26. července 2016

Václav Klaus ml.: V českých školách ubývá učení a přibývá vymývání mozků

V éře hospodářské konjunktury se nejcitlivějším a pro Sobotkovu vládu asi nejnebezpečnějším tématem stává školství. Ministryně Kateřina Valachová, reprezentantka progresivistického křídla v ČSSD, přichází s celou řadou reforem a kroků, z nichž největší vášně budí převádění dětí s lehkým mentálním postižením na základních školy – inkluze. Ten odpor nejzřetelněji formuluje stínový ministr školství za ODS Václav Klaus mladší.

 
Co je hlavním problémem českého školství? Je něco důležitého, co by inkluze dnes zastiňovala?
 
Řeknu to vzletně, ale Týdeník Echo čtou inteligentní čtenáři: hlavní problém určitě není inkluze, hlavní problém je obecná ztráta základních hodnot. Platíme ročně 140 miliard korun na daních proto, aby se mladá populace něco naučila, získala znalosti, dovednosti. Jenže důraz na znalosti a dovednosti se začíná vytrácet. Nová levice se věk strávený ve školských zařízeních snaží protáhnout, teď už je povinná docházka od pěti, ideálně by podle nich začínala ve dvou a byla by tak do šestadvaceti. Z toho plyne, že mezi těmi 8 a 15 nebo 17 lety na ničem nezáleží, protože všichni stejně ještě budou studovat další a další typy škol. V českých školách se nic neměří, máme akorát státní maturitu, kde pokaždé čtvrtina dětí neudělá matiku, máme mraky středních škol, kde neodmaturuje polovina dětí. Neděje se nic. Jenom se do systému přisypávají peníze, ale nic se neřeší, na ničem nijak zvlášť nezáleží. To je pro mě ztráta hodnot. Přirozeně se některým skupinám velice hodí, aby školství bylo takový nepřehledný galimatyáš, moloch, kde lze snadno využívat škol k ovládání společnosti nebo něco posílat spřáteleným organizacím ze školského rozpočtu. 
 
Zastavme se u toho ovládání společnosti skrze školy.
 
Já když jsem byl mladý, ještě dožíval komunismus a samozřejmě i ve školství se projevovala vedoucí úloha strany, na vysoké škole jsme studovali dějiny mezinárodního dělnického hnutí a podobně. Pak po revoluci indoktrinace chvíli nebyla, a dnes v těch průřezových tématech už tam všechny ty ideologie zase máme. Což pak nějakým způsobem propadá do výuky, objevuje se v maturitních otázkách, ve středoškolské odborné činnosti, řada chytráků na to dělá soutěže, dětí se neučí, místo toho zpracovávají projekt o tomhle a tamtom.
 
Můžete dát nějaké konkrétní příklady?
 
Zaprvé je to láska k Evropské unii. Školský zákon doslova praví, že EU je vzorem pro národní i nadnárodní integrační procesy. To je ten školský zákon, který prosadila Petra Buzková, ale který se každý rok upravuje. Jednou tam přibude zákaz prodávání pribiňáčků ve školním bufetu, podruhé tam přidají odkaz na gender, potřetí trošku přitvrdí v ekologických šílenostech. A ve výsledku děti ve školách slaví Den Země a pobíhají okolo školy s transparenty, které hlásají, že – já nevím – kožich je smrt. Dělá se hodně věcí, které nesouvisejí se vzděláním, ale s ideologií.
 
Stála u nás na počátku zmiňovaného zvratu ve školství Petra Buzková?
 
Je v tom namočená, ale… Ministr má relativně dost slabou pozici, jsou tu kraje a podobně. Plejáda našich ministrů školství, kteří vždycky vydrželi tak rok, se zpravidla omezila na to, že se 1. září vyfotí s kytkou a holčičkou u školy, pak jede zadarmo na olympiádu, pak ministra odvolají, protože jeho místo potřebují pro někoho jiného. V celé té plejádě byli jeden dva výraznější ministři, kteří měli politickou podporu: Buzková – taky proto se drtivá většina zákonů: zákon o pedagogických pracovnících, školský zákon atd. – našvihala za ní. Druhá politicky mocná je současná ministryně. Ačkoliv na to možná nevypadá, ona je bílým koněm progresivistických kruhů, zastupuje novou levici v ČSSD a evidentně má politickou podporu. Spousta zákonů a záměrů, které tam deset let čekaly a jimž se různí ministři tak či onak bránili, jde dnes do legislativního procesu. Obědy do třetí třídy zadarmo, plavání zadarmo, škola od pěti let, jednotné přijímačky, jednotně opravovaný sloh u maturity a hlavně změna ve financování. To mimochodem bude naprostej rozvrat, kterému se lidi v terénu, ať byli napravo, nebo nalevo, vždycky bránili. Protože systém, kdy peníze jdou do školy za žákem, má hlubokou logiku. Zatímco pokud se bude platit na učitele nebo odučené hodiny, nebude v systému kotva a školství nakonec bude jako zdravotnictví. Já bych jako ředitel dokázal počet odučených hodin zvýšit o deset procent lusknutím prstu.
 
Jak do té ofenzivy nové levice zapadá inkluze?
 
Inkluze je samozřejmě ideový projekt. Nová levice už neútočí na továrníka, aby mu sebrala továrnu, naopak ten továrník taky často bere dotaci a vláda nové levice mu docela vyhovuje. Nová levice útočí na národy, rodiny, klasické vzdělávání. Proto oni tak jásají, když přijde milion migrantů do Evropy. Proto vepsali svou lásku k EU i do školského zákona, proto milují všechny nadnárodní organizace, které by něco řešily nejlépe v galaktickém měřítku. Proto milují norský Barnevernet, protože ta organizace je nadřazena biologickým rodičům, a proto by byli rádi, kdyby ve školách nebyl tlak na vzdělání, ale kdyby školy byly víc socializační centrum, kde jsou všichni pomíchaní. A pro tuto svou představu bez skrupulí obětují děti s mentálním handicapem, zničí speciálky. A co je pro novou levici typické, vždycky je to mazaně propojené s určitým byznysem. To je nový trend a klasická pravice na něj není připravena.
 
Co se proti tomu dá dělat?
 
Ono asi vždycky platí, že lidi jsou pomalí, málokdo vidí trochu dopředu. Na české pravici i v ODS se pořád drtivá většina členstva hlavně vymezuje vůči komunistům, té levici, která už tu byla. A když jim říkáte, že mezi Stropnickým juniorem a paní Semelovou není fatální rozdíl až na to, že ten první je trošku nebezpečnější, protože mně třeba Semelová nehodlá zakazovat lítat letadlem, rozumí jich tomu relativně málo. Tihle lidi z nové levice chtějí zničit svobodu, zavádějí buzerování, že jedeš na raftu a málem s sebou musíš mít hasicí přístroj. Ale jdou na to jinýma cestama než Vladimir Iljič Lenin. Na druhou stranu, když se podíváme do světa, nějaká rezistence vzniká. Při pohledu po Evropě se mi zdá, že kyvadlo už se pomalinku začíná obracet.
 
(Autor: Daniel Kaiser)

 
 
Mgr. Václav Klaus

Mgr. Václav Klaus

expert ODS pro oblast školství

Více o autorovi