Novinky Mediální výstupy

Hodil by se post vládního zmocněnce pro historickou paměť

(INFO.cz) Ve starověkém Římě existovala pozice tzv. commentarienses, archivářů. Jejich úkolem bylo shromažďovat pro panovníky, ale i další vysoké úředníky důležité dokumenty, rozhodnutí, například ta soudní, aby se na něco nezapomnělo. Ukazuje se, že kromě jiných nových funkcí by se na Úřadu vlády uplatnil i podobný „vládní zmocněnec pro historickou paměť“, neboť nesourodost kroků, rozhodnutí a vyjádření premiéra Andreje Babiše a jeho věrných je někdy jen stěží uvěřitelná.

Naposledy se naplno projevila ve videovystoupení pana premiéra, které se týkalo horkého bramboru zvaného Karlínská kasárna. „…Z drezíny jsem viděl tenhle objekt, tak jsem se ptal, co to je, nikdo nevěděl, tak jsem volal paní Arajmu, která mi řekla, že jsou to Karlínská kasárna,“ vypráví ve videu premiér s nadšením patrným i přes roušku. Předpokládám, že drezínou cestoval s mimopražskými, protože pro jakéhokoli Pražáka by bylo zahanbující, aby Karlínskou kasárnu nepoznal.

Na prohlídku „nově objevených“ Karlínských kasáren pak vzal pan premiér nejen šéfku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových paní Arajmu, ale především ministra Havlíčka a ten hned začal sršet stejně objevnými nápady, za které byl svým šéfem pochválen. Třeba za ten, že by zde mohl být kampus. Připomíná to scénku z nesmrtelného filmu Jára Cimrman, ležící spící, ve které se náš génius snaží neúspěšně uplatnit své vynálezy, jako například telefon, přičemž se od patentového úředníka dozví: „Teď, teď, teď tu byl. Museli jste se potkat… nějaký… Graham Bell…“

Co se týče kampusu v Karlínských kasárnách, mohla bych onoho patentového úředníka parafrázovat: „Byla tu, těsně jste se minuli…. nějaká… Tykačová…“

Ale popořadě. O problematiku prodeje Karlínských kasáren se zajímám již více než šest let. V roce 2013 je ministerstvo obrany nabídlo k odprodeji. Přihlásili se tři zájemci a zvítězila Griva Art Ivany Tykačové, která za chráněný objekt, se kterým si dlouho nikdo nevěděl rady, byla ochotná zaplatit armádě téměř 600 milionů korun. Pro ministra Havlíčka trochu o tom, co zamýšlela:

„Náš návrh předpokládal vznik univerzitního kampusu, který by Praze dal jak novou vysokou školu, tak komplexní zázemí pro stovky studentů. Studentský živel by přinesl Karlínu životodárné okysličení. To vše v souladu se strategickým plánem hlavního města, který už 14 let počítá se vznikem dalšího univerzitního kampusu na území Prahy,“ dodala Tykačová.

V roce 2014 rozhodl nový ministr obrany Martin Stropnický, do úřadu nominovaný Andrejem Babišem, na poslední chvíli o zrušení soutěže na základě obvinění a podezření, která se později ukázala zcela nepodložená. Ve zkratce, ministr Stropnický zastavil na počátku roku 2014 zmíněný prodej objektu, ve kterém měl být kampus. A nejen to. Tehdy ještě peníze z odprodejů armádního majetku šly díky výjimce do rozpočtu ministerstva obrany na investice (další věc, kterou zakrátko nechal Martin Stropnický zrušit, protože to chtělo ministerstvo financí). Ministr obrany tak de facto připravil armádu o téměř 600 milionů korun.

Soutěž byla zrušena, aby mohla být vypsána nová, transparentnější, ze které armáda získá ještě více peněz. Dopadla fiaskem, protože jde o rozlehlý objekt, v ne příliš dobrém stavu, který je navíc památkově chráněn. Je to objekt pro srdcaře, ne pro snadný výdělek. Aby to nevypadalo hloupě, projevilo po nějaké době o kasárny zájem ministerstvo spravedlnosti (vedené ministrem za hnutí ANO), a tak se převedly Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Od roku 2014 jsem několikrát interpelovala ministra obrany a v roce 2017 i tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku kvůli využití areálu. V odpovědi mě ujišťoval:

„Ministerstvo spravedlnosti je toho názoru, že vybudování nového justičního areálu pro další justiční složky, zejména ostatní obvodní soudy a obvodní státní zastupitelství, které jsou doposud umístěny v různých lokalitách Prahy, často v nevyhovujících a provozně nákladných prostorách, je plně v souladu se zásadou hospodárného nakládání se státním majetkem.“

Loni, když ministerstvo spravedlnosti stále jevilo-nejevilo zájem, chtěl ještě primátor Zdeněk Hřib Karlínské kasárny vyhandlovat s premiérem Andrejem Babišem (ten na to evidentně pozapomněl) za kus Letňan, aby se mohl splnit premiérův sen o sestěhování úředníků na okraj Prahy. Do kasáren měli být přestěhováni úředníci magistrátu.

Další nápad, který zapad‘, dalo by se rýmovat.

Je polovina roku 2020 a vše je jinak, zdá se. Možná se tím potvrzuje podezření, že Ministerstvo spravedlnosti o objekt stálo jen na oko, aby se udržel dojem, že to kluk z plakátu Stropnický tolik nezpackal. Možná jde jen o další pěnu dní zmítající se nad nešťastným objektem.

Jímá mě smutek z toho, s jakou lehkovážností a nezodpovědností se hraje s tímto historickým a nádherným komplexem z 19. století. Namísto konkrétních kroků a investic se jen vypráví o tom, co by mohlo být kdyby. A objekt chátrá a chátrá.

Vláda v posledních době trhá rekordy ve zřizování nových pozic. Tak ještě jednu pro zmocněnce pro historickou paměť, prosím…

Komentář vyšel na serveru Info.cz.