Tuhle, jinak poměrně jednoduchou myšlenku jsem „získal“ onehdá cestou do Chrudimi. Vezl jsem domů pana K., který kvůli dětské mozkové obrně jen s velkým úsilím chodí, nemá jemnou motoriku rukou a jen s velkým úsilím mluví, aby mu bylo rozumět. Ale jinak to byla jedna z nejinspirativnějších dvouhodinovek za poslední rok. On to tvrdil o začleňování lidí s handicapy do společnosti.
 

Pokud přejdeme k normálnímu vzdělávání, tedy vzdělávání lidí s žádnými nebo oproti třeba panu K. takřka nulovými reálnými handicapy, vidíme situaci českého školství v plné nahotě. My nechceme, aby mladí lidé překonávali nějaké překážky – naše doktrína je založena na odnesení překážek z cesty.