Národní parky České republiky nejsou severoamerickou divočinou a izolovanou oblastí, ale jsou součástí veřejného prostoru s významnými kulturními vlivy.

 

Ministr životního prostředí Richard Brabec předkládal novelu zákona s tím, že otevírá národní parky turistům a přináší dohodu a uklidnění do tolik diskutovaného Národního parku Šumava. Po schválení novely Poslaneckou sněmovnou ji ale ihned odmítlo zastupitelstvo Plzeňského kraje a Rada Jihočeského kraje, na jejichž území se NP Šumava rozkládá, Svaz obcí Národního parku Šumava, Sdružení vlastníků obecních lesů, Lesy ČR, Agrární komora Jihočeského kraje a další organizace. Před projednáním v plénu Senátu ji projednaly tři senátní výbory s tím, že dva ji doporučily zamítnout a ústavně-právní výbor doporučil přijmout pozměňovací návrhy. Opravdu si někdo myslí, že lidé v těchto institucích chtějí zničit šumavskou přírodu?

 

Problémem Národního parku Šumava je, že neodpovídá preambuli zákona, kdy se národními parky prohlašují „rozsáhlá území s převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů…“, což Šumava s bývalými hospodářskými lesy, sítí cest a sídel a technické infrastruktury prostě není. A zatímco já a moji kolegové chceme na Šumavě udržet zelené lesy, a tím zásoby vody, ministr a aktivisté vzletně mluví o „přírodních procesech“ a „divočině“. To ale znamená, že chtějí nechat „nepůvodní“ smrkové lesy uschnout žírem kůrovce a nerespektují fakt, že suché lesy či bezlesí nezadržují vodu a Šumava vysychá.

 

Šumava je proto již téměř dvacet let předmětem mediálních kampaní nevládních organizací, které předkládají veřejnosti matoucí a nepravdivé teze. V rozporu s mediálními výstupy odpůrců novely Senát svými návrhy neschválil likvidaci národních parků ani neotevřel stavidla developerům, těžařům dřeva a kšeftařům se státními pozemky. Senátoři vycházeli z původní dikce zákona, který nestanoví žádné nesmyslné cíle, a doplnili ji o účel, pro který jsou národní parky vyhlašovány. Vzali také v úvahu fakt, že národní parky České republiky nejsou severoamerickou divočinou a izolovanou oblastí, ale jsou součástí veřejného prostoru s významnými kulturními vlivy. Vládní návrh na vědecký park se vstupem pouze pro vyvolené a bez možnosti vyznačování turistických tras v přírodní zóně tak senátoři opravili v souladu s pravidly IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody) na pravidla pro skutečný národní park.

 

Další mediálně opakovanou nepravdou je, že novela vrací ochranu přírody před rok 1989. Opravdu? Všechny základní i bližší ochranné podmínky národních parků zůstaly v senátní novele zachovány v původním znění, zrovna tak jako zákaz prodeje státní půdy na celém území národních parků. Nebylo změněno jediné slovo v ustanovení Natura 2000, kterým jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem všechny druhy rostlin a živočichů, zejména však volně žijící ptáci. Nadto senátní verze umožňuje návrat rostlinných a živočišných druhů, které v průběhu času z přírody národních parků vymizely, a zlepšení retenční schopnosti krajiny. Kde jinde zlepšovat retenční schopnost krajiny než tam, kde je největší výskyt vodních a sněhových srážek? Zákon o posuzování vlivu staveb (EIA) zůstal nedotčen. Vedle veřejného zájmu na přísné ochraně přírody prostřednictvím národních parků senátoři do zákona začlenili chybějící ochranu kulturně-historického dědictví, ochranu historického sepětí člověka a přírody, ochranu základního principu národních parků POZNÁVEJ A CHRAŇ a navrátili původní znění demokratických principů při rozhodování o národních parcích.

 

Nic z výše uvedeného nebrání našim oponentům prohlašovat, že senátní novela má za cíl zničit národní park a jeho přírodu.