Novinky Mediální výstupy

Budeme potřebovat vlastní Marshallův plán pro obnovu ekonomiky

(Ekonomický deník) „Nejen státní hmotné rezervy, ale i rozsáhlá síť zdravotnických zařízení, by mohly být pravidelnými odběrateli domácí produkce ochranných prostředků,“ míní poslanec ODS Vojtěch Munzar. Byl jedním z poloviny poslanců při včerejším projednávání návrhů zákonů na pomoc ekonomice při krizové situaci v souvislosti s koronavirem. Poslanci se sešli v polovičním počtu, ale při zachování poměrného zastoupení jednotlivých stran. Důvodem je snaha o eliminaci nakažení celého zákonodárného sboru.

Místopředseda Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj pro Idnes.cz uvedl, že máme výrobce roušek i respirátorů nejen u nás v České republice, ale i v Evropě. Jen to chce podle něj nějaký čas, aby přestavěli linky. Takže v nějakém čase budeme schopni opět vyrábět ochranné zdravotnické pomůcky doma v Česku i v EU a nebudeme závislí na dodávkách z Číny. Co až se situace s šířením koronaviru ze zdravotního hlediska zvládne a roušky a respirátory budou chrlit české, evropské i čínské fabriky? Na trhu jich vznikne přebytek a ceny poletí dolů. Řekneme pak našim výrobcům, díky, ale promiňte, my už vaše roušky nepotřebujeme a budeme je zase nakupovat levněji v Číně?

Po zkušenosti s nedostatečnými zásobami roušek a respirátorů na straně státu je zřejmé, že bude nutné si nově definovat množství ochranných prostředků, které má mít stát v rezervách. Také bude nutné se zaměřit na jejich pravidelnou obnovu. Stát by si měl rovněž vytipovat výrobce, kteří v případě potřeby mohou rychle a s nízkými náklady změnit výrobu ze své standardní produkce na požadované komodity. A s takovými dlouhodobě spolupracovat.

Epidemiologové říkají, že je pravděpodobné, že se objeví i jiné viry, které se mohou šířit napříč kontinenty. Neměla by si ČR a Evropa podržet vzniklé výrobní kapacity ochranných zdravotních pomůcek na svém území, aby v případě další mimořádné situace nebyla totálně závislá na dodávkách z Asie, které mohou a nemusí dorazit v požadovaném čase?

Praxe ukazuje, že je nutné mít systém krizového zásobovaní. Může to být kombinace státních zásob, přiměřených výrobních kapacit a vytipovaných výrobců, kteří mohou v případě potřeby rychle výrobu zajistit. Zaujalo mě, že někteří naši výrobci by mohli začít s výrobou dezinfekce, ale brání jim v tom příliš byrokratické předpisy. Na to by se také měl stát zaměřit.

Nabízí se otázka, zda-li by se nedaly nějak upravit předpisy a praxe zadávání veřejných zakázek, které by zajistily stabilní odběry pro domácí výrobce na území České republiky, jejichž kapacita by se dala v případě mimořádných událostí využít a podle potřeby i zvýšit?

Tato otázka se samozřejmě nabízí. Máme nejen státní hmotné rezervy, ale i rozsáhlou síť zdravotnických zařízení, které mohou být pravidelnými odběrateli. Ovšem i v takovém případě platí tržní mechanismy a ceny od českých producentů by měly být konkurenceschopné.

Neměla by Česká Republika mít schopnost vyrábět na svém území širší okruh strategických komodit? Už před začátkem koronavirové pandemie Evropa čelila významným problémům a výpadkům v dodávkách léků, v nichž jsme se stávali taky čím dál závislejší na Asii, převážně Číně a Indii. Jaké komodity bychom měli mít schopnost vyrábět v případě mimořádných situací?

Představa, že Česká republika bude ve všem úplně soběstačná, je nereálná. Ale jistě se najdou komodity, které by se daly efektivně na českém území vyrábět. Málokdo ví, a dnes to zní paradoxně, že Itálie má jeden z nejvíce rozvinutých farmaceutických průmyslů na světě. I v dobách ekonomické krize bylo farmaceutické odvětví v dobré kondici.

Měl by stát nějak závazně definovat seznam strategických komodit a mít schopnost zajistit jejich výrobu na svém území? V jakých odvětvích?

Především je nutné se chovat ekonomicky racionálně. Můžeme očekávat silný propad ekonomiky, proto při rozhodování státu je nutné myslet na restart ekonomiky a její dlouhodobou stabilizaci. Není to jen o seznamu strategických komodit. Není třeba ekonomicky rozumné trvat na výprodeji kovů ze strategických zásob státu, v době jejich klesajících cen. Praxe ukazuje, jak nerozumné bylo utrácet finanční rezervy státu na běžné výdaje a v době růstu nové rezervy nevytvářet. Dnes budeme potřebovat něco jako vlastní Marshallův plán obnovy ekonomiky. Samozřejmě musíme mít připraveny scénáře různých krizových situací a být na ně připraveni.

Premiér Andrej Babiš hovoří o tom, že uvažuje o omezení armádních akvizic. To dává částečně logiku u nákupů techniky ze zahraničí. Peníze by se mohly použít na záchranu domácí ekonomiky. Neměly by se pak ale naopak dokončit armádní nákupy od domácích výrobců? Jednak jako součást stabilizačních ekonomických opatření a podpory zaměstnanosti v nastalé krizi, ale také jako podpora exportně orientovaným podnikům, které vyrábějí na území ČR?

Propad ekonomiky se projeví na příjmové straně veřejných rozpočtů, výdaje porostou kvůli různým stabilizačním a sociálním opatřením, které vláda musí udělat. Proto je redefinice priorit ve výdajích nezbytná. Stát by se měl soustředit na snížení svých provozních výdajů, které za poslední roky extrémně narostly, a redukci různých zbytných dotačních titulů. Při omezení investic a nákupů státu se rozhodovat podle toho, jaký celkový dopad budou mít tato rozhodnutí do naší ekonomiky.

Rozhovor vyšel na serveru Ekonomickydenik.cz.