Evropu čeká velký střet o klima
13. května 2019

Jan Zahradil: Evropu čeká velký střet o klima

(E15) Jako lídr vede ODS do evropských voleb, v barvách nadnárodní evropské reformistické aliance ACRE se navíc uchází o křeslo šéfa Evropské komise. „Hlavním cílem je uvolit v Evropě sevření legislativní kazajky. Přicházíme s konceptem velkého právního úklidu,“ říká europoslanec Jan Zahradil.

Jak se českému politikovi přihodí, že se z něj stane spitzenkandidát, tedy adept na post šéfa Evropské komise?

První krok jsem udělal před mnoha lety, když jsem se stal předsedou ACRE, což je nadnárodní politická strana registrovaná v Bruselu stejně jako třeba evropští lidovci nebo socialisté. Tam já funguju už deset let od samého začátku, takže ti lidé mě znají a věří mi. A když jsme se rozhodli, že spitzenkandidáta postavíme, přišlo mi logické, abych se o ten post ucházel. Nakonec jsem ani neměl vyzývatele. Kampaň běží od konce loňského listopadu a myslím, že docela úspěšně. Tu bruselskou bublinu tamních novinářů a opinion makerů to docela oslovilo, protože já opravdu říkám něco jiného než všichni ostatní. Ať je to zelený, socialista, lidovec nebo liberál, všichni fungují v módu „více Evropy, více Evropy, ještě více Evropy“. A já říkám méně Evropy. Je to přitažlivé, a na mediální nepřízeň si tedy nemohu stěžovat.

Tvrdíte, že jako lídr ACRE a lídr ODS vedete dvě oddělené kampaně. To se dá zvládnout?

Rozplánoval jsem si to tak, že většinu evropských zemí, které jsem chtěl objet jako spitzenkandidát, už jsem stihl objet před začátkem horké kampaně v Česku. Finále kampaně už strávím v Česku s několika málo výjimkami.

Dobře, to je šikovná práce s kalendářem. Ale není to náročné tím mentálním přepínáním mezi jednou a druhou kampaní?

Já ale říkám pořád totéž.

V debatě pořádané v Maastrichtu serverem Politico jste slíbil, že pokud budete šéfem EK, bude komise genderově vyvážená. A podpořil jste návrh, aby státy musely navrhovat na komisařské místo jednoho muže a jednu ženu. Za to vás v ODS asi nepochválí, ne?

To nevím. Ale řeknu vám zcela cynicky, že to byla opravdu pragmatická úvaha. Asi jste si všiml, že ta debata byla vedena takovým hodně levicově liberálním směrem (z debaty se omluvil lídr eurolidovců Manfred Weber, kromě Jana Zahradila se jí účastnili lídři Sjednocené evropské levice, socialistů, zelených a liberálů – pozn. aut.). Oni se tam ptali, jestli podporujeme studentské stávky za klima. Já jsem jako jediný nezvedl ruku. A když se ptali, jestli podpoříme genderově vyváženou komisi, tak ve mně zvítězila pragmatická úvaha a řekl jsem si, že přece nemohu na všechno říkat ne. A tohle mi připadalo nejméně kontroverzní, tak jsem řekl ano. Nic jiného za tím nehledejte.

Říkáte, že při náboru nových členských stran máte „červené linie“, kvůli nimž nechcete do ACRE strany Marine Le Penové nebo Geerta Wilderse. Jak byste ty červené linie definoval?

Dobře to jde ilustrovat na případu paní Le Penové. Já jsem s ní seděl několik let ve výboru pro zahraniční obchod. A zrovna v obchodě ona ztělesňuje pravý opak toho, co propagujeme my. My jsme protržní, jsme pro volný obchod, jsme pro spolupráci s Amerikou. To všechno ona neguje, je protekcionistická, antiamerická, chce mít národní šampiony“. To jsou geostrategické rozdíly. To, že má podobné názory na to, jak by měla vypadat EU, je jedna věc, ale v klíčových geostrategických věcech se lišíme. A v neposlední řadě je problémem její velká afinita k Rusku, která je zcela viditelná. Pro pana Wilderse platí skoro totéž, proto si také tak dobře rozumějí.

Takže vám vadí spíš pohled na ekonomické otázky než třeba tlak na vystoupení z Evropské unie?

Oni už v poslední době o vystupování z EU moc nemluví. Ale platí, že my jsme proti exitům, nepropagujeme je a žádná z našich stran je nepodporuje. Je to jeden z extrémů, proti nimž se stavíme. Tím druhým je eurofederalismus. My chceme najít rozumnou cestu mezi těmito dvěma póly.

Může se stát, že brzy bude hledat evropské útočiště maďarský Fidesz. Byl byste ochoten nabídnout místo v ACRE Viktoru Orbánovi?

Má to hodně kondicionálů – pokud vystoupí z Evropské lidové strany, pokud projeví zájem vstoupit k nám, pokud pro něj bude přijatelné podepsat Pražskou deklaraci, tedy náš programový dokument. Pak s ním můžeme jednat. Samozřejmě by se pak ještě tajně hlasovalo o jejich členství, což může dopadnout jakkoli. Ale nevidím důvod s Fideszem nevyjednávat.

Jako lídr ACRE mluvíte o tom, že EU potřebuje „znovu naladit“. Jaká hlavní myšlenka se za tím skrývá?

Hlavní je trošku uvolnit to sevření legislativní kazajky. Tam jsme přišli s konceptem velkého právního úklidu, to znamená opravdu udělat generální revizi veškerého komunitárního práva, udělat sektorové balíky zákonů, které je zapotřebí zrušit. Pak tam máme nějaké právní úpravy, které by předpokládaly otevření smluv. Jde o koncept unie více měn, tedy postavit právně na roveň všechny měny, jimiž se platí v EU. Pak prosazujeme posílení role národních parlamentů. Aby se zmírnila tenze mezi Evropským parlamentem a národními reprezentacemi. Institut žluté karty šel tímto směrem, ale moc se neosvědčil. Možnost pozastavit přípravu nějaké legislativy, pokud s ní třetina národních parlamentů nesouhlasí, je příliš slabý nástroj. Národní parlamenty mohou říci "přepište to a pak přijďte", ale nemohou říct úplně s tím přestaňte, vůbec to nedělejte". My chceme vidět i možnost červené karty. Poslední klíčovou myšlenkou je unie více rychlostí. Ta stojí proti nápadům komise zavádět hlasování kvalifikovanou většinou třeba na daňovou nebo zahraniční politiku.

Velkou debatu vzbudila onehdy směrnice o autorském právu. Vy jste byl proti, zastánci ale tvrdí, že jste tím podrazil nohy tvůrcům a poškodil autory. Proč jste to udělal?

Aby ta anabáze byla úplně jasná – my jsme tu směrnici loni pustili do takzvaného trialogu, hlasovali jsme pro ni dokonce včetně těch dvou kontroverzních článků 11 a 13. Pak nám to přišlo zpátky do parlamentu a my jsme zjistili, že speciálně u těch článků 11 a 13, o kterých jsme si mysleli, že se výrazně změní nebo úplně vypadnou. K žádné změně ale nedošlo. Pak už jsme museli vážit, co je pro nás důležitější. Ochranu autorských práv, autorů, vydavatelů nikdo nezpochybňuje. Ale na druhé straně je nešikovná právní úprava, která si usnadňuje ochranu autorských práv tím, že zavádí plošná opatření, která v důsledku mohou velmi omezit to, co se na internet dává. A u nás zvítězilo to druhé hledisko.

Na evropské úrovni rezonují témata regulace velkých firem nebo boj s klimatickou změnou. Když jste objížděl evropské země s kampaní, odpovídá to tomu, co trápí lidi po Evropě?

Odpovídá to určitému segmentu voličů. Daňové úniky a to, že se internetové giganty snaží vyhnout placení daní, to tématem jistě je. Ale zase už se za tím rodí úvaha na nějakou celoevropskou digitální daň. A my říkáme, to je přesně to, co nechceme. Jestli si to ty státy chtějí zdanit samy na svém území svou vlastní digitální daní, ať to udělají. Ale nezavádějte žádnou evropskou digitální daň. Tady vidím národní úroveň jako zcela přiměřenou.

A co klimatické a environmentální otázky?

To bude předmět velkého střetu při sestavování příští komise. Já si myslím, že jsme jako Evropa udělali dost. Všichni se přihlásili k pařížskému klimatickému závazku. Mohu si o něm myslet své, ale dobře, všichni jsme to podepsali, tak to respektujme. Ale ještě jsme nesplnili ani tyhle závazky, a už někdo zase přichází s plánem na bezuhlíkatou ekonomiku do roku 2050. To evropskému průmyslu děsivě podrazí nohy. S tím já souhlasit nemohu. A jestli jste koukal na tu maastrichtskou debatu, tak jste viděl, že v tomhle jsem jediný, kdo to z těch lídrů říká. To mě děsí.

Dost mě v této souvislosti zaujalo, že frakce ECR se na svých stránkách hlásí k evropskému boji proti jednorázovým plastům. Takže evropský zákaz šťouradel do uší má podporu evropských reformistů?

Několik našich členských stran se za to stavělo. Hodně britští konzervativci, kteří se silně posunuli zeleným směrem, ale i naše členská strana z Vlámska. Jeden z nich byl dokonce zpravodajem k těm šťouradlům. My jako Česko nebo země střední a východní Evropy jsme v tom žádnou významnou nebo aktivní roli nehráli, protože u nás to velké téma není. U nich ano, tak jsme jim v tom zásadně nebránili. Mě tohle zrovna nijak neuráží. Cosi Evropským parlamentem prošlo, pro mě je to spíš snaha ukázat veřejnosti, že se něco dělá. Ale jaký to bude mít praktický dopad, těžko říct.

Co bude volebním úspěchem pro ODS?

Chceme zdvojnásobit počet mandátů ze dvou na čtyři. A kdyby nám tenhle výsledek umožnil ty volby vyhrát, to by bylo ještě lepší. Připomínám, že v roce 2014 stačilo na výhru nějakých 16 procent a čtyři mandáty. Bojujeme hlavně v trojúhelníku ANO–Piráti–ODS. Myslím, že vyhrát to může kdokoli.

A pokud jde o frakci ECR?

Minimálně udržet pozici, kterou máme, tedy zůstat třetí nejsilnější skupinou v europarlamentu. Dnes máme 77 poslanců a myslím, že můžeme jít výš. Můžeme eventuelně pošilhávat i po vyšší pozici a chceme se stát součástí vyjednávání o té nové většinové europarlamentní koalici.


(Autor: Martin Čaban)
 

Jan Zahradil

Jan Zahradil

lídr eurokandidátky ODS
předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí

Více o autorovi