Hnutí ANO bere vládnutí jako: vítěz bere vše
26. listopadu 2019

Karel Krejza: Hnutí ANO bere vládnutí jako: vítěz bere vše

(www.parlamentnilisty.cz ) „Hnutí ANO bere vládnutí jako: vítěz bere vše. To už se v minulosti na zrušeném druhém pilíři důchodového systému i zdravotnických poplatků ukázalo jako nesprávné. Politika má být konsenzuální, a nikoliv válcovací,“ říká poslanec, občanský demokrat a místostarosta Litoměřic Karel Krejza. Spojení opozičních stran, tak jak k tomu vyzval organizátor demonstrace, považuje za nereálné. Mnohem raději by aktivizoval voliče. Avšak odpor proti současné „polokomunistické“ vládě, která se nechová vždy úplně v souladu se zvyklostmi demokracie, chápe.

Co jako občanský demokrat říkáte na výzvu spolku Milion chvilek pro demokracii, aby se opozice spojila?

Tvrdím stále jedno a to samé, že z hlediska spolku Milion chvilek, který netvrdí, že jde do politiky a je politickou stranou, je to výzva pochopitelná. Zároveň ale obtížně realizovatelná, protože některé opoziční strany přeci jen mají dost rozdílné názory. My bychom raději integrovali pravicové voliče jako Občanská demokratická strana než integrovat strany, což považuji téměř za nemožné.

Tento návrh ale ze strany spolku Milion chvilek padl a nyní je pod palbou kritiky.

Jde o občanskou iniciativu a je třeba názory vyslovovat. Zbytek nechť hodnotí ostatní účastníci veřejného života. Nejde jen o demonstrující a organizátory, ale i ostatní voliče, kteří vždy nemusí souhlasit se vším, co bývá na demonstracích řečeno. Tam se sjednocuje odpor proti současné polokomunistické vládě, která se nechová vždy úplně v souladu se zvyklostmi demokracie. Viz minulé hlasování o daňovém balíčku, to byl bezprecedentní krok. Sjednocující je tedy odpor, pozitivní řešení se hledají vždy složitěji, ale názory musejí zaznívat.

Kromě názoru ale zaznělo na demonstraci ultimátum směrem k premiérovi Andreji Babišovi s tím, že pokud nebude reagovat, budou znovu svolány další demonstrace…

Ať se nám to líbí, nebo ne, tak jsem rád, že stále máme a budeme mít svobodné volby. V demokracii a budoucím směřování země by měly svobodné volby rozhodovat. Na druhou stranu jsem rád, že tento tlak zaznívá a občané cítí, že vše není v pořádku. Jde spíše o otázku na premiéra, zda se Agrofertu zbaví. Personální otázky jsou plně v jeho kompetenci. Je to názor, kterým by se premiér měl vážně zabývat, protože je relevantní – alespoň v části zbavit se Agrofertu a mediální divize. Co se týká personálních věcí, neodvážím se hodnotit.

Faktem zůstává, že za posledních třicet let nikdo nedostal do ulici tolik lidí, jako tomu bylo letos. Jak to?

Je to proto, že premiér je stále více byznysmen než politik. A byznys se dělá jinak než politika. Dělá se ostřeji, drsněji. Myslím, že na to nejsou občané zvyklí, a dokonce podle mne nejde o úplně správný přístup k politice. Politika má být konsenzuální. Vládní hnutí ANO to bere jako: vítěz bere vše. To se ukázalo už v minulosti, že není správně – například zrušení druhého pilíře důchodového systému. Markantní to bylo i na zdravotnických poplatcích, které podle mě byly v pořádku, ale protože byly zavedeny bez širšího konsenzu a byly předmětem boje, tak byly zrušeny. Politika má být konsenzuální, a nikoliv válcovací.

Stane se nakonec z Milionu chvilek politický subjekt, nebo jaký je váš tip na jeho směřování?

Já vůbec nevím. Překvapil mě počet lidí na demonstraci. Ale nemyslím, že by mohl vzniknout dlouhodobě úspěšnější koncept, protože těch názorových proudů je tam strašně moc a obávám se, že vtěsnat je do politického subjektu by byl problém. Nově vzniklé strany se nejdříve dvakrát třikrát rozštěpily, než vzniklo něco stabilního. Tomu, že by vznikl jeden silný subjekt, příliš nevěřím.

Premiér Andrej Babiš měl v Národním muzeu projev, v němž zalitoval své komunistické minulosti. Chválil zakladatele Občanského fóra i ty, kdo přivedli zemi do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Současně řekl, že neměl tolik odvahy jako Václav Havel. Věříte těmto slovům?

Nikdy předtím o tom premiér takhle nesmýšlel a ta slova jsou vyslovena pod veřejným tlakem. Není jeho přirozeností, aby to tak cítil, tedy že nebyl tak statečný… Ani neměl důvod. A slova o tom, že nevěděl, že se z Československa nemůže svobodně cestovat, mi k tomu přijdou vypovídající. Mám velkou pochybnost, že tomu tak skutečně bylo.

Připravil svůj projev tedy tak, aby v něm bylo, co chtějí lidé v současnosti slyšet?

Dělá to tak vždy. Nevede zemi k tomu, co je dobré pro její budoucnost, ale pro jednotlivé zájmové skupiny občanů, a tak se to dlouhodobě dělat nedá. Ne všechna opatření ku prospěchu státu, ekonomiky nebo společenského a kulturního života jsou vždy populární. Někdy musejí být nepopulární, aby bylo skutečně lépe.

Co říkáte na argumenty, že Milion chvilek ukradl výročí 17. listopadu a přivlastnil si ho?

Já si to nemyslím. Naopak ho připravili velmi rozumně tím, že demonstrace nebyla svolána na 17. listopadu v neděli – pak bych kritiku bral. Svolali ji o den dříve. Je to relativně fér.

Zdá se, že slova pravdoláskař a pravdoláskaři získala pejorativní význam. Čím to podle vás je?

Asi tím, že Václav Havel je druhá ze tří nejvýznamnějších osobností polistopadového vývoje. Bývalý prezident Václav Klaus měl velké výhrady ke způsobu vedení veřejného života Václavem Havlem, který dával spíše důraz na občanskou společnost a pospolitost než na systém politických stran. Tyto dvě filozofie na sebe narážejí poměrně silně. Z toho asi vznikají tyto až pejorativní nádechy.

V souvislosti s třicátým výročím od konce socialismu se mluví o svobodě a svobodě slova. Co znamená svoboda pro vás?

To je složitá… Ne, není to složitá otázka. Je to základní otázka. Pro mě znamená svoboda to nejzákladnější, co je motorem všeho. Od vědy přes společenský život, vyslovování názorů – svobodná debata. Když se člověk cítí svobodně, určitě se cítí lépe ve všech svých činnostech. Pro mne je to proto ta největší hodnota.

A je tomu třicet let, co se do našich zemí vrátila svoboda tisku. Novinářka Nora Fridrichová na Koncertu pro budoucnost také zmínila, že má u českých politiků pocit, že podle nich mají novináři v České televizi pouze číst ze čtecího zařízení a nic moc si nemyslet. Kde je hranice mezi svobodou projevit názor a dodržením profesionálního přístupu novináře?

To se mě ptáte na věc, kterou nikde na světě ještě nikdo nevyřešil. Je to asi o osobách novinářů či moderátorů. Měli by samozřejmě rozlišovat mezi tím, zda jde o dokument, zpravodajství, debatu… Každá věc má svá novinářská pravidla. Jde o důsledné rozlišování, v jaké disciplíně se nacházím. Ve zpravodajství by emoce a názory být neměly, v jiných formátech se tomu zase nedá vyhnout. Komentátoři vyjadřují svůj názor, v debatě se to celkem čeká, kdežto ve zpravodajství by to být nemělo.

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.

Karel Krejza

Karel Krejza

poslanec PČR
místostarosta města Litoměřice
předseda regionálního sdružení

Více o autorovi