Například seznam pozemků, které jsou ohroženy vodní erozí, dávno existuje. Při vodní erozi je totiž odplavována z polí nejcennější půda, čímž se velmi zhoršuje její kvalita, a tím produkční schopnost. To netvrdím jen já, ale především zemědělci. 

 

Ministerstvo zemědělství zatím jen zakazuje pěstování kukuřice u pozemků, jež jsou nejvíce ohroženy. Ty však představují jen několik málo procent z celkové zemědělsky obhospodařované plochy. Rozšířit tyto plochy o pozemky středně ohrožené je možné v řádu dnů. To by ministr Jurečka nesměl pořád o každém problému vášnivě mluvit, popřípadě jej donekonečna rozmazávat na Facebooku. 

 

Musel by mít také víc politické, ale i obyčejné chlapské odvahy. 

 

Důvod? Tahle opatření by se dotkla zejména zemědělských velkopodniků v čele s Agrofertem, jehož majiteli Babišovi tak rád ve všem vychází vstříc. 

 

Proti zájmům velkých podniků jde rovněž nejdůležitější opatření – rozčlenění krajiny na menší celky prostřednictvím krajinných prvků (obnovení remízků, větrolamů). 

 

Ministerstvo navíc není stále schopné do těchto krajinných prvků zakomponovat mokřady a tůně, které by mohly na lokální úrovni přispět ke zvýšení schopnosti krajiny zadržovat vodu. Omezená retenční schopnost naší krajiny je podle všech odborníků základním problémem České republiky. Voda a sucho spolu souvisejí víc, než si myslíme.