamenat nárůst o 260 miliard eur každý rok, tedy o 6 bilionů korun. To je prostě něco neuvěřitelného! Čili nebylo by lepší, pane ministře, využít to usnesení evropského výboru a hledat spojence pro revizi Zelené dohody?
 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:

Děkuji za slovo. Já myslím, že máme s panem kolegou Zahradníkem oba radost, že jsme se ještě střetli u pultíku protože tak, jak to vypadalo, tak už jsme se loučili s touto šancí, že si to ještě budeme moct říct.

Já navážu na to, na co jste se ptal pana premiéra a co on říkal. Já jsem se samozřejmě intenzivně podílel na tvorbě prohlášení České republiky, které vlastně šlo spíše k té části plánu obnovy, toho takzvaného recovery plant, co Evropská komise vydala. My jsme tam říkali několik věcí, které podle mě zohledňují pozici České republiky velmi specificky.

Za prvé jsme jasně říkali, že se hlásíme k tomu, co už jsme opakovaně řekli, že Česká republika chce směřovat k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Ale také jsme řekli jasné podmínky, za kterých je to možné. A tou jednou z těch podmínek je, že prostě budeme muset naprosto zásadním způsobem získat nějakou pomoc, i finanční podporu z Evropy. Naopak tam říkáme jasně, že nám připadá velmi - řeknu to jinak, že nesouhlasíme, chtěl jsem říct možná pokrytecké, ale to by nebylo správné slovo, prostě zásadně nesouhlasíme s tím, aby byly zvyšovány už tak ambiciózní cíle například do roku 2030 z hlediska emisí CO2, když Evropská unie vůbec netuší, jaké bude mít dopady pandemická krize. Už teď vidíme neuvěřitelné částky, které budou muset být na zotavení hospodářství věnovány, a hlavně vůbec nejsou k dispozici dopadové studie na jednotlivé státy.

My sami jako Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími subjekty jsme si zadali takovou dopadovou studii, která by měla hovořit o tom, jaké reálné ekonomické, sociální, ale samozřejmě i environmentální dopady budou v případě zvýšení ambicí, pokud jde o snížení emisí CO2 do roku 2030. Hovoří se o ambici Evropského parlamentu ze stávajících 40 % dokonce více jak 60 % snížit, a to samozřejmě už říkáme, že by mělo naprosto zásadní dopady i na Českou republiku, protože přepřahat uprostřed kopce se dá velmi obtížně. Celá řada těch podniků samozřejmě šla do investic s cílem snížit emise a je obtížné jim v prostředku toho technologického cyklu prostě říct: my jsme to nemysleli vážně, přidejte ještě dalších 20 nebo 30 %.

To znamená, že tohle jsou věci, kde říkáme, že to nelze dělat způsobem, že si někdo vymyslí procento, pak ho druhý nějak zaokrouhlí, třetí si přisadí ještě dalších 10 % a nikdo z nich vlastně neví, co to bude znamenat. Tohle mi připadá velmi neodpovědné. To je jedna z věcí.

Takzvaný evropský Green Deal, občas někdo říká Zelený úděl, je obrovský balík legislativy ze všech oblastí, z oblastí nejenom průmyslu, to znamená energetické náročnosti, snížení emisí CO2, ale také zemědělství, také služeb, také samozřejmě dopravy. A tak jak jste říkal, bude to znamenat investice bilionů a bilionů korun, které by do roku 2050 musely být vynaloženy na to, abychom se přiblížili té obrovské ambici. A my také říkáme Evropě: my chceme dekarbonizovat, to znamená, chceme postupně odejít od uhlí, ten trend je jasný, na tom se nic nemění, ale nechte na nás naši technologickou neutralitu, to znamená, nechte na nás, jak se k tomu dostaneme, to znamená, nemluvte nám do toho.

A vy jste správně uvedl ten offshorový vítr. Tady se někdy dává do kontrapunktu cena obnovitelných zdrojů, ale uvádí se právě ty offshorové větrné elektrárny a je porovnávána Česká republika s Německem. Já říkám, že bohužel Česká republika nemá moře. Jednou ho zase budeme mít, možná za nějakých pár milionů let, ale teď ho nemáme. A je velmi složité konkurovat těmto obnovitelným zdrojům našimi obnovitelnými zdroji.

To znamená, že tam máme jasné cíle, které jsou proveditelné z pohledu České republiky a které jsou ambiciózní z pohledu České republiky, ale jestliže nás někdo tlačí do daleko vyšších cílů, tak tam jsme v tom skeptičtí a říkáme ne, my do toho chceme mluvit. Ale proto říkám, že dneska má evropská Zelená dohoda velkou podporu. Pan premiér tady hovořil o 17, dokonce je to už dneska 18 zemí, které jednoznačně podpořily Green Deal bez ohledu na pandemii.


Jan Zahradník:

Zdá se, že žijeme na přelomu epoch. Zatímco v lednu bylo hlavním cílem Evropské komise být lídrem v boji proti klimatické změně a hlavním nástrojem k tomu byla ta Zelená dohoda, tak nyní vlastně na konci května žijeme v době, kdy hledáme peníze na záchranu, na recovery plant, abychom vůbec svět vyvedli z té krize, která po pandemii přijde. Mně se zdá, že ta Zelená dohoda, a vy jste správně řekl, jak najednou získává na podpoře, že prostě ti zelení fanatici, dneska je jich plný Evropský parlament, nabírají dechu a budou určitě chtít svoje sny, svoje politické sliby, které dali voličům, když kandidovali do Evropského parlamentu, naplnit. A já myslím, že bychom měli být určitým takovým ostrovem zdravé skepse, zdravého rozumu v této době a snažit se o to: dobře, když Zelená dohoda, tak pak ale v revidované podobě, která bude ty dramatické ambiciózní cíle prostě revidovat.


Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:

Já vás chci ujistit, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že ten zelený balíček se velmi brzy, nebo balík, to už není balíček, rozpadne na velkou spoustu konkrétních směrnic a konkrétních nařízení. To už se teď děje. A Evropská komise je bude postupně dávkovat. Teď už víme, že první přijdou na podzim, to bude právě ten první prubířský kámen, to bude o tom, jak se vlastně v návrhu objeví zvýšená ambice do roku 2030.

Další věc z hlediska oběhového hospodářství, z hlediska koncepce, je vlastně farm to fork, z farmy na vidličku. A je to jedna z věcí, kterou všechny ty rezorty - a samozřejmě i ty pozice budou projednávány nejenom ve vládě, ale ty pozice se dostanou i do parlamentu, to znamená, že se k těmto debatám určitě budeme vracet. Ta ambice je obrovská.

Pan viceprezident Evropské komise Timmermans řekl, že je potřeba zohlednit to, co se děje kolem pandemie, a že je jasné, že se něco stalo, že se nemůžeme tvářit, že se ta záležitost nestala, když budu tedy volně parafrázovat jeho slova. Já na toto i spoléhám, že se o těch věcech prostě znovu budeme bavit. Nicméně vidím určitou ambici České republiky, která je v souladu s tím, kam jde Evropa, a ta se týká dekarbonizace. Znovu říkám, odchod od uhlí je podle mě hotovou věcí a řešíme jenom rychlost. Ale určitě jsou tam věci, kde říkáme, a není to žádný cynismus nebo pokrytectví, je to ryzí pragmatismus, že nemá smysl si stavět nějaké vzdušné zámky, kdy víme, že některé limity dnes země neplní, ale o to nadšeněji se hlásí k limitům v roce 2030. To mi připadá pokrytecké. Děkuji.