Žák vnímá řeč těla vlastní i druhých; Učitel optimalizuje dovednosti neverbální komunikace žáků; Žák v potenciálně konfliktních situacích (např. kritika) rozlišuje a uplatňuje projevy respektující a nerespektující; Žák se zajímá o spolužáky i o učitele a toto poznání prohlubuje… a desítky dalších popisů.

 

Nechápu z toho nic. V tom posledním byl patrně hodně dobrej prezident Macron zamlada, ale takhle to asi není myšleno. Ve škole to taky nechápou, a tak metodou Ctrl+C, Ctrl+V rozšíří svůj školní vzdělávací program o šest stran. Už nemá 300 stran, ale 306. Inspekce to taky asi úplně nechápe. Na výzvu, že ve škole je zrovna Poslední zvonění – tak ať se jdou podívat, že to je hodně sociální záležitost – řekli, že jim stačí, že to má škola „zapracováno“, že mezi žáky jít nemusí.

 

Kdysi jsem na tuto „problematiku“ míval jednu větu ve školním řádu: „Studenti a učitelé se k sobě navzájem chovají zdvořile a s úctou.“ A stačilo to.

 

Tady ale nejde o byrokracii (byť taky), tady jde o vysávání normálního života ze škol. Děti zlobí a perou se, někdo je nevychovaný – škola je vede k opaku. Třídní kolektiv je společenství lidí, se kterým máte silný vztah do konce života (pak tam v 96 letech už sedíte na srazu sám). Zažíváte první lásky nebo pokusy o ně. Budujete si vztah k okolnímu světu – s těmahle jo, s těmahle ne. To není věc státu a inspekce – to je lidský život a mládí, krásné věci. Takovýhle manuál má jediný úkol – vysaje život a zničí, aby zbyl „vycpanej, zdechlej, pověšenej na zdi“ (copyright rapper Ektor).