Prouzův eurofanatismus. Nad útokem proti naší koruně rozum zůstává stát
7. února 2019

Jan Skopeček: Prouzův eurofanatismus. Nad útokem proti naší koruně rozum zůstává stát

(INFO.cz) Tomáš Prouza, bývalý nejbližší spolupracovník premiéra Bohuslava Sobotky a především jeho někdejší tajemník pro evropské záležitosti, patří i po svém konci ve vládních službách vůbec k nejfanatičtějším zastáncům stále hlubší a hlubší integrace EU s cílem vytvoření nadnárodního evropského superstátu. Nepřekvapí tedy, že je i jeden z nejhlasitějších zastánců nahrazení koruny eurem, resp. předání kompetencí v měnové politice z České národní banky na Evropskou centrální banku. To je politická pozice možná a legitimní, byť vzhledem k systémovým potížím evropské měnové unie, ze které se stala unie dluhová a transferová – s přímým dopadem do peněženek daňových poplatníků –, je to pozice ekonomicky těžce pochopitelná.

Co však není pochopitelné vůbec, nebo nad čím člověk musí zůstat stát s otevřenou pusou, je schopnost lidí, jako je pan Prouza, využít k propagaci eura i ty nejbizarnější prostředky a argumenty, které na první pohled musí urážet intelekt lidí, ke kterým míří. Flagrantním příkladem absurdity a hlouposti v diskuzi o výhodách či nevýhodách měny euro je panem Prouzou pochvalně sdílený a šířený obrázek přirovnávající korunu ke staré Škodě 125L a eura k novému Superbu. A tak se dozvídáme, že Škoda 125L (koruna) je jen tuzemským produktem se svojí historií, ale Superb (euro) je naproti tomu novým produktem, který pojí technologie od nových výrobců!!! Škoda 125L (koruna) nás sice doveze, kam potřebujeme, ale pomaleji, než to zvládne Superb (euro). Škoda 125L (koruna) prý není odolná vůči zlodějům, Superb (euro) naproti tomu ano. Tak nablblou a směšnou propagandu bychom nenalezli ani v Rudém právu přesvědčujícím občany komunistického Československa krátce před zhroucením celého východního bloku, že definitivní ekonomický bankrot kapitalistického západu a vítězství socialistického centrálně řízeného hospodářství je za dveřmi.

Kdybychom se chtěli bavit alespoň trochu vážně, museli bychom uznat, že koruna nás veze rychleji, než euro, protože eurozóna roste dlouhodobě pomaleji než Česká republika, ale i pomaleji než drtivá většina vyspělého světa. I ten crash-test mluví pro korunu. Podíváme-li se na tzv. zátěžové testy bank, tak ty české v nich dopadají neskonale lépe než ty evropské. A to nemám na mysli jen banky jižního křídla či Itálie, ale všichni dobře vědí i o problémech obří německé banky Deutsche Bank. Skutečně nás chce pan Prouza posadit do automobilu, který se blíží nárazu a opravdu ošklivé nehodě, na jejíž likvidaci (úhradě) se pak budou muset podílet daňoví poplatníci a střadatelé členů eurozóny?

Abych byl spravedlivý, jeden argument z jinak přihlouplého srovnání má svoji relevanci. Ano, při cestování do ciziny je euro pohodlnější, protože si nemusíte měnit české koruny. Ještě větší výhodu to pak má pro české exportéry obchodující s trhy v eurozóně. Nicméně tato dílčí výhoda je vykoupena mnohem většími náklady a riziky, které se s přijetím eura pojí. Pokud budeme chtít zůstat u automobilové terminologie, tak přijetí eura a opuštění koruny neznamená jen výměnu starého modelu za nový (výměnu korunových bankovek za eurové), ale hlavně ztrátu volantu a pedálu. O rychlosti a směru už totiž nebude v měnové politice rozhodovat Česká národní banka na míru kondice a situace české ekonomiky, o volant a pedál měnové politiky se budeme přetahovat se všemi členskými zeměmi eurozóny, které v každou chvíli potřebují každá jet trochu jiným směrem a jinou rychlostí (minimálně se tak přetahuje o volant a pedál dlouhodobě tzv. jižní a severní křídlo eurozóny). Jak končí řízení automobilu, když se o volant přetahuje více řidičů, asi není třeba dále rozvíjet. Stačí se podívat, co stálo a stojí ostatní členské země udržení Řecka v eurozóně.

Člověka hrdého na svoji vlastní zemi a její historii se asi nejvíce dotkne poslední srovnání z diskutovaného obrázku, kdy se o české koruně v podobě Škody 125L píše jako o něčem, co není prestižní a nikoho nezaujme. Letos si připomínáme 100leté výročí koruny. Přes všechny společenské a ekonomické zvraty naší historie si koruna udržela neochvějnou prestiž. Platila a platí za stabilní a hodnověrnou měnu. Určitě stojí za to zajít na výstavu o historii koruny probíhající na Pražském hradě právě k jejímu 100. výročí a poklonit se (alespoň obrazně) našim předkům, kteří se o její vznik zasloužili. Třeba takový Alois Rašín (otec naší koruny) za snahu o její pevnost (deflační politiku) zaplatil životem. Ale vysvětlujte to Prouzům, kteří si přejí konec národních států, tedy i nejdůležitějších symbolů naší svrchovanosti, jako je vlastní měna. Snad jen můžeme doufat, že podobně hloupými argumenty se zastánci eura definitivně zesměšní a zkrachují jako nejedna evropská automobilka.

Komentář vyšel na serveru Info.cz.
 

Jan Skopeček

Jan Skopeček

místopředseda poslaneckého klubu ODS
člen výboru pro evropské záležitosti PS PČR
poslanec PČR
ekonomický expert ODS

Více o autorovi